Máme rádi Česko? Zvykli jsme si

  • 154
Ať už byly společné státy Čechů a Slováků jakékoli, měly jednu přednost - všeobecně přijímaný a do cizích jazyků hladce překládaný jednoslovný název: Československo. Neoficiální, ale o to populárnější. Rozdělením Československa nastaly patálie. Občané státu, který vznikl v západní části někdejšího Československa, začali vést spory, jak mu vlastně říkat. Poslední oficiální pojmenování Československa bylo strašlivé: Česká a Slovenská Federativní republika. Tento návrh vzešel z okruhu prezidenta Havla.

"Jakmile jsem ten název slyšel, prohlásil jsem, že stát s tak nesmyslným jménem nemůže dlouho přežít," říká bývalý redaktor Süddeutsche Zeitung a současný editor české redakce rozhlasového vysílání BBC Petr Brod.

Na jeho slova došlo. Se vznikem České republiky sice zazněly i kritiky na její oficiální název, neboť ten nevyjadřuje skutečnost, že se náš stát rozkládá na území Čech, Moravy a části Slezska a že ho obývají nejen lidé, kteří se cítí Čechy, ale i občané, kteří se považují za Moravany či Slezany. Recesisti navrhovali řešení: Morče, Slezmorče či Morčeslez (podle vzoru Benelux).

Nakonec však název Česká republika prošel bez výraznějšího odporu. Neměl totiž důstojného protikandidáta. Vyvstala však také jiná pojmenovací potřeba. Bylo nutné nalézt, pokud možno rychle, neoficiální jednoslovné pojmenování, bez nějž by se jen těžko obešli zejména lidé, jejichž pracovním nástrojem je jazyk český. "Jednoslovný název státu je naprosto nezbytný," říká mluvčí prezidenta republiky Ladislav Špaček.

Spisovatel a lingvista Patrik Ouředník k tomu dodává: "Česká republika působí mimo administrativní rámec či rétorické užití samozřejmě zupácky. To není věc osobního pocitu, to je prostě danost." Nejčastěji padal návrh Česko. Na rozdíl od České republiky však narazil na poměrně tuhý odpor, zejména na východ od Českomoravské vysočiny. Jednoznačně přijímán však nebyl ani v Čechách. Proč ne Čechy, Bohemie, Čechie, Českomoravsko? Lidé se mylně domnívali, že Česko je slovo nečeské, horkou jehlou spíchnuté.

Snad nejzavilejší byl však odpor lidí, jimž se název Česko prostě nelíbil.
Nejvýraznější hlas, kritizující Česko z estetických důvodů, patřil Václavu Havlovi. Prezident Česka, vlastně České republiky, totiž prohlásil: "Když to slovo slyším, lezou po mně slimáci." Ani Ludvík Vaculík nebyl nadšený. "Název Česká republika používám," říká dnes, "ale Česko? Vždyť je to hanlivé, je to nadávka. Jako bych řekl Talián místo Ital."

Profesor češtiny na filozofické fakultě Univerzity Karlovy Alexandr Stich je na podobná vyjádření dost alergický: "Byl to výrok velice neuvážený. Jednak: Česko není žádná novinka. Tradice jeho používání sahá do devatenáctého století. Odpovídá českému tvarosloví. A pak: jde o neoficiální název. Nechce-li ho někdo používat, jeho věc. Jsem jen striktně proti tomu, aby se jako neformální označení používalo slovo Čechy. Občan, který to dělá, se vůči svému státu dopouští vyjadřovací agrese. Osobně mě trochu udivuje, že se v řeči, která má velice silnou tendenci k vytváření jednoslovných výrazů, a tak se hemží smažáky, Staromáky a Václaváky, Česko neprosadilo výrazněji. Mohlo by to znamenat, že tento stát není pro své obyvatele - na rozdíl od Poláků, Maďarů, Slováků, Slovinců a jiných něco niterně blízkého, že je to jen Česká republika, jakási oficiální firma."

Jak je na tom Česko dnes? Podle statistik si na ně národ už zvykl. Zdalipak ho však většina mluvčích, nejen redaktoři těch médií, v nichž se stalo Česko normou, tedy i redaktoři Mladé fronty DNES, také aktivně užívá? Přesná odpověď na tuto otázku neexistuje, nicméně jisté je, že například na utkáních národního fotbalového mužstva ho ještě nikdy nikdo neslyšel. V Čechách se skanduje Čechy, Čechy, na Moravě a Slezsku pak Češi, Češi... Má snad tedy cenu dál hledat?

"Tahle debata už podle mého odezněla," říká Patrik Ouředník, "ono je to jistě zajímavé, leč dokonale jalové. Pokud se Česko ještě neprosadilo stoprocentně - to bude chtít jednu až dvě generace, žádný jiný výraz mu stejně nekonkuruje, takže věc je vyřízená, ať už o tom Vaculík soudí cokoli."

Mluvčí prezidenta republiky Ladislav Špaček, vzděláním češtinář, toto označení jednoznačně hájí. "Od počátku jsem neměl proti názvu Česko žádné námitky. Je tvořen ústrojně, má historické kořeny, tvaroslovně i syntakticky se dobře zapojuje do české věty," libuje si.

A co Špačkův nadřízený Havel? Už se s názvem Česko smířil? Ve svých projevech a statích ho zásadně neužívá. Doufá, že bude národ následovat jeho příkladu? Jeho mluvčí to popírá. "Prezident nepůsobí na veřejnost vědomě normotvorně. Nedělá kampaně proti kouření, neběhá veřejně v parku, nedává přednost becherovce před whisky...," říká, "nebude tedy užívat slovo Česko jen proto, že by to od něj někteří příslušníci vzdělanecké elity očekávali. Ani to, že ho ignoruje, nedělá proto, aby veřejnost ovlivnil, ale proto, že se mu osobně příčí."

Zatímco Václav Havel volí pasivní rezistenci, Ludvík Vaculík se nevzdává a chce bojovat. "Můj favorit je Čechie. Pokusím se s několika přáteli domluvit, že ve svých publicistických textech žádný jiný název nebudeme používat," oznamuje furiantsky.
Má na to plné právo. A také malou naději na úspěch.

Také světové jazyky jsou na rozpacích, jaké jednoslovné názvy pro Českou republiku užívat. Výjimkou není ani globální jazyk číslo jedna - angličtina. Občan USA John Allison byl zakladatelem a šéfredaktorem zaniklého pražskoamerického týdeníku Prognosis. Počátkem devadesátých let také působil jako poradce na Hradě, později na pražské radnici.

Dnes pracuje jako editor pensylvánského deníku Pittsburgh Post-Gazette. "Mí spoluobčané," píše, "se bezděčně rozhodli, že nejvhodnějším jednoslovným názvem pro Českou republiku, tedy jakýmsi americkým Českem, bude výraz Czechoslovakia. Zrovna včera jsem si to potvrdil ve velkoobchodě pivem. U značek, jako jsou Czechvar, Rebel, Pilsner Urquell či Staropramen, je Czechoslovakia uvedeno v kolonce země původu. Americké kulturní elity však používají výhradně oficiální název the Czech Republic."

Do anglické slovní zásoby patří také podstatné jméno Bohemia, jehož druhým významem jsou Čechy s hranicemi středověkého českého království. "Nikdy jsem ho jako označení České republiky neslyšel," tvrdí John Allison, "a vzhledem k tomu, že je dnes už jednoznačně spjato s hipstery a vůbec s komunitou neodpovědných figurek polosvěta, nemusí vám to vadit."

Americký novinář s pražskou zkušeností má za to, že jsme promeškali velkou příležitost. "Neberte to, prosím, jako ukřivděnou poznámku. Když jsem v Praze dělal poradce," vzpomíná, "snažil jsem se vysokým státním úředníkům vnuknout, aby jako neformální anglický název pro Českou republiku razili Czechland či Czechlands. Nebyl jsem sám. Ignorovali nás. Přitom si dodnes myslím, že by se tento název po náležité kampani ujal a působil by přirozeně."

Peter Green, který žije už třináctým rokem v Praze a pracuje jako korespondent listu The International Herald Tribune, slova Johna Allisona potvrzuje. "Drtivá většina používá Czechoslovakia," říká, "často s komentářem. Například: Pracuji teď v Czechoslovakii, totiž tam, co bývala Czechoslovakia, dnes je to The Czech Republic. Někteří Britové však používají výraz Czechia."

Tak či onak, všechny uvedené alternativy jsou lepší než název Czech, za nějž vděčíme smlouvě mezi Českým hokejovým svazem a firmou Nike a který nosí na dresech naše národní mužstvo. Czech znamená anglicky český či čeština. Jen těžko si lze představit, že by byli například Francouzi ochotni hrát v dresech s nápisem French nebo Němci s nápisem German.

,

Eurovolby 2024

Volby do Evropského parlamentu se v Česku uskuteční v pátek 7. a v sobotu 8. června 2024. Čeští voliči budou vybírat 21 poslanců Evropského parlamentu. Voliči v celé Evropské unii budou rozhodovat o obsazení celkem 720 křesel

Video