Místo údajného nálezu Jantarové komnaty.

Místo údajného nálezu Jantarové komnaty. | foto: Libor Zavoral, ČTK

Máme Jantarovou komnatu, hlásí Sasové

  • 16
Saská krušnohorská ves Deutschneudorf, která sousedí s Horou Svaté Kateřiny, se právě stala Mekkou hledačů pokladů a dobrodruhů z celého Německa. Tamní starosta Hans-Peter Haustein oznámil, že podle všeho objevili slavnou ztracenou Jantarovou komnatu.

Poklad, který pruský král Bedřich Vilém I. věnoval carovi Petru Velikému a za druhé světové války ho z obklíčeného Leningradu uloupili nacisté. Od té doby je hledán.

"Faktů" už bylo
"Deset let tu hledáme Jantarovou komnatu a teď máme jednoznačně potvrzeno, že jsme našli pod zemí dutý prostor, ve kterém je zlato a možná také stříbro. Určitě to není železo," řekl Haustein v neděli České televizi.

O nálezu zhruba 100 metrů za hranicí a 20 metrů pod zemí mluví s neskrývaným nadšením jako o obrovském triumfu.

Nepochybuje, že jde opravdu o Jantarovou komnatu nebo její část. V pondělí se byl radit se spolkovým ministrem (sám je poslancem Bundestagu - pozn. red.) o tom, jak poklad co nejbezpečněji vyzvednout. "Jde přeci o největší a nejvýznamnější nález od druhé světové války," rozplývá se.
 
Když se ho včera redaktoři MF DNES ptali, zda nejde o jednu z desítek fám, které se o nálezu Jantarové komnaty objevily ať v Německu, Česku nebo třeba Litvě, reagoval hlasitě a naprosto rezolutně: "Das ist ein Fakt!" (Je to prostě fakt!).
 
Jenže jako o "faktu" mluvily o nálezu od války už desítky lidí a vždy bublina splaskla. Prohledáno bylo už na 130 lokalit Evropy. Desítky let po díle z počátku 18. století složeném z více než čtyř tun drahokamů pásla celá východoněmecká tajná služba Stasi.

V Česku si pamatujeme na slavná oznámení o nálezu od hledačů pokladů Gaensela a Mužíka.

Může být komnata zde?
Může být komnata, kterou údajně Němci odvezli z Leningradu do pruského Královce a pak neznámo kam v desítkách beden opravdu v Krušných horách? Odpověď klidně může znít: "Proč ne? Stejně jako kdekoli jinde v Evropě, kterou kontrolovali za války Němci."
 
Informace, podle kterých úkryt označili hledači v saské vesničce Deutschneudorf, vycházejí z odkazu otce Christiana Hanische, jednoho z hledačů pokladů. Jeho otec prý získal souřadnice pokladu jako radista u Luftwaffe.

"Když Christianův otec zemřel, našli se tyto údaje v jeho pozůstalosti. Proto s tak konkrétním pátráním nemohl nikdo dříve přijít. Pomohla i současná technika," tvrdí starosta Haustein.

Čeští sousedé z Hory Svaté Kateřiny se nad údajným nálezem pokladu jen pousmívají. Sami po něm totiž pátrají v zaniklé Mikulášské štole, kde kdysi bývalo hornické muzeum a za války sloužila jako protiletecký kryt. Úpravy štoly a pátrání po komnatě tu organizuje a financuje Američan Graem Smith.

Už za hledání utratil přes deset milionů korun a objevil při něm například dvě slabé stříbrné žíly a také jednu měděnou.

"Nebyly nijak bohaté. Přišel na ně při hledání na povrchu s podobnými přístroji, které teď v Deutschneudorfu údajně odhalily tuny zlata. Dokud nebude štola odkrytá, nedá se ale říct, zda je to skutečně pravda," míní Petr Pakosta z Hory Svaté Kateřiny. "Jantarová komnata je samozřejmě u nás," tvrdí.
 
Podle něj jsou argumenty pro Mikulášskou štolu hodně příznivé - nacházela se nedaleko tehdejšího nádraží a poblíž dvou silnic. Vedly jí koleje pro vozíky, v kterých se bedny s cennostmi mohly vozit. A zajatci, kteří ve štole pracovali, byli údajně krátce poté zastřeleni.

"To, že se tu něco vykládalo, je doložené. Co to bylo, ale nikdo neví. Klidně to mohla být jen kamufláž a poklad může být kdekoliv jinde," upozornil Pakosta.

Kde poklad je?
Po místě, kde by měl být poklad ukrytý, už pátralo několik hledačů pokladů. V devadesátých letech minulého století to byl například známý Helmut Gaensel, podle nějž se Jantarová komnata skrývá v některé ze starých hornických štol v Hoře Svaté Kateřiny, tedy jen několik set metrů od místa, které nedávno označili jeho následovníci.

Po ztraceném pokladu ale pátrali také němečtí publicisté Eberhard Bitz a Georg Reuth. Hledali například v bývalém kamenolomu Schindberg u Coburgu, který sloužil koncem války nacistům jako místo, kde ukryli tajné dokumenty. Další hledači se zas zaměřili na baltské pobřeží v Litvě. Poklad se ale dosud objevit nepodařilo.

Je jen obtížné doložit, zda vyprávění o nacistickém ukládání záhadných beden, ať v Krušných horách nebo kdekoliv jinde v Evropě, je skutečně zastřenou vzpomínkou, nebo jen snahou o upoutání pozornosti a vyvolání senzace.

Klidně by šlo namítnout, že starosta a poslanec ze Saska se chystá na velkolepou oslavu Velikonoc a chce do své vsi dostat co nejvíce turistů. Právě o Velikonocích chce totiž bedny vytáhnout na světlo před štolu.

Podle Hausteina vyzvednutí pokladu zaplatí německý stát, deset procent z nálezu připadne obci. Za peníze chce Deutschneudorf zvelebit, ale i vybudovat muzeum, které by nález připomínalo.

Mohou začít spory
Pokud by se Jantarová komnata v saských Krušných horách skutečně našla, začaly by dlouhé spory o to, komu nález patří. Nejpravděpodobněji by to byla Spolková republika Německo. Starosta Haustein si ale myslí, že by se poklad nejspíš vrátil zpět do Ruska, kde byl ukraden. "Jistě by se o tom jednalo," uvedl.

Zatím ale skryté zlato a stříbro nikdo neviděl. Je nad ním totiž dvacet metrů zeminy, která ho dosud nevydala a stále není jisté, zda ho skutečně ukrývá. Místo nedaleko bývalého deutschneudorfského nádraží je jen rozhrabaný kopec, který obepínají policejní pásky a kontrolují ho hlídky, aby tu nezačal kopat nějaký zloděj nebo nedočkavý nadšenec.

. Jantar a komnata

Jantar je původem pryskyřice jehličnatých stromů, která v třetihorách stekla do bahna a bez přístupu vzduchu ztvrdla. Občas lze nalézt v jantaru zakonzervovaný hmyz nebo rostliny. Pro Evropu bylo nejdůležitějším zdrojem jantaru Pobaltí.

Takzvaná Jantarová komnata je opěvované dílo z počátku 18. století srovnávané se sedmi divy světa. Tvoří ho několik desítek metrů čtverečních mozaiky a souprava nábytku, na který byly spotřebovány přes čtyři tuny jantaru. Dokončili ji v roce 1711 dánští a polští řemeslníci na objednávku pruského krále Bedřicha I., který si přál mít v berlínském zámku reprezentativní kuřárnu. Jeho potomek Bedřich Vilém I. daroval celé dílo roku 1716 caru Petru Velikému. Posléze se dar ocitl v Petrohradu (Leningradu), kde byl až do roku 1941.

Během blokády Leningradu ho německá armáda uloupila a vezla na zámek v Královci, dnešním Kaliningradu. Není ale jisté, zda sem 28 beden dorazilo. V červnu 1944 Němci poklad ukryli před americkými bombardéry. Když Rudá armáda Královec dobyla, komnatu nenašla. Od té doby je poklad hledán. Od války už bylo prohledáno 130 možných úložišť. Dokonce se objevily zprávy o zničení díla. Z celé komnaty je na světě jediná deska.

,

Video