Jde o zbraň, kterou ve své kategorií řada expertů považuje za vůbec nejlepší na světě.
Jakkoliv je jakýkoliv sebelepší letoun bezcenný bez účinných zbraňových systémů, přesto význam této události lze srovnat například s přezbrojováním pístových letounů na proudové stíhačky počátkem padesátých let.
Americké střely AIM-120 C-5 AMRAAM totiž významně ovlivní celkovou taktiku možností vedení vzdušného souboje, která tímto prodělává značný kvalitativní skok kupředu.
Hlavní předností AMRAAMů totiž je možnost vést tzv. vzdušný souboj BVR – Beyond Visual Range, tedy za hranicí viditelnosti, čeští stíhači tak mají vůbec poprvé v historii možnost ničit cíle za jejich vizuálním horizontem.
Letectvo dostalo 24 střel
Vzdušné síly převzaly 24 kusů ostrých střel plus 2 kusy cvičné verze, přičemž jejich předpokládaná životnost se odhaduje až na pětadvacet let, což vysokou pořizovací cenu – 600 000 USD (aktuálně za jeden kus necelých 10 milionů korun) – dostává do poměrně příznivějšího světla.
Střely budou doplněny dvojicí raket AIM-9 Sidewinder, kterých má české letectvo k dispozici stovku (20 starší a 80 modernější verze).
Střely AMRAAM navíc vzdušným silám umožňují zasahovat proti cíli ve všech meteorologických podmínkách – u raket Sidewinder totiž je nezbytný vizuální kontakt mezi pilotem a případným cílem, což je silně problematické v nízké či nulové viditelnosti v návaznosti na konkrétní meteorologické podmínky.
Technologie pro elitní klub zemí
V době Varšavské smlouvy bylo československé letectvo vyzbrojeno sovětskými řízenými raketami vzduch-vzduch R-73 (obdoba typu Sidewinder) a R-27, které se přibližovaly kvalitám AMRAAMů, avšak byla u nich nutnost cíl na vzdálenost do 45 kilometrů ozářit paprskem, což systém AMRAAM nevyžaduje – navádí se sám vlastním radarem.
Vysoká pořizovací cena však je zatím překážkou možností nácviku ostrých střeleb, které čeští letci po dlouhé odmlce v loňském roce prováděli na střelnici ve Švédsku se zmíněnými raketami krátkého dosahu Sidewinder. Výcvik použití AMRAAMů tak je zatím naplánovaný pouze na speciálních trenažérech.
Střely AMRAAM budou umístěny na 21. základně taktického letectva v Čáslavi, kde zatím probíhá jejich intenzivní přejímání a seznamování pozemního personálu s nimi.
Operační připravenosti chce armáda dosáhnout k 1. lednu 2009. Ze stávajících propočtů vychází, že na každý z dvanácti kusů jednomístné verze JAS-39C Gripen připadají dva kusy střel AMRAAM.
Hlavní přínosy zařazení střel AMRAAM1 - Navýšení bojových schopností a kapacit využitelných pro NATO – zařazením do výzbroje se výrazně zvyšuje bojeschopnost českých vzdušných sil, které zahajují nácvik zcela nové taktiky vedení vzdušných soubojů na střední vzdálenost. Dále se posilují kapacity nabízené NATO – například pro systém hotovostní ochrany vzdušného prostoru NATINADS a dále pro uvažované nasazení Gripenů pro tzv. airpolicing Pobaltí v příštím roce. 2 - Dokončení zavádění gripenů do výzbroje – teprve se střelami AMRAAM se nejmodernější letoun českého letectva JAS-39 Gripen stává skutečně plnohodnotnou zbraní – dosud byl vyzbrojen pouze raketami krátkého doletu Sidewinder a palubním kanonem Mauser, čímž jeho bojová hodnota nebyla plně využita. 3 - Kontakt se špičkovými technologiemi – česká armáda se v tomto segmentu stala členem "elitního klubu" třiatřiceti zemi, které mají AMRAAM ve výzbroji, čímž získala rovněž přístup k softwaru a dalším důležitým technologiím, což zpětně významně zvyšuje znalosti a dovednosti nejenom pilotů, ale celého leteckého personálu. |
Při výčtu všech pozitiv je dobré si současně uvědomit, že vstupem do "klubu elit" se automaticky nestaneme mocností evropského významu. Brání tomu hlavně počet pronajatých gripenů - 12 jednomístných + 2 dvojmístné.
Pro srovnání: Spojenecká letectva populačně srovnatelných zakládajících členských států NATO, s výjimkou Portugalska se dvaceti letouny F-16, disponují řádově vyššími počty supersoniků: Belgie má F-16 dvaasedmdesát, Dánsko osmašedesát a Řecko dokonce devadesát tři nadzvukových bojových letounů tří typů (F-4, F-16 a Mirage).
Bylo by chybou, pokud by rozvoj taktických vzdušných sil na pár let skončil zavedením AMRAAMů do výzbroje. Tento okamžik navzdory svému významu představuje úspěšné završení první fáze jejich rozvoje – tedy přezbrojení na nesovětský typ.
Co bude po pronájmu gripenů?
Dalším významným rozdílem oproti uvedeným letectvům je scházející nácvik některých bojových činností, zejména pak tzv. Close Air Support (letecké podpory pozemním jednotkám), který je dle zkušeností a poznatků z operací na západním Balkáně, v Iráku a zejména Afghánistánu naprosto klíčový a který u nás v omezené míře provádějí pouze osádky lehkých bitevníků L-159 a bitevních vrtulníků.
Naše letectvo však navíc bohužel nedisponuje odpovídající municí – raketami, laserově naváděnými pumami nebo speciálními, například průzkumnými, kontejnery, kterých má NATO nedostatek.
V roce 2014 skončí pronájem gripenů a do té doby musí být rozhodnuto o další podobě českého letectva – zda bude pokračovat projekt Gripen, nebo bude přijato jiné rozhodnutí.
Desetiletý pronájem gripenů bylo provizorní řešení přijaté na základě problémů státního rozpočtu způsobených řešením následků povodní v roce 2002.
Původní vládní koncepce totiž počítala s pořízením dvou, a nikoliv pouze jedné letky nadzvukových bojových letounů, přičemž jedna by byla vyčleněna pro Air Policing (což dnes gripeny plní) a druhá pak pro potřeby NATO (což zatím není).
