Měnit na ní nic netřeba. Stejně jako na slovech, která vyslovil ve Washingtonu 28. srpna 1963 ve svém nejznámějším projevu, který nazval Mám sen. "Pokládáme za samozřejmé pravdy, že všichni lidé jsou stvořeni sobě rovní," volal na statisícové davy King a plamenné vystoupení zakončil slovy ze starého černošského spirituálu: "Konečně svobodni."
Více než 1,3 miliardy obyvatel Číny svobodných není. Dokonce to nemohli říci jejich předkové nikdy v tisícileté historii země. Nezmění se to ani po letní olympiádě, kterou tento pátek odstartuje v Pekingu gigantická miliardová show.
Svět sice na Čínu občas poštěkává zpoza rohu, ale moc si k ní nedovolí. Důvod? Říše středu je už příliš silná a má až příliš velký vliv na chod ekonomik po celé planetě. Novodobí čínští mandaríni proto neberou všechnu tu kritiku vážně.
Navíc není sebemenších pochyb, že olympiáda v Pekingu bude velkolepá, dobře zorganizovaná na skvělých sportovištích a Číňané udělají všechno pro to, aby se jejich hosté cítili dobře. Ale ani schopnost uspořádat olympiádu není důvodem omezovat kritiku totalitního režimu.
Čína masivně porušuje lidská práva. Vláda zavírá politické oponenty. Neumožňuje rozvíjet náboženskou svobodu. Lidé jsou často svými zaměstnavateli vykořisťováni. Rolníkům je bez adekvátních náhrad zabavována půda. Celý stát je prolezlý korupcí, z které těží také komunistická vládnoucí nomenklatura. Na mnoha místech bylo zdevastováno životní prostředí. Práva Tibeťanů či Ujgurů jsou trhána na kusy.
Vše zlé je vykoupeno zvyšováním životní úrovně. A nelze nepřiznat, že tak rychlou, velkou a mnohdy i prospěšnou změnu nepoznal v lidské historii žádný jiný národ.
Jenže mnozí západní politici, odborníci i novináři pořád tvrdí, že čínská cesta rozvoje je tak specifická, že není možné tolik odlišné společnosti s jinou kulturou vnucovat euroatlantický model demokracie. Avšak hned několik příkladů, právě z Asie, dokazuje pravý opak.
Fašizoidní Japonsko se po druhé světové válce stalo zcela demokratickou zemí navzdory tomu, že kultura této země byla Západu ještě vzdálenější než ta čínská. A při olympiádě v Tokiu v roce 1964 to viděl celý svět.
Jižní Korea se po dobách vojenských režimů také vydala demokratickou cestou západního střihu a ukázala to na olympiádě v Soulu před dvaceti lety.
Tchaj-wan, o kterém pekingská vláda tvrdí, že je pouze jednou z čínských provincií, je už také dlouho demokratický. Důkaz, že i přímo z čínských kořenů vyrašila svoboda.
"Všichni svobodní lidé, všude, kde žijí, jsou občany Berlína. Proto i já jako svobodný člověk jsem hrdý, že můžu říct: Jsem Berlíňan," prohlásil americký prezident John Fitzgerald Kennedy v červenci 1963 v Berlíně, který tehdy rozdělovala zeď.
Buďme jako svobodní lidé alespoň v době olympiády na chvíli všichni Číňané.
