Zatím si tento krok budeme přepočítávat na peníze: na miliardy evropské pomoci, na desítky miliard, které lze získat na širším trhu EU. Ale dopad podpisů, jimiž čeští předáci stvrdili odhodlání spojit osud naší země s budoucností spojené Evropy, přesahuje kalkulace ekonomů i politiků.
Pravda, spojená Evropa má zatím duši kupčíka, který se třese o své zlaťáky. Zatím je často jen trhem marnosti, na němž si národy a země směňují cetky svých zájmů. Ve stínu marnosti se však rodí jiná Evropa: Evropa volného pohybu lidí a znalostí, kontinent vědy a vzdělanosti, Evropa projektů, které přesahují možnosti každé jednotlivé země - ne jen Česka.
Evropa lidí, jejichž osud už není vázán na jedno město, jednu zemi - a pro které jsou domovem, druhou vlastí i jiná města, jiné země. Nejde jen o malé skupiny politiků, úředníků, nadnárodních lobbistů. Do pohybu se dávají i obyčejní lidé: studenti, vědci, učitelé, lékaři... To vše je však jen základ, na němž by mělo vyrůst i něco více.
Ze společné zkušenosti se může zrodit nejpevnější známá lidská hranice proti zlému: hranice nepředstavitelnosti. Za ní se určité věci stávají nemožné už jen proto, že si nikdo nedokáže představit, že by se běžně dělaly.
EU znamená rozchod s myšlenkou, že války, násilí a nenávist jsou představitelné jako běžné, normální nástroje k prosazení zájmů. Aspoň uvnitř, mezi členy EU, je nepředstavitelné volání po válkách se sousedem či štvaní proti druhé zemi.
Aby to nebyla jen pomíjivá choutka politiků, musí tato hranice vrůst do nitra lidí. Nejlepší cestou k tomu je společné snažení, společná zkušenost. Proto tu je EU, proto je tato spojená Evropa dále vytvářena. A také proto bychom se k ní měli připojovat - pokud se připojit chceme. Opravdu: v EU nejde pouze o obchod a zisk. I když i ty jsou důležité.
