Pomohla však Zemanovu týmu s legislativní smrští, která nás odfoukla blíž k Evropské unii. Jestli se v nějakém politickém nebi sčítají skutky, pak proevropská smršť bude na hromádce se znaménkem plus.
Ani "minusová" hromádka však nebude malá. Ona ta smršť nahrnula do právního řádu i spoustu smetí, (anti)živnostenským zákonem počínaje, přes speciální protisprejerské paragrafy až po "popelnicový" zákon. Pozoruhodné je i poměření tolerance sněmovny vůči sobě samé na jedné straně a vůči zbytku světa na straně druhé.
Jako dávní Švédové anektovali poslanci další kus Malé Strany a z malebné části města stvořili sněmovní ghetto. V takovém prostředí, uzavřeni před vnějším světem, snadno vítězil duch malosti a průměrnosti.
Poslanci jen nepatrně opravili svou košatou imunitu, nechali si rovněž odměny rozstrkané do různých šuplíčků, snad aby lidé nevěděli, kolik opravdu berou (není to zase tak moc). Neobvykle rychle se shodli i na paragrafech, které stranickým pokladnám velkoryse přisypávají z našich daní.
Naopak nepovolili gayům a lesbičkám vdavky. A když milostivě dovolili jiné menšině, krajanům, volit i v cizině, zaonačili to tak, aby volby raději vzdali. Taková nevstřícnost vynikne obzvlášť v poměru k toleranci, jíž poslanci obdařili sami sebe. I když parlamenty z povahy věci (jsou to žvanírny z popisu práce) nepatří k oblíbeným institucím, sněmovna ještě přilila do ohně.
Sobě prebendy, druhým dlouhý nos - i tohle bude leckterý děd vyprávět vnoučatům o končící sněmovně. K zásluhám, které jí upřít nelze, děd suše poznamená: Byli za ně placeni.
