Malíř obyčejných příběhů oslavuje osmdesátiny

P r a h a - Narodil se v rodině sochaře a umění ho provází celý život - maluje, ke štětci našla vztah i jeho dcera a vnuk to zatím zkouší s flétnou. O tom všem vypráví letos osmdesátiletý Jiří Hruška, žák Vincenta Makovského či Vlastimila Rady, který své jubileum slaví výstavou v Nové síni ve Voršilské ulici. Expozice je zde k vidění do 28. "Padesátá léta byla temná, nejen v barvách, ale i obsahu," nahlíží Hruška na obrazy, které představují začátek jeho kariéry, kdy ještě byla v jeho obrazech zastoupena figura a malíř maloval na malé formáty.

Jiří Hruška se narodil 10. února 1921 v Paříži  studoval na Škole umění ve Zlíně, poté na pražské Akademii výtvarných umění.

Galerie Nová síň je otevřena denně mimo pondělí od 8 do 11 hodin.

Charakteristika jeho obrazů se podle něj vztahuje i na dobu, v které maloval, a možná právě proto začal s krajinou. "Ani nevím proč, prostě mě to nějak chytlo. Asi jsem nechtěl dělat ty Staliny," říká s úsměvem obdivovatel fauvistů Roula Dufyho či Henriho Matisse, jehož krajiny se léty rozjasnily - od tmavých barev přešel k ostře zelené, žluté.

Hruška se zaměřil na pražská zátiší či krajinu pražské periferie - divák na obrazech v Nové síni uvidí letenské činžáky či mnoho podob Podbaby, která, jak říká malíř, dnes už vypadá úplně jinak.

"Vede tam dálnice, tohle všechno zbourali..., no," mávne rukou nad jedním z obrazů malíř a ukazuje na další díla, která vznikla v jeho oblíbené bývalé Jugoslávii nebo ve Francii, kde se narodil, protože jeho otec tam několik let pracoval na pomníku legionářů. Na výstavě jsou k vidění také pastely, které autor dělá přímo v plenéru, několik kreseb, kromě starších obrazů i ty nejnovější, které vytvořil těsně před touto výstavou.

Do malířského důchodu se osmdesátiletý malíř nechystá, říká, že dokud je zdravý, má nohy, ruce a hlavu, tak nevidí důvod. Chce, aby jeho obrazy byly plné harmonie, a to nejen barevně, měly by prý vyjadřovat atmosféru, náladu nějakého momentu. "Nejsem fantaskní malíř, ale malíř obyčejných příběhů," říká Jiří Hruška, který tvrdí, že výtvarnému umění doba nepřeje - stačí prý nahlédnout do dějin - antiky či baroka, prohlédnout si barokní kostely plné umění...