Téměř 150 českých vojáků ze 4. brigády rychlého nasazení má od dubna na starost ochranu jedné z nejdůležitějších koaličních základen v Afghánistánu i patnáctikilometrového pásu kolem ní. Z Bagrámu vyjíždějí každý den až čtyři patroly po okolí. Každá trvá minimálně 12 hodin.
Nenadálé útoky, léčky, improvizovaná výbušná zařízení, všudypřítomný prach a k tomu úmorné vedro, kdy teploty šplhají vysoko nad 40 stupňů. To je jejich každodenní život.
Patroly vyjíždějí do okolí na místa, odkud v minulosti povstalci odpalovali rakety. "Přítomností narušují činnost povstalců tak, aby nemohli odpalovat rakety a přímo zasáhnout základnu," popsal úkoly velitel jednotky Jiří Pazděra.
Právě dřívější odpaliště jsou pro povstalce cenná, protože vědí, že právě odsud se jim základnu podaří zasáhnout. Zároveň při každé příležitosti Češi jednají s místními Afghánci. Poté, co si získají jejich důvěru, snaží se zjistit životně důležité informace o možných dalších útocích.
Nebezpečí číhá všude
Mírně rozvodněná řeka Pandžšír se kousek od základny klikatí nekonečným zeleným pásem porostu. Česká patrola s obrněnými vozidly MRAP zastavuje na jednom z kopců, který by mohl být pro povstalecké raketové útoky příhodný.
"Čekal jsem všude písek a překvapila mě voda a zeleň," konstatuje velitel čety Martin K. Právě na afghánské poměry velmi bujná vegetace představuje pro hlídkující vojáky jedno z největších nebezpečí.
Na rozdíl od skalnatých a pouštních pustin totiž poskytuje povstalcům přirozený úkryt. "Útok může přijít odkudkoliv," dodává.
Nepřetržitá koncentrace, opatrnost a pozornost je podle dalšího z českých vojáků Luboše Ch. během patrol tady v okolí Bagrámu naprosto zásadní. Platí přitom za zkušeného "mazáka". V Afghánistánu je už počtvrté. "Terén je hodně nepřehledný a dává útočníkům velkou šanci se dostat velmi blízko," vysvětluje svou bdělost a zkušenost záhy ihned dokazuje.
Na vyvýšenině nad řekou objevuje lehce rozrytou hlínu. "Už to je podezřelé, může tam být improvizovaná nálož," říká, když velmi opatrně místo prohledává a po chvíli objevuje protentokrát jen nábojnici.
Povstalci mění taktiku
I přes maximální opatrnost se Čechům nastražené léčky a útoky povstalců vůbec nevyhýbají. Při jednom z posledních se česká patrola dostala do předem dobře připravené léčky a reaktivním granátem bylo zasaženo jedno z vozidel, které začalo hořet. (O útoku na českou patrolu čtěte zde)
Povstalci také neváhají pro své útoky využívat místní děti. "Jsou tu povstalci, kteří navádějí místní děti, aby po nás házely kamení a střílely po nás prakem," upozornil velitel Pazděra na zdánlivě banální problém. Na otázku, jak tomu čelit, však podle něj neexistuje odpověď. "Ohrožují nás, ale zasáhnout nemůžeme. Správný postup je děti přesvědčit, aby kamení neházely," dodal.
U místních se ale jinak Češi těší důvěře. Předchází je totiž pověst "citlivých a lidských bytostí" z předchozích míst v Afghánistánu, kde působili. V kontaktu s obyčejnými Afghánci jsou navíc denně.
Fotografie    |
Nebezpečí ale může číhat doslova všude. Těsně před návratem na základnu kolona obrněnců náhle zastavuje ještě velký kus před branou. "To je kvůli magnetickým náložím," vysvětlil jeden z vojáků další z oblíbených způsobů boje povstalců.
Dvojice jede na motorce a hodí nálož s magnetem na projíždějící vozidlo. Obrněným vozidlům MRAP nevelká nálož neublíží, podstatně horší už to je ale třeba s cisternou, která na základnu dováží palivo. Před vjezdem proto procházejí všechna vozidla důkladnou kontrolou.
Za pár měsíců svého působení čeští vojáci v Bagrámu získali respekt a uznání amerických partnerů, pod jejichž velení patří. Přispěla k tomu i nenadálá návštěva amerického prezidenta Baracka Obamy, při které Češi zajišťovali celý prostor kolem základny. "I když by se mohlo zdát, že podle pojmenování strážní rota jde o nějakou vedlejší práci, vykonáváte velmi náročnou a rizikovou činnost," ocenil jednotku náčelník generálního štábu Petr Pavel.
