Na televizní obrazovce se v neděli společně objevili oba vůdci české levice a vyjádřili se nejen přísně k dnešku (že vláda nebude), nýbrž i obecně k tomu, co je to vlastně včera, dnes a zítra v našem životě. Totiž, že zítra může být snadno včera.
Proměna komunistů: narostlo jim sebevědomí a drzost. Předseda Filip obvinil senátora Mejstříka, že byl za minulého režimu funkcionářem a kariéristou. Slizkým způsobem také naznačoval, že Mejstřík tehdy ukradl nějakou pokladnu.
Pokladnu dá Mejstřík jistě k soudu a po mnoha letech okolků dostane nemastné ospravedlnění, které v té době už nebude nikoho zajímat. K tomu prvnímu se můžu vyjádřit sám – viděl jsem Mejstříka v roce 1989 hodně zblízka.
Udavač a rebel
Mejstřík byl přední studentský buřič na DAMU, organizoval vydávání odvážného, Filipe!, protirežimního studentského časopisu, byl v té první hrstce studentů, která vynalezla studentské stávky atd. atd.
To vše v době, kdy Filip byl prachobyčejným udavačem StB, a zatímco Mejstřík podněcoval rebelie, bral od StB trapné stokorunové odměny za udání, a podle pozdějšího rozhodnutí soudu byl dokonce tak mozkově indisponován, že prý ani nepochopil, že je udavačem.
Nestoudnost, s níž teď hází na tehdejšího rebela špínu, nikoho nezarazí. Brzy asi dají Filipovi za udavačství příplatek k penzi.
Lže Paroubek?
Proměna Paroubkova: půl roku tento vynálezce termínu "druhý vítěz" veřejně a nadutě říká, že má nárok na vládu, že ukáže prezidentovi, až bude pověřen, svých víc než sto hlasů v parlamentu.
Přitom sto nelevicových poslanců říká veřejně: Paroubek můj hlas nemá. Paroubek tedy lže nebo někoho koupil. Když totéž podobně pohrdlivě jako on vykládá nikoliv protipředseda Topolánek, nýbrž jen podržnázor Dalík, je to pro Paroubka, náhlého svatouška zdrceného úpadkem demokracie, důvod k ukončení politických rozhovorů.
Dvě nicotné příhodičky – sprostota a svatouškovství. Jak souvisí s naším zítřkem? Oba levicoví předáci představují bezmála polovinu voličských hlasů. Dnes stačí dokonce jen hlas jeden (ve Sněmovně), aby se dostali k moci. Oba to vědí, odtud jejich sebevědomí.
Dohoda není možná
Pro Paroubka jsou Dalíkovy výklady jen záminkou – jak odsunovat řešení, volby, vládu, všechno, protože pro ČSSD jsou odsuny dobré. V nejbližší době předloží Paroubek svou verzi reforem – aby pověst kazisvěta přesunul na druhou stranu. Ale co udělá, když na pravé straně nikdo nezradí? Totéž, co udělá Topolánek, když nezradí nikdo na straně levé – nic.
Třetí řešení – dohoda politických sil, možná už není. Její poslední chaboučkou možnost Paroubek právě zamítl. Zbývá už jen to, co Paroubka tak rozzuřilo – přeběhlíci. Je zbytečné tahat veřejnost za fusekli – v kapsářích už nic slušného není – krom voleb.
Nadávat politikům včetně Paroubka nemá smysl. Situaci vytvořili voliči, nadávat mohou sobě. Bylo jich o chlup míň, než je třeba k resuscitaci socialismu, a bylo jich o chlup míň, než je potřeba k svobodné republice. Politická situace, i když se tak nejeví, je nesmírně vážná.
Pivo poteče pořád
Žádná slušná cesta k vládě nebo k volbám se nenabízí. Přesto je klid. Pod ním bobtná katastrofa. Jednoho dne se Sněmovna unaví a tři poslanci dají moc Paroubkovi a tomu udavači neboli starým časům.
Bude to jak za dob zrádce Ludvíka Svobody – pár hlasů rozhodne o zásadním zvratu. Auta budou jezdit dál, pivo poteče. Bude to v duchu Čechů.
Existuje lepší cesta, neústavní, trestná. Až uplyne dost času a všichni už budeme na nervy, rozeženeme zvoněním klíčů či plácáním kreditkart ten dlouhý a prázdný parlament jako Angličani?
Už dlouho tady škodíte, řekl by nějaký český generál a vypsal by nové volby sám. Tak se rozháněla diktatura parlamentu. My máme na krku diktaturu zablokované situace. Kdo a jak ji rozežene? Z té úvahy jde strach a smích naráz.
