Třináctiletý kluk, který má od loňského srpna nálepku "malého vraha", sklízí při vystoupení v jihlavském "pasťáku" úspěch. Jeho matka ho nepoznává. "Nejméně o půl hlavy vyrostl. Je šikovný, tuhle písničku ho naučil bratranec," široce se usmívá žena, obklopena z každé strany jedním dítětem.
Vzápětí nervózně zavrtí hlavou. To když je na programu videozáznam o svěřencích polepšovny a ona uvidí svého nejstaršího syna na televizní obrazovce. "Jsem tu, protože jsem někomu něco udělal. Až mi bude osmnáct, půjdu do vězení," říká hoch netečně do kamery.
V jihlavském dětském domově se školou je už od loňska, ale v poslední době ho nechválí. Na vysvědčení vyfasoval čtyři čtyřky a chování si zhoršil na trojku. "Máme ho teď pod dohledem čtyřiadvacet hodin. Když jsme byli v Itálii u moře, dopustil se tam trestné činnosti," vysvětluje ředitel domova Radek Vovsík.
Milan proto nemohl po besídce u příležitosti začátku prázdnin odjet s matkou domů do Brna, namísto toho jede dnes na výchovný tábor. „Co nadělám. Řekli mi ale, že když se zlepším, pojedu alespoň na víkend,“ říká chlapec s lhostejným výrazem.
Do dětského vězení, které se otevírá v Boleticích, zatím nepůjde. Stalo by se tak v případě, že by mu soud nynější ústavní výchovu změnil na ochrannou. Ten o něm zatím ještě nerozhodl.
Je prý po otci
Matka je přesvědčena, že se syn "potatil“. "Kluk je lump po otci. Ten mi dluží šestatřicet tisíc a nikdo neví, kde je mu konec. Milan je po něm dokonce i podobou. Do sedmi let sekal dobrotu, ale pak začal čichat toluen. Chytil se starších kluků a bylo zle," vzpomíná matka, která má ještě sedmiletého Maria a čtrnáctiměsíčního Kristiana.
Na pódiu mezitím Milan sklízí bouřlivé ovace. Ve zpěvu patří v jihlavské polepšovně mezi špičky. Zastřeným, trochu ztrémovaným hlasem pubescenta vystřihne několik táhlých romských songů. Jak se postupně osměluje, jeho tělo se rozvlní v rytmu.
"Romsky skoro neumím. Ty písničky mám od bratrance, něco taky od tety, ale na flétnu jsem se naučil až tady,“ pookřává zjevně potěšen ohlasem. Matka sleduje každý jeho pohyb zkoumavýma očima. V tu chvíli by vzala jed na to, že jí Milan nelhal, když jí vyprávěl, co se stalo v bytě té staré paní z Olešnice.
"Přísahal mi, že on ty nůžky v ruce neměl. Dovnitř ho nalákali ostatní z party, a proto tam zůstaly jeho stopy. Dodnes nevím, jestli mluví pravdu. Když ho teď ale vidím, chci tomu věřit," uvažuje drobná žena s živýma očima. Ne že by jí dělala dobře představa, že přivedla na svět vraha, ale už to neřeší.
"Můj život byl i beztoho dost těžký. A pořád je. Mám částečný invalidní důchod. Beru jen devatenáct stovek, protože jsem prý nikdy nepracovala. Samozřejmě přídavky na děti, šest tisíc, ale co to je, když můj druh je taky důchodce?" stýská si matka.
A tak jí aspoň pěvecký úspěch jejího syna na chvíli zlepší náladu. Jinak to s ním příliš dobře nevypadá.
"V něčem ses zlepšil, v něčem zhoršil. V každém případě prožiješ větší část prázdnin s námi,“ řekl Milanovi ředitel domova Radek Vovsík. Chlapci není úplně lhostejné, že nepojede s matkou a bratry domů do Brna.
Domů by šel rád
"Jel bych rád domů, za mámou a bráchama," říká. Ví ale, že nepojede, s dobrým chováním je na štíru. Pololetní dvojka z chování se na konci školního roku proměnila v trojku.
"To ale není nic neobvyklého. Jedničky z chování jsou u nás vždycky úspěchem," říká ředitel. "Děti jsou tu z nařízení soudu. Všechny s poruchami chování, které v minulosti něco provedly," dodal.
Chlapcova matka si není jistá, jestli má být ráda, nebo ne. Kdyby syna na prázdniny pustili, možná by ho zase neuhlídala. "Asi by zase utekl. Minulý rok to tady udělal. Odmalička byl strašně živé dítě. V šesti letech mi vletěl pod auto a kvůli těžkému zranění šel do školy o rok později. A za pár let mi ho domů začala vodit policie," vzpomíná žena.
Už na začátku loňského roku chlapce soud matce odebral a umístil ho do diagnostického ústavu v v Brně. Odtud šel do výchovného ústavu v Kostelci. Při loučení po besídce mají oba smutné oči. Po chvilce zaváhání si dají trochu rozpačitou pusu.
"A z tábora mi napiš. Z Itálie jsi mi neposlal ani pohled, volá žena na syna z dálky.
