Zájemce o informace o politických stranách se na internetu zpravidla dozví, kdo stranu vede, kdo za ni ve volbách kandiduje, v jaké profesi kandidáti před vstupem do politiky pracovali, jaký je základní program strany a kde se mohou lidé s jejími členy setkat.
Stránky není třeba složitě hledat. Odkazy na ně existují takřka v každém českém internetovém vyhledávači. Všechny parlamentní politické strany mají na internetu velmi obsáhlé prezentace. Výrazně se však liší jejich zpracování. Nejlépe se lze orientovat na stránkách ODS.
Přehledně zpracovaný volební program má na počítačové síti také sociální demokracie, jen se k němu čtenář musí probojovat přes méně přehlednou hlavní stránku ČSSD. Ta působí "přeplácaným" dojmem. Koalice vsadila na své stranické barvy. Těmi její stránky překypují. Samy informace o volebním programu nejsou zdaleka tak přehledné jako u ODS nebo u sociálních demokratů.
Komunisté na nápadité zpracování svých stránek zcela rezignovali. Na jejich serveru se sice čtenář všechno důležité dozví, ale musí projít dlouhými nepřehlednými texty, v nichž se konkrétní body komunistické politiky hledají jen těžko. "Internetová prezentace je důležitá pro snadné získání informací.
Tam se nedá nic okecat. Pro strany je to dobrá příležitost, jak vyjít lidem vstříc," upozorňuje Brabec.
| Seznam politických subjektů s internetovými odkazy |
Většina malých neparlamentních stran bojujících před volbami o přízeň voličů si tuto příležitost uvědomila. Některé se s internetem vypořádaly velice dobře. Velkým stranám se vyrovnají například propracované prezentace ODA, ČSNS, Naděje, Cesty změny nebo Strany zelených. Všechny jmenované stránky jsou přehledné a lze se na nich snadno orientovat.
Řada stran, velkých i malých, nabízí na internetu dokonce obrazové nebo zvukové nahrávky. Televizní či rozhlasové předvolební spoty může zájemce najít na stránkách ODS, ODA, Strany zelených, Republikánů Miroslava Sládka a Cesty změny. Tím však výčet profesionálně vyhlížejících stránek končí. Ostatní prezentace jsou sice také plné informací, ale zpracování není ve srovnání s obsahem valné. To se týká například Demokratické ligy, Strany za životní jistoty, České pravice nebo Pravého Bloku.
Nejníže v pomyslném žebříčku je skupina politických stran, jejichž internetová prezentace působí na první pohled amatérsky. Kvalitou lze takové stránky přirovnat k osobním stránkám středoškolských studentů, kteří se s možnostmi světové počítačové sítě teprve seznamují. To je případ Národně demokratické strany nebo Strany zdravého rozumu.
Existují i stránky, které čtenáře mohou spíše zmást než informovat. To dokázala Demokratická unie, která se sloučila s Unií svobody a jejíž členové kandidují v Koalici. Na jejích stránkách přesto nadále zůstává výrazný odkaz na už neexistující Čtyřkoalici.
