Odjížděli ze Zlína v pátek v poledne. Dva malé motocykly značky JH Pento o objemu motoru padesát centimetrů krychlových. Výrobcem je kaňovická firma jednoho z jezdců - Jaroslava Holíka. Během čtyř dnů zdolali muži na malých motocyklech vzdálenost 2141 kilometrů a v Alpách se na hranici Itálie a Švýcarska dostali až do nadmořské výšky 2800 metrů. Jejich rekord by se měl objevit i v českém vydání Guinnessovy knihy rekordů.
„Hýžďové svaly jsou v pořádku. Už jsme si asi na tyto motocykly zvykli a nemáme při dlouhém sezení problémy,“ pochvaloval si po návratu Jaroslav Holík.
V pátek měli pošmourné počasí, celá cesta přes Rakousko jim v sobotu propršela. „V neděli se ale ukázala nádherná obloha. Sice jen plus tři stupně, po ránu jsme byli zmrzlí, ale přes den se oteplilo. To byla nádherná jízda,“ líčí zážitky z cesty Holík.
Při sjezdu z druhého nejvyššího sedla Gavia, 2652 metrů nad mořem, motocyklisté narazili na sesuv půdy. Vozovka tam byla zřícená do propasti. Museli tedy změnit plán a místo další plánované trasy kolem italského Bolzana jim nezbylo než se otočit a vrátit se stejnou cestou zpátky. Tam se také muži vystřídali. Dva z doprovodného vozidla zasedli za řídítka malých motocyklů, unavení motorkáři z cesty tam usedli do pohodlnějšího auta.
Nejvyšší vrchol si projeli všichni. Nejdříve se dostali do sedla ve výšce 2758 metrů. „Potom jsme odbočili ještě po takové "necestě" a vyšplhali se ještě nejméně o padesát metrů výš. Je to zdokumentované fotografiemi. Takto jsme překonali nadmořskou výšku 2800 metrů“ vypráví Holík.
Budou v podobných dobrodružných cestách v dalších letech pokračovat? Jaroslav Holík zatím krčí rameny. „V Evropě už nic vyššího není. Zbývají nám dvě možnosti. Mým tajným přáním je dostat se až za polární kruh. V příštím roce bychom tam mohli dojet v klidu v rámci Evropské unie,“ prozrazuje.
Láká ho však také takzvaná cesta smrti v Pamíru v Tádžikistánu. „To je cesta, která vede ve výšce přes 4000 metrů. Nejvyšší sedlo je asi 4650 metrů nad mořem. Ale je to strašně daleko, je to tam šest tisíc kilometrů. Motorky bychom tam museli nějak dovézt,“ uvažuje. Bylo by to pro motorkáře i podstatně větší riziko než projížďka Alpami. Cesta smrti má své označení nejenom kvůli technickému stavu, nikdo ji totiž neudržuje, ale vážné problémy mohou cestovatelům způsobit i místní ozbrojenci, kteří zde bezostyšně přepadávají a loupí. Ještě se uvidí.
