"Co lze říci o jednom, tak o druhém platí absolutní opak, každý představuje zcela jiný, ale potřebný, proud v naší straně," říká například šéf klubu ČSSD v městském zastupitelstvu Petr Hulínský, který tyto komunální politiky velmi dobře zná. "Kolega Kechner je lidový typ politika, člověk s obrovským sociálním cítěním, dobrák, vynikající společník na posezení do hospůdky. Kolega Paroubek je pro změnu moderní a naprosto pragmatický typ politika, představuje v ČSSD její nový proud, který začíná udávat straně styl," podotýká.
ROZDÍL VE VYSTUPOVÁNÍ
Zatímco Otto Kechner se chová velmi nenápadně a patří mezi plejádu nevýrazných tváří v ČSSD, o Paroubkovi nic takového neplatí ani v nejmenším.
Stál sice u samého počátku obnovené sociální demokracie, u vedení strany se ale netěší velké oblibě. Zvláště předseda Miloš Zeman dal v minulosti několikrát najevo, že by jej ve straně nejraději neviděl a se zřetelnou nechutí pozoroval Paroubkův pozvolný vzestup na pražské radnici. Jiří Paroubek, který v roce 1993 kandidovat neúspěšně na funkci předsedy strany, totiž často dával a dává najevo svou nespokojenost se Zemanovým vedením strany.
"ČSSD by měla věnovat větší pozornost své členské základně, která je pouhým stínem předválečné sociální demokracie, a vybrat do zodpovědných stranických a vládních funkcí ty, kteří se již osvědčili v praktické politice, mají myšlenkový potenciál a značnou známost či dokonce popularitu mezi občany, i když nejsou právě populární u šéfa strany a vlády," napsal Paroubek například letos v červnu společně s expředsedou ČCSD Jiřím Horákem v deníku Právo.
Paroubek velmi často publikuje, a to buď samostatně nebo právě s Horákem. Pokud nepíše o ekonomice, které se už léta intenzivně věnuje, vesměs se vyjadřuje k situaci uvnitř strany a k jejímu dalšímu směřování, činnosti západoevropských sociálních demokracií i k vnitropolitickým problémům.
Ve srovnání s ním není příliš jasné, co si Kechner myslí. Stěží lze zaznamenat, že by na veřejnosti příliš mluvil k dění v ČSSD, na pražské radnici či k politice obecně. Má pověst člověka naprosto loajálního k vedení strany i Zemanovi.
Z jeho sporadických vystoupení lze vypozorovat jen to, že slovo nepatří k jeho silným stránkám, byť mu nelze upřít upřímnost.
"Připadám si často jako před televizí, ve které běží ty americké seriály s vyumělkovanými, neosobními dialogy. Je v těch lidech něco strojeného, naučeného, prefabrikovaného," píše například ve své říjnové úvaze "O kritériu vůdcovství". Svěřuje se v ní s osobními zkušenostmi, které má při vybírání uchazečů o vedoucí místa v sociálních ústavech. "Školství z nich neudělalo osobnosti. Hlavně u nich postrádám jedinou stopu vůdcovství. V jednu chvíli, když jsem pochopil, že uchazečka, ucházející se o funkci ředitelky, nikdy nezorganizovala ani školní výlet, jsem jí položil poslední zoufalé otázky: Dělala jste alespoň šatnářku třídy? Vybrala jste někdy mezi spolužáky peníze na rozbité okno a dala ho zasklít? Nic," stěžuje si Kechner.
TOUHA PO MOCI?
Rozdíly mezi oběma komunálními politiky dokazují i slova jejich kritiků. Zatímco Kechner nikomu nijak zvlášť nevadí, u Paroubka se často zmiňují o jeho touze po moci.
Učinil tak například v dubnu 1997 současný ministr kultury Pavel Dostál, když se dozvěděl, že Paroubek a dalšími "opozičníky" ve straně pořádají setkání s názvem Za nový styl práce ČSSD. "Nedovedu si představit, že bych dělal frakční činnost v ČSSD po jeho boku. Jednak tento pán není šálkem mého čaje, jednak, kde je Paroubek, tam nejde o ideály, ale o moc," prohlásil pro deník Právo Dostál.
Také opoziční člen městského zastupitelstva, který si nepřeje být jmenován, se vyjadřuje podobně. "Paroubek je jistě schopnější než Kechner, jenže trošku se obávám, že je schopný téměř všeho. Jeho zajímá především moc a je schopen tomuto cíli hodně obětovat," soudí tento komunální politik.
Kampaň Jiřího Paroubka svědčí o tom, že je nepochybně ambiciozním mužem. Obvod v němž kandiduje, je už nyní zaplněn jeho portréty a volebními materiály, a jak sám přiznává, jeho kampaň bude stát kolem milionu korun. To je suma, která není při kandidatuře do parlamentu obvyklá. Kde ji sehnal? On sám zatím tyto informace sdělit odmítá. "Ale slibuji, že své sponzory po volbách zveřejním," tvrdí. Odpověď na tuto otázku je o to důležitější, že Paroubek má na starosti městské finance a účastní se jednání s mnoha bohatými soukromými společnostmi.
Šéf nejsilnějšího klubu v zastupitelstva Michael Hvížďala (US) se obává, aby ho nepodporovali podnikatelé, kteří od něj budou později očekávat protislužby. "Jestliže slibuje, že původ peněz na kampaň zveřejní, existuje přece spoustu způsobů, jak skutečné sponzory před veřejností utajit," upozorňuje Hvížďala.
Mnoho příznivců si Paroubek ve straně nezískal ani tím, že v roce 1996 zpochybnil pražské primárky ČSSD, v nichž šlo o místa do sněmovny. Poukázal totiž na to, že stranický kolega a jeho letutý spojenec Petr Hulínský získal do strany kolem šedesáti zaměstnanců své firmy, aby uspěl v primárkách.
FUNKCE ZA ODMĚNU
Nebýt značně překvapivého příchodu sociálních demokratů do vedení města na podzim předloňského roku, Kechnerovo jméno by se zřejmě na veřejnosti vůbec neobjevovalo. On však získal funkci náměstka primátora, který má na starosti oblast zdravotnictví, sociální péče a národnostních menšin.
"Dostal tuto funkci jednoznačně jako odměnu za práci ve volební kampani," přiznává jeden ze sociálních demokratů, který si nepřeje své jméno publikovat. A ihned dodává, že na tomto výběru nevidí nic špatného. "On v kampani opravdu makal. Funkci si zasloužil, vydřel si ji," vysvětluje.
Martin Stránský z Unie svobody ovšem takový příchod Kechnera na radnici vidí zcela jinak. "Na něm lze ukázat strašnou ubohost poměrům v této zemi. Lidé, kteří by se za normálních okolností nikde moc neuplatnili, se díky straně a znalosti jejího zatuchlého zákoutí vždycky úspěšně upíchnou," konstatuje.
Když má primátor Jan Kasl charakterizovat své dva náměstky, oceňuje kvality Paroubka, ovšem upozorňuje, že Kechner jej v některých věcech možná i předčí. "Je v mnohém větší politik než jiní. Má cit pro situaci, umí manévrovat, vcítit se do jednání druhých, nechybí mu schopnost dohodnout se," míní Kasl.
"NEPŘÁTELSKÁ MÉDIA"
Náměstci za ČSSD se liší i v přístupu k médiím a veřejnosti. Paroubkův přístup k médiím je podstatně profesionálnější a otevřenější. Příklady MF DNES i některých dalších médiích ovšem ukazují na to, že po kritických článcích na svou adresu často telefonuje nadřízeným autora takového článku. Například telefonoval šéfredaktorovi pražské Večerky, když jeho redaktorka poukázala na Paroubkovy časté služební cesty do zahraničí.
Otto Kechner ztrácí nervy ještě častěji a na rozdíl od Paroubka se staví proti právu veřejnosti na informace. Velmi se rozčílil a bouchl například telefonem, když se jej redaktor Blesku zeptal na to, kolik peněz pobírá za sezení v dozorčí radě společnosti Rencaru, či protestoval proti otázce MF DNES, za co si přidělil kolem čtyřiceti tisíc mimořádných odměn z městského rozpočtu.
"Debatu o tomto považuji za navýsost trapnou, ale chápu, že někteří novináři se z nedostatku jiných témat musí něčím živit," odpověděl kategoricky na jeden z takových dotazů. Památný je také jeho výstup na plesu ČSSD, kdy slovně napadl a vyhnal jednu z fotografek ze sálu, když fotila tuto společenskou událost - nelíbilo se mu totiž, že tato novinářka, na ples pozvaná organizátory, fotografovala to, jak se účastníci akce občerstvují.
