Ano, dnešní úspěšný sportovec si přijde na víc než v dobách, kdy si za takzvaného socialismu byli všichni rovni, tedy všichni stejně polomajetní či chudí.
Jenomže stejně tak si – ve srovnání s dneškem – v této zemi málo vydělal každý. Sportovcem se každý stával dobrovolně. Zdraví si nepřirozenou aktivitou také ničil dobrovolně. Kdo si dopřál navíc i doping, o tom škoda slov.
A to ještě nechme stranou, že u nás přece byli všichni sportovci amatéry jen naoko, takže museli mít nějaké formální zaměstnání, a tedy nárok na důchod. Jistě malý. Jako všichni, že.
Kromě toho byl olympionikem každý jen část svého života. Co dělali ti lidé potom? Pracovali? Nepracovali?
Prvorepublikový ministr financí Alois Rašín se ve sporu s legionáři nechal slyšet, že za službu pro vlast se neplatí. Ale budiž. Až dostanou rentu stejné výše účastníci všech našich odbojů, zvažme to ještě jednou. Ale to by se medailisté dost načekali.
