"Naučil jsem se v té krychli víc než za celé roky. Naučil jsem se, jak silné my, lidské bytosti, jsme," prohlásil podle agentury AP roztřeseně poté, co trochu nejistě, ale po svých, opustil průhledné vězení.
V něm měl jen pokrývku, polštář, deník, šaty na převlečení a fotografii své matky. Nejedl nic, pil pouze vodu přiváděnou hadicí.
Podle lékaře Paula Kennyho se teď Blaine podrobí krevním testům a v soukromé nemocnici bude dostávat nitrožilně tekutiny, než postupně přejde na kašovitou stravu.
Potrvá několik dní, než se zotaví z dlouhého hladovění natolik, aby mohl opatrně začít s normálním jídlem. "Když se na něj podíváte, vypadá skvěle, ale já si myslím, že žil z čistého adrenalinu," prohlásil Kenny.
Rozjásaná nálada davu, který se pozdě večer shromáždil pod jeho dobrovolným vězením, aby sledoval konec Blainovy samoty, ostře kontrastovala s projevy nenávisti, které Blaina provázely během jeho pokusu.
Nejednou na jeho krychli létala vajíčka, golfové míčky, hamburgery či balonky naplněné růžovou barvou.
Kritici mu především zazlívali, že svým kouskem znevažuje utrpení milionů lidí na světě, kteří hladovějí a trpí celý život podvýživou.
Třicetiletý Blaine už se v minulosti nechal pohřbít zaživa a uvěznit v bloku ledu, ale čtyřiačtyřicetidenní půst byl podle něj "nejtěžší a zároveň nejkrásnější věc, kterou dokázal".
 Davy lidí se přišly podívat na konec 44denního půstu, který držel ve skleněné krychli nad Temží americký iluzionista David Blaine, 19. října 2003 |
 Vyhladovělý americký iluzionista David Blaine po skončení 44denního půstu, který držel ve skleněné krychli zavěšené nad Temží, 19. října 2003 |
 Davy lidí se přišly podívat na konec 44denního půstu, který držel ve skleněné krychli nad Temží americký iluzionista David Blaine, 19. října 2003 |
 Americký iluzionista David Blaine ve skleněné krychli zavěšené nad Temží držel 44 dnů půst, 19. října 2003 |
