Čeleď těch, kteří radí politikům bez potřeby rad, se dále dělí na dvě odrůdy. Hlavním rozlišovacím znamením první odrůdy je zaměstnání u politika, který rady nepotřebuje, neboť oplývá encyklopedickými znalostmi, výtečnými vyjadřovacími schopnostmi a politickým instinktem. Tato odrůda je pochopitelně mimořádně vzácná a v české kotlině či moravských úvalech se dosud nikdy nevyskytla.
Druhou odrůdu pak tvoří poradci politiků, kteří toho sice moc nevědí, mluví nepříliš srozumitelně a politického instinktu mají jak Paroubek vrozené skromnosti, protože však žijí v oparu vlastní dokonalosti, poradce v podstatě též nepotřebují.
Zaměstnávají jich však (jen zdánlivě paradoxně) spousty a spousty, neboť – vzhledem ke svým, výše zmíněným vlastnostem – nasbírají cestou vzhůru spoustu kamarádů, které potřebují za jejich věrné minulé služby odměnit, a to jak prestiží, tak financemi. A protože dávat z vlastního je mnohem a mnohem bolestivější než rozdávat z cizího, poradců napojených na veřejné rozpočty je v Česku pomalu více než zbabraných soudních rozhodnutí.
Ovšem i tito poradci druhé odrůdy se dělí na další tři pododrůdy: první zahrnuje ty, kteří jsou na tom s inteligencí, rozhledem a vyjadřovacími schopnostmi stejně, ba i hůře než jejich chlebodárce – jsou z tohoto důvodu svými pány a vládci velice oblíbeni, neboť mezi slepými je jednooký vždy králem a trvalý pobyt mezi větším množstvím nýmandů dokáže udělat se sebevědomím, v politice jistě v přiměřené míře nezbytným, pravé divy.
Druhou pododrůdu tvoří poradci, kteří po všech stránkách převyšují svoje šéfy (což v našich luzích a hájích není zrovna problém). A tito se opět dělí na dvě skupiny. Do první skupiny druhé pododrůdy přináležejí ti, kteří to za žádnou cenu nedávají najevo, radí svým zaměstnavatelům stejně mizerně jako poradci z podskupiny první a svoje přirozené schopnosti využívají bokem či v pozadí ku prospěchu svému – často také v toku času své šéfy nahrazují.
Do druhé pak patří ti, kteří své přednosti před šéfem netají, neboť nerozumně předpokládají, že jejich báťuška si je právě proto přetáhl do své blízkosti – tito poradci většinou brzy, velice brzy končí, neboť sbor poradců musí projít náhlou reorganizací a jejich místo na novém pavouku jaksi chybí, nebo jsou nařčeni z nějaké malichernosti a promptně propuštěni, přičemž pak zásobují drahnou dobu veškerá média nenávistnými vzpomínkami a pamětmi. Těm, pochopitelně, nikdo nevěří, neboť každý bláhově předpokládá, že něco takového až tam nahoře není možné.
Do třetí skupiny druhé pododrůdy pak patří poradci, kteří jsou nebetyčně, absolutně a nenapravitelně tupí a hloupí – tato skupina je pak pro každého politika tím nejcennějším, co může na poli poradenském získat.
To ostatně věděli již vysocí armádní činitelé z c. a k. armády starého Rakouska- Uherska. Proto také měli u generálního štábu jednoho takového poradce, tehdy zvaného "Trottelmajor", a veškeré písemné materiály a rozkazy byly před opuštěním generálního štábu upravovány tak dlouho, až jim tento "Trottelmajor" beze zbytku rozuměl. Pak teprve doputovaly do nižších sfér, kde jim pochopitelně už porozuměl každý a vždy.
Bohužel tímto způsobem se tito cenní poradci v naší zemi nevyužívají, což je pochopitelně vina jejich zaměstnavatelů. Ti totiž, jak je alespoň podle valné části výstupů našeho politického spektra zřejmé, sice zřetelně tyto "Trottelmajory" zaměstnávají, ovšem namísto jejich kvalitního užití starým, rakousko-uherským způsobem jim s veškerou vážností naslouchají a dle jejich rad se řídí.
