Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Má to šťávu, má to říz aneb naši jazzmani za oceánem

  18:09aktualizováno  18:09
Jeden do Ameriky kdysi emigroval – a jako jazzman v USA obstál, druhý si tam nedávno jel splnit hráčský sen zcela legálně a bez obav. Oba hrají na dechové nástroje a milují moderní jazz. Ta energie, s níž se vydali obstát za oceán, je na jejich albech znát.

Laco Deczi provokoval celý život. Provokuje i v sedmdesáti. | foto: Libor Teichmann, MF DNES

Uskupení Laco Deczi Celula New York už u nás vyšel slušný počet alb. Trumpetista a skladatel Laco Deczi (1938) na nich sice občas střídá obsazení jednotlivých postů, jenže celek se příliš nemění: zůstávají drive, technika, okouzlující vyšívané pasáže, výraz i napětí vycházející ze šéfova hardbopového dědictví. Vše v neutuchající míře, avšak celkem bez překvapujících obratů.

Zpočátku se zdá, že stejně bude působit i jeho nejnovější album: noví sólisté jsou solidní, ale příliš neomračují, do popředí se vysunuje jen zdůrazněná úloha bicích, za nimiž opět sedí Lacův syn Vaico. Opakuje se i romantický, nepochybně upřímně cítěný kolorit v Lacových skladbách To My Mother nebo Memory, v nichž trubku podkreslují elektronické barvy kláves.

Provokuje i v sedmdesáti

Něčím se však toto album přece odlišuje od předcházející řady solidních, jenže nepříliš rozdílných nahrávek: přináší nebývalou pestrost nálad a textur, poskládaných do téměř kompozičně vyváženého celku. Z osmi titulů je Deczi autorsky podepsán pod sedmi, ten osmý - od Erica Meridiana - je trochu jiný zdůrazněním ansámblového zvuku, ale právě jinakostí plní svou úlohu ve struktuře alba.

I v Decziho skladbách se jakoby rockové riffy občas střídají s ansámblovým zvukem střízlivě uplatňované dechové sekce (trubka, trombon, na který podle jména hraje zřejmě dáma, a tenor). V závěrečném Parníku se elektronické klávesy náhle překlopí do piana s akustickým zvukem a snímek vybaví náladu až klasického postswingovému standardu: něco, co jsme od Decziho téměř nikdy neslyšeli.

Ovšem hlavním překvapením se ukazuje být Decziho skladba Deryle: dialog sólové trubky s emfatickým vokálem, zcela bez doprovodu, v nejlepší tradici freejazzových volných výměn, přesazených do polohy, která se nám dnes - díky dalšímu vývoji - stala podstatně bližší. Deczi býval známý provokatér a je velice příjemné ověřit si, že si tuto kvalitu uchoval do své sedmdesátky.

o cd: Laco Deczi Celula New York: Big Shot

Laco Deczi Celula New York: Big Shot Laco Deczi Celula New York: Big Shot; obal desky

1.  Selepka / Laco Deczi / 7:26
2. Ochun / Eric Meridiano / 4:35
3. To My Mother / Laco Deczi / 9:40
4. Big Shot / Laco Deczi / 6:53
5. Memory / Laco Deczi / 9:03
6. Deryle / Laco Deczi / 5:53
7. Tumba / Laco Deczi / 5:40
8. Parnik / Laco Deczi / 5:17

Celkový čas: 55:27

Hrají: Laco Deczi – trubka, Nob Kinukawa – basová kytara, Eric Meridiano – klávesy, Chris Jensen – tenor saxofon, Sarah Politz – trombon, Dave Dana – kytara, Jennifer Haddon a Deryle Hughes – vokály, Vaico Deczi – bicí.

Nahráno v New Yorku v září 2008. Vydala firma Cube Metier.

New Orleans, město (jazzových) snů

Je to premiéra: první české CD natočené v New Orleasu výlučně s tamními hudebníky, a ještě k tomu ve středně bigbandovém obsazení: tři saxofony, trombon, susafon, hammondky, kytara a basovka s bicími. To všechno z podnětu tenorsaxofonisty a flétnisty Jirky Hály. Že si český jazzman, doma spoluvedoucí skupin Chicken Soup a Šavle meče, po několika turistických návštěvách města svých snů "vezme na triko" vypracovat si rozpočet a nahrát si bigbandové album přímo v kolébce jazzu, je představa, která poněkud vybočuje i z naší polistopadové reality.

Ale vyšlo to - finančně prý to nebylo o nic dražší, než kdyby se takový projekt točil doma. Hudebně v tom ovšem rozdíl cítit je: pro Jirku Hálu (1959) už neworleanský jazz není jazzem Woodyho Allena nebo našich tradicionalistických souborů z šedesátých let. Město pro něho žije především funkem, směsicí mainstreamových jazzových přísad a blues.

Jirka Hála

Nicméně u odchovance tradice hálovského klanu (jeho otec Vlastimil byl vlachovský skladatel, aranžér a trumpetista  a bratr Jan, pianista a aranžér, je jinak spolušéf firmy ARTA) se asi musí nezbytně projevit i tradice českých big bandů: sedm skladeb a aranžmá patří Jirkovi Hálovi, dvě jeho bratru, jedna kytaristovi Brianu Seegerovi a jedna klasikovi žánru Allenu Toussaintovi.

Ale někdejší bigbandové sekce tady daleko spíš nahrazují zvuky a barvy sólových nástrojů, chybí dříve tak dominující žestě, do popředí vystupují stále přítomné bicí a baskytara. Album je tak v podstatě vizitkou Hálova tenorsaxofonu nebo flétny, dále kytary Briana Seegera, s nímž pravidelně spolupracoval už u nás doma, a Hammondových varhan, u nichž se střídají John Gross a Brian Coogan. Zvuk je vylehčený, nesvázaný pevnou disciplinou našich big bandů.

Právě ochoty neworleanských muzikantů neustále přispívat ke vznikajícímu tvaru a nepřijímat pouze to, co dostanou zapsáno do partu, si Jirka Hála váží nejvíc. Jsou tu i dvě funkové písničky, na nichž se vokálu ujme se ctí, byť ne právě s mimořádně zapamatovatelným výsledkem, hammondkář John Gross. Ovšem hlavní náplň alba tvoří onen vylehčený big band s citelným funky charakterem. Směsice, která se na našich nahrávkách objevuje poprvé, je působivá i svou odvahou k takovému druhu producentské práce. Uvidíme, jakého se tady dočká ohlasu.

o cd: Jirka Hála: Make You Wanna Hála

Jirka Hála: Make You Wanna Hála Jirka Hála: Make You Wanna Hála; obal desky

1. Voodoo Doll / Jirka Hála / 4:21
2. Dunbar´s / Brian Seeger / 6:35
3. How Are You, Mr. V? / Jirka Hála / 4:44
4. Make You Wanna Hála / Jirka Hála / 5:37
5. Night People / Allen Toussaint / 4:26
6. Light From The Lighthouse / Jirka Hála / 5:34
7. Sunday Morning / Jan Hála / 5:25
8. Midnight Walker / Jirka Hála / 5:03
9. Night Flight / Jirka Hála / 5:36
10. One For All /Jan Hála / 4:49
11. Feel Like I´m Going Home / Jirka Hála / 2:00

Celkový čas 54:10

Hrají: Jirka Hála - tenor saxofon, flétna, Brian Seeger – kytara, John Gros - hammondky, klávesy, zpěv, Brian Coogan - hammondky, klávesy, Casandra Faulconer  - baskytara, George Sluppick – bicí, Johnny Vidacovich – bicí, Scott Bourgeois – altsaxofon, Brent Rose - tenor saxofon, Rick Trolsen – trombon, Matt Perrine – susafon, Irij Alah - baryton saxofon

Vydala firma ARTA Records.

 

Autor: Kavárna


Trump ohrožuje světovou bezpečnost, řekl historik Lukeš v Rozstřelu





Hlavní zprávy

Další z rubriky

Demonstrace na podporu ruské dívčí kapely Pussy Riot v Madridu (17. srpna 2012)
ZÁPISNÍK: Pussyriotismu zdar. Babiš nebo Zemanovci?

Dávka angažované poezie. Nápad na byznys s politickým deštěm. Hledání odpovědi na otázku: Kdo je horší? To jsou témata zápisníku "Minulý týden", který vychází...  celý článek

Nemůžete říci, že jste nebyli varováni, říká film Rolanda Emmericha 2012.
ZÁPISNÍK: Cože? Už zase krachuje západní civilizace?

Ministr byl na šrot, Zdeněk Škromach fotil "výborné koláčky", Okamuru s Bártou spojila kniha a Tokio volá "Banzai"! To jsou témata zápisníku "Minulý týden"...  celý článek

Sjezd ČSSD v Brně - (zleva) brněnský primátor Roman Onderka, jihomoravský hejtman a kandidát na předsedu ČSSD Michal Hašek a Zdeněk Škromach (18. března 2011)
ZÁPISNÍK: Troubové a hněv. ČSSD, ani Zeman nechápou míru vzteku v zemi

Soutěž o nejpitomější výmluvu v sociální demokracii. Podlehl Zeman přesvědčení o neomylnosti? Babiš jde nahoru. To jsou témata zápisníku "Minulý týden"...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.