ÚDER NA IRÁK:
on-line reportáž
Na zbývajících dvacet se však generálové dívají jako na ty, o jejichž vůli obstát v nebezpečné akci pochybují. "Ne my je, ale oni sami se vyřadili. Navrhl jsem proto, aby těch dvacet armáda už do akce v zahraničí neposílala. Zklamali, a my nemáme záruky, že si to nerozmyslí znovu," vysvětluje velitel chemiků v Kuvajtu Dušan Lupuljev.
"Dvacítku" generál charakterizuje jako muže, kteří se nedokázali vyrovnat s mnohaměsíčním strádáním v poušti, strachem z války, absolutní ztrátou soukromí, steskem po blízkých... či se skromnými hygienickými podmínkami. "Zkrátka až tady zjistili, že jim tento životní styl nevyhovuje," dodává Lupuljev.
Odmítá však tyto muže nazvat zbabělci. Domnívá se totiž, že pokud by předcházející velitel praporu Jan Weiser s lidmi více komunikoval a objasňoval jim i situaci, v níž se jednotka nacházela, mohlo být vojáků, kteří se z Kuvajtu vrátili předčasně domů, mnohem méně.
Nicméně fakt, že šance dvaceti vojáků sloužit dál v armádě rapidně klesly, potvrdil i generál Emil Pupiš, pod něhož spadají všechny expediční mise vojska. "Nevyhazujeme je, ale ven už je nepošleme. Znevýhodněni budou i jindy. Například tehdy, když si budeme na vyšší funkce vybírat mezi nimi a jinými vojáky, sáhneme raději po těch, na něž se můžeme stoprocentně spolehnout," připomíná Pupiš.
Armáda s muži, pro něž byl další pobyt v poušti nad jejich síly, nerozvázala okamžitě kontrakt jen proto, že jim ministr obrany v lednu sám nabídl, aby - pokud se na to již necítí - z Kuvajtu raději odešli. Předčasný odjezd z riskantní mise byl zapsán do osobních spisů vojáků a povede podle Pupiše dříve či později k definitivnímu odchodu dvaceti mužů z vojska. Asi dobrovolnému.
Pravděpodobné je i to, že armáda jim po vypršení kontraktu už práci nenabídne. Lupuljev má za sebou devět riskantních akcí v zahraničí a ani jednu z nich předčasně neukončila žádná žena. "Asi je to tím, že když jde do tuhého, tak ženy vydrží mnohdy víc než muži."
