Například mladíkovi, který vypouštěl šípy na vedlejším stanovišti kolem čtvrté odpolední zásahy poněkud unikaly - z asi pěti šípů se nezabodl do terče ani jediný, a tak si lukostřelec nahrazoval sebevědomí alespoň silnými řečmi. Možná měla na jeho poněkud nepřesnou mušku vliv i horká medovina, kterou se někteří závodnící v mrazivém počasí občerstvovali.
"Střílet jsem se vlastně naučila sama," krčí rameny žena, která díky svému odění zdobeném bílou kožešinou jakoby právě vypadla z doby Robina Hooda. "Střílení z luku se mi líbilo. Pak jsem si sehnala výrobce a učila se luk ovládat. Nikdo mi totiž nechtěl vysvětlit, jak se to dělá. Dokonce jsem si půjčila i knížku o lukostřelbě," usmívá se Dvořáková.
"Teď je sice strašný vítr, ale zatím to jde," říká. V sobotu dopoledne se s kolegy utkala v lukostřeleckém souboji. V něm stojí dva soupeři vedle sebe a vyhrává ten, který jako první trefí terč. "Já jsem spíše rozvážný člověk a tahle soutěž je na rychlost. Moc mi to nešlo," přiznává žena. To v pozdější střelbě z met vzdálených patnáct, dvacet a pětadvacet metrů byla mezi nejlepšími.
"Střelba z luku vypadá na první pohled jednuduše, ale když to zkusíte, začne vám najednou vypadávat šíp, luk vám uhýbá a vůbec to nějak nejde. Když jsem ještě bydlela v Brně na koleji s kolegyní, zkoušela to taky a byla z toho nešťastná," tvrdí Dvořáková. Ona sama napíná tětivu už půldruhého roku.
Vystudovaná psycholožka z Moravského Písku je členkou jednoho klubu historického šermu - a je tam také jediná, která střílí lukem. "Můj luk není tak dobrý, jako byly kdysi. Je vyrobený z větve, která ještě nedávno rostla u nás za vesnicí," směje se Dvořáková. Zbraň jí udělal kamarád, ona sama si vyrobila šípy a sehnala si tětivu. Ta je z umělé bizoní šlachy, kterou si nechala dovést až z Ameriky. "Tak stylovou tětivu tady ale mám jenom já. Ostatní ji mají z umělých vláken," rozhlíží se žena kolem sebe po zbraních soupeřů.
Lukostřelkyně Antonie Dvořáková je v současné době nezaměstnaná, ale připravuje se na studijní cestu do Ameriky - bude se tam zabývat etnickými menšinami. Mimo doby Robina Hooda je totiž její vášní také poznávání způsobu života indiánů.
