Lukašenkova cesta

Odmítli jsme dát Lukašenkovi vízum. Je to úžasně legrační. Ještě před čtrnácti lety bychom podobného chlápka vítali, děti nahnány na letiště: Ať žije soudruh Lukašenko! Teď ho mistrujeme. Ale soudruh Jakeš by měl starost: Ten Lukašenko je příliš svobodomyslný, vždyť v jeho zemi vycházejí opoziční noviny!

Navštívil jsem před časem Bělorusko. Zlatí Leninové zdobí náměstí, v zaplivaných mramorových restaruacích dostanete oschlé řízky, ve sjezdovém paláci se nescházejí paradoxně prezidenti NATO, ale zcela správně zasloužilí staříci, okresní tajemníci komunistické strany.

Je to strašné déjavu. Je správné, že jsem Lukašenka nepustili. Je to paranoidní prolhaný vůdce, takový Mečiar na třetí.

Lukašenko zůstane doma i s ministry

Měli bychom se však snažit více pomoci Bělorusům, kteří prostě mají jen trochu méně kliky než my, kteří jsme přesně před třinácti lety dostali svobodu zadarmo.