Lukašenko po jednání s ukrajinským prezidentem Leonidem Kučmou poděkoval svému protějšku, že jej podrobně informoval o jednotlivých krocích Kyjeva vedoucích ke sblížení s NATO.
Řekl v této souvislosti, že je třeba udělat takové kroky, které by zabezpečily stabilitu v regionu, mír a bezpečnost.
Podle běloruského prezidenta se změnou vztahů mezi Ruskem a NATO a mezi Ukrajinou a NATO vytváří nový systém vztahů mezi státy. V souvislosti s tím Lukašenko uvedl, že zatím neví, jaké kroky podnikne Bělorusko.
"Nemyslete si, že my obecně nevidíme žádný dialog s NATO," řekl Lukašenko a dodal, že před několika lety Bělorusko navrhlo alianci, že pokud s ním chce spolupracovat, mohou spolupracovat v oblastech postižených havárií na černobylské jaderné elektrárně.
Aliance podle jeho slov souhlasila a na podzim by se měl tento projekt začít realizovat.
Samotná postava běloruské hlavy státu Alexandra Lukašenka však zůstává stále sporná. Pro jedny diktátor, pro druhé spasitel země. Běloruský režim včele s Lukašenkem, který osud země třímá pevně ve svých rukou, nadále tvrdě vystupuje proti opozici.
OBSE se již několikrát pokusila rozptýlit napětí ve vztazích mezi Lukašenkem a jeho odpůrci kvůli rozsahu prezidentových pravomocí.
Ani loňské prezidentské volby nedaly jednomu z posledních postsovětských táborů šanci k demokratickým změnám. Běloruská volební komise potvrdila znovuzvolení prezidenta Alexandra Lukašenka i přes protesty mezinárodních pozorovtaelů, kteří tehdy označili volby za zmanipulované. Proruský diktátor s téměř neomezenými pravomocemi získal 75,6 procenta hlasů.
Současný běloruský prezident Alexandr Lukašenko je považován za posledního diktátora v Evropě. Lukašenko soustředil od roku 1994, kdy byl poprvé zvolen prezidentem, ve svých rukách veškerou moc, tvrdě potírá jakoukoli opozici a potlačuje svobodu tisku i slova.
Inklinuje k sovětským ekonomickým praktikám, platy jsou nízké a mnoho obchodů je prázdných. Mezi obyvateli je však populární vzhledem k mnoha dotacím do sociální sféry, které udržují určitou stabilitu.
Bývalý ředitel sovchozu (státního zemědělského družstva) a komunistický funkcionář se na politickém kolbišti objevil na začátku devadesátých let. Jako poslanec běloruského parlamentu velmi energicky vystupoval proti nešvarům ve společnosti, byl označován za hlavního bojovníka s mafií a korupcí, i když jeho prohlášení byla většinou vysloveně populistická.
V době prezidentské kampaně v roce 1994 získal oblibu díky neustálému úzkému kontaktu s voliči. Prosazoval zejména sbližování s Ruskem, státem řízenou ekonomiku a boj proti zločinnosti a korupci.
Po svém nástupu do prezidentského úřadu okamžitě obrátil směřování země od Západu k Rusku. Koncem roku 1996 si dal referendem schválit prodloužení mandátu do roku 2001 a výrazné posílení pravomocí, čímž získal téměř absolutní moc nad zemí.
Jako hlava státu může rozpustit parlament, jmenovat vládu a vydávat například prezidentské dekrety, které mají sílu zákona.
Mnoho západních vlád obviňuje Lukašenka z porušování lidských práv, neochoty provádět hospodářské reformy a potlačování opozice. Členové opozice jsou často vězněni, někteří dokonce beze stopy zmizeli.
- pondělí 3. června 2002
