Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Lukašenko, nejoriginálnější prezident Evropy, vyvolává děs i nadšení

aktualizováno 
M i n s k (Od našeho zvláštního zpravodaje) -

Pro někoho je Alexandr Lukašenko bláznivým diktátorem, jehož éra v dohledné době skončí, pro někoho osvíceným spasitelem, jehož čas teprve přichází. Jisté je, že běloruský prezident je tvrdý vládce a patrně nejsvéráznější hlava státu v Evropě. Ekonomicky se pokouší zachovat sovětské socialistické plánování, v politice pevně drží kontrolu nad státní správou, soudy, médii. K tvrdosti sovětských vládců má stále daleko, šikanované opozici se ovšem lehce nedýchá. "Zatím tady nemáme otevřený teror, je to měkká diktatura," popisuje stav Václav Areška z kulturní nadace Naše Niva. "Vláda se snaží všemožně likvidovat vše nezávislé." Například: před Vánocemi byl schválen zákon, který zabraňuje lidem souzeným i za malé administrativní prohřešky kandidovat ve volbách. V zemi, kde byl téměř každý vůdce opozice odsouzen k několika dnům vězení či pokutě, to v podstatě znemožňuje účast opozice ve volbách. Vše je v mezích zákonů, běloruských zákonů. "Snažíme se bránit extremismu, podněcování nepatřičných věcí a nálad," vysvětluje oficiální pozici Zinovij Prigodič, místopředseda Státního výboru pro sdělovací prostředky a šéfredaktor časopisu Hospodyně. Taxikář Alexij, bývalý policista, popisuje situaci v Bělorusku jednoduše: "Nikoho nedráždi, moc nepřemýšlej a nebudeš mít problémy. Začni si vyskakovat a zničí tě. Nenápadně, elegantně. Najdou u tebe třeba drogy nebo úplatek." Důležitým prvkem prezidentovy politiky je víra v sebe sama, ve svoji neomylnost a správnost nastoupené cesty. Není to jen vnější image dobrého manipulátora, Lukašenko prý takový opravdu je. "Vymyslel si pro sebe pohádku a věří v ni. A nutí ostatní, aby v ní také věřili," říká Genadz Hrušavy, který kdysi s Lukašenkem zasedal v parlamentu. "A kdo neuvěří, musí být zlikvidován," dodává. "Ve své podstatě to je zlý člověk." Pro Západ je Lukašenko trnem v oku od svého nástupu k moci pro nevybíravé metody vládce tvrdé ruky a odmítání jakýchkoliv ekonomických reforem. Poté, co v létě vyhnal z rezidencí ve svém sousedství velvyslance řady západních zemí, se stal pro Evropu osobou nežádoucí. "Náš prezident se neklaní před Amerikou a nežije pod diktátem Mezinárodního měnového fondu," zastává se Lukašenka Zinovij Prigodič, jehož moderně zařízená pracovna má daleko k zatuchlině komunistických bossů. Prigodič tvrdí, že sám nemá rád Ameriku. Líbí se mu však německý smysl pro pořádek, obdivuje šarm Francouzů. "Prezident je demokrat. Hraje třeba s prostým lidem hokej a fotbal," vysvětluje. Pro slabou a roztříštěnou běloruskou opozici je Lukašenko nepřítelem, který svojí snahou o sbližování s Ruskem ohrožuje samu existenci desetimilionové země. Děsí i liberály v Moskvě, kde Lukašenkova rétorika a sliby o návratu zašlé slávy nacházejí stále více posluchačů. Prezident kritiky přehlíží a sebevědomě tvrdí, že národ za ním stojí. Má svým způsobem pravdu. I jeho oponenti připouštějí, že Lukašenkova podpora je stále velmi vysoká, nejméně kolem čtyřiceti procent. "Když budou volby zítra, vyhraje v nich znovu," říká politolog Oleg Manajev. Prezidentova urputná snaha řídit neřiditelné a plánovat neplánovatelné přivedla v uplynulých měsících zemi na pokraj krachu. Jeho popularitě to však ubralo jen málo. Úspěch Lukašenka, snad nejmistrnějšího populisty Evropy, je prostý. Za prvé: udržovat zdání stability - země neprošla na rozdíl od Ruska žádnými drastickými skoky, politickými či ekonomickými, pokles je pozvolný. Za druhé: s pomocí médií budovat pověst neomylného a světem obdivovaného vůdce. Za třetí: pevně držet moc v rukou. Slabinou systému je podle znalců nedostatek úcty ke spoluvládcům. Podle znalců žijí prezidentovi spolupracovníci v neustálém strachu z odvolání či uvěznění. To je jedna z velkých nadějí opozice. "Má hodně nepřátel. Jeho okolí by ho mohlo svrhnou," říká politolog Aljaksander Sasnow. "Dobrovolně rozhodně neodejde."

Alexandr Lukašenko, předseda sovchozu a později poslanec, vstoupil do vysoké politiky v roce 1994, kdy mu stylizace bojovníka proti korupci překvapivě pomohla k vítězství v prezi dentských volbách. Okamžitě obrátil směřování země od Západu k Rusku. Koncem roku 1996 si nechal referendem (Západem neuznaným) schválit výrazné posílení pravomocí a prodloužení mandátu do roku 2001. Získal tak téměř absolutní moc nad zemí. Jeho styl bývá definován jako autoritativní vláda s prvky totalitarismu. Vždy se ovšem těšil značné podpoře obyvatel. I dnes se čtyřiačtyřicetiletý prezident hlásí k ekonomickému a politickému odkazu SSSR.

Autor:






Hlavní zprávy

Další z rubriky

Barcelona protestuje proti uvěznění dvou separatistických lídrů a rozhodnutí...
Madrid přebere vládu nad Katalánskem. Sesadí Puigdemonta a vyhlásí volby

Španělská vláda omezí katalánskou autonomii. Sesadí tamní vládu a ve vzpurném regionu uspořádá volby, oznámil španělský premiér Mariano Rajoy. Návrh musí ještě...  celý článek

V centru severoněmeckého města zranili divočáci čtyři lidi
VIDEO: Do německého města vtrhli divočáci, řádili v bance i obchodě

Čtyři zraněné si vyžádaly útoky dvou divokých prasat, která v pátek pronikla do centra města Heide na severu Německa. Jeden z kanců dokonce vnikl i do místní...  celý článek

Migranti na přeplněné lodi u břehů Libye. (29.3. 2017)
Kvóty na migranty končí, ukázal summit EU. Nové bez nás nebudou

Povinné kvóty na přerozdělování migrantů skončily. Vyplývá to ze závěrů posledního summitu Evropské komise. Donald Tusk dokonce prohlásil, že kvóty nemají...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.