Zlatým hřebem třídenního programu je vždycky obřad otvírání a svěcení pramenů. Už bohoslužba v neděli v deset hodin ve farním kostele Svaté rodiny měla slavnostní ráz. Z kostela vyšel průvod s křížem a korouhvemi nejdříve k nejmladšímu prameni minerální vody - Svatý Josef, který vyvěrá z nitra země hned vedle chrámu. Zpívá soubor Malé Zálesí z Luhačovic. Dodaleka se blyští naleštěné přilby tří slavnostně oblečených dobrovolných hasičů s překrásným praporem.
Kněz Hubert Wójcik čte evangelium. Pokropí pramen svěcenou vodou, obejde jej s kouřící kaditelnicí a vyzve přítomné k modlitbě. Nakonec děvčata položí na pramen krušpánkový věneček. Lidé si dychtivě nabírají vodu do stylových lázeňských pohárků i do obyčejných kelímků od limonády.
„To je zdravá, léčivá voda,“ vysvětluje jedna z maminek své holčičce. Je oblačno, po týdnu třicetistupňových veder příjemná úleva. „Kdyby bylo třicet, šlo by se nám mnohem hůř,“ vyměňují si své poznatky dva starší pánové.
Dlouhý průvod míjí lázeňský hotel Miramare a po deseti minutách učiní druhou zastávku u pramene Ottovka. Zpívá hostující folklorní soubor Krušnohor z Chomutova. „Prosíme tě, Bože, požehnej tento pramen a dej, ať se touto vodou kropíme na znamení víry, že na nás sesíláš rosu svého ducha, že jsi vždycky s námi a chráníš nás od zlého,“ říká kněz do mikrofonu.
Přítomný poslanec Ludvík Hovorka ze Šumic už postavil na zem svou dcerku, kterou předtím nesl na rukou. Přijel s manželkou i třemi dětmi a celého obřadu svěcení pramenů se účastní poprvé. „Je to pěkné. Hezký zážitek. A určitě příležitost pro celé toto město,“ přibližuje své pocity.
Dívka v kroji čte při dalším zastavení stručnou historii pramene doktora Františka Šťastného. Původně se mu říkalo gejzír, protože když se na něj při náhodném zkušebním vrtu v hloubce 39 metrů narazilo, začala minerální voda stříkat do výšky dvaceti metrů. Po druhé světové válce dostal pramen jméno luhačovického občana, válečného hrdiny a mučedníka Františka Šťastného. Voda slouží k inhalacím a pitné léčbě.
Zvláštní zastávka se letos uskuteční u obrazu svatých Cyrila a Metoděje na nově opraveném Jurkovičově domě. Kněz připomíná jejich historický náboženský i kulturní význam pro naši zem. Klade pod obraz květiny. Lidé zpívají "Bože, cos ráčil".
Jakýmsi vyvrcholením obřadu otvírání pramenů je zastavení v hale Vincentky. Diváci zde zaplňují dolní část haly i ochozy. Vincentka je pojmenovaná podle jednoho z příslušníků šlechtického roku Serenyiů, jimž lázně patřily až do roku 1945. Je jediným luhačovickým léčivým pramenem, který se rovněž balí do lahví.
U Vincentky nesmí chybět tradiční Vodolenka, která zpívá: Otevírám ťa praménku léčivý, čtyřma prsty, pátú dlaňú, abys ze země vytékal za mňú. Cúdím ťa, praménku léčivý, mezi prsty, pravú rukú, ať zbavuješ všecky nemoci a zarmutku…
Účastníci slavnosti ještě projdou lázeňskou kolonádou a průvod se naposledy zastaví před barokní kaplí svaté Alžběty. V těchto místech v minulosti začínala lázeňská sezona mší pod širým nebem. Kněz v přímluvných modlitbách vzpomíná svatého Františka z Assisi a jeho lásku k přírodě: „Ať dnešní člověk objeví ztracenou harmonii jednoty celého stvoření. Ať má odvahu k nápravě všech škod, které jsou páchány na rostlinách, zvířatech, půdě, ovzduší a vodě...“
„Jsem ráda, že tradice pokračuje. Moc se mi to líbilo,“ pochválila letošní slavnost otvírání a svěcení pramenů Věra Haluzová, která jej sama v minulých letech se souborem Malé Zálesí připravovala.
