Černý si ve výkonu trestu nechal změnit příjmení. Do jednací síně tak pracovník věznice volal Ludvíka Zámečníka. Ten se po více než 20 letech v přísném vězení změnil téměř k nepoznání - zešedivěl, pohubl, prořídly mu vlasy. Choval se pokorně a mluvil tiše.
Jeho aktuální fotografie nebo záběry však redakce iDNES.cz pořídit nemohla. Ředitel Věznice Horní Slavkov, kde Zámečník v současnosti pobývá, nepovolil na jednání soudu žádná záznamová zařízení s výjimkou diktafonu.
Veřejné zasedání začalo po osmé hodině ranní. Na Zámečníkovi, který měl ve věznici budíček asi o tři hodiny dřív, bylo vidět, že na výsledek čeká s napětím.
Předsedkyně senátu Gabriela Siegelová přečetla na úvod zprávu vězeňské psycholožky, která pro odsouzeného příliš příznivě nevyzněla.
Zámečník se podle terapeutky snaží o to, aby navenek vypadal jako lepší člověk, než jakým ve skutečnosti je. Téměř dvacet let vinu odmítal a o své trestné činnosti mlčel. Až nedávno se při jednom sezení spontánně rozpovídal. Přiznal, že je vrah, a popsal i konkrétní vraždy, kterých se účastnil.
„Vážím si její spolupráce, respektuji to, co napsala. Zřejmě ví, co dělá, a zřejmě ještě nenastal ten správný čas, ale já jsem se opravdu snažil udělat maximum. A budu se snažit dál,“ uvedl ke zprávě psycholožky Zámečník.
Státní zástupce Martin Durda s jeho podmíněným propuštěním na svobodu nesouhlasil. Připomněl, že ze zákona musí být splněny dvě podmínky - odsouzený musí strávit ve vězení 20 let a musí být prokázáno, že už není pro společnost nebezpečný, tedy že se napravil. Tato druhá podmínka podle žalobce u Zámečníka splněna není.
„Žádost je předčasná. Domnívám se, že pan odsouzený nastoupil laicky řečeno správnou cestu, avšak celkový závěr psycholožky je takový, že jeho resocializace dosud úspěšná nebyla,“ uvedl žalobce s tím, že navrhuje žádost zamítnout.
Zámečníkova právní zástupkyně Lucie Vykysalá připomněla, že její klient vstoupil před několika lety do Církve adventistů sedmého dne a tím se u něj výrazně změnily životní hodnoty. „Jsem přesvědčena, že zde rozhodně nestojí tentýž člověk, který se před 25 lety dopouštěl závažné trestné činnosti,“ zdůraznila advokátka.
Už mám mantinely a vím, co je správné, tvrdí vrah
Za Zámečníka se přišli k soudu zaručit zástupci zmíněné církve. „V roce 2010, kdy k nám vstoupil, nastal v jeho životě zvrat. Myslím, že je stále ještě cesta k tomu, aby se to zlepšovalo,“ řekl v jednací síni duchovní Bohuslav Zámečník. Právě tímto mužem se při změně svého příjmení Černý inspiroval.
„Poprvé jsem potkal lidi, kteří to se mnou myslí upřímně. Myslím, že jsem zvolil správně. Už vím, co jsou ty pravé lidské hodnoty. Už mám mantinely, které jsem dřív neměl,“ snažil se soud přesvědčit Ludvík Zámečník.
Ve věznici pracuje a část svého výdělku posílá Nadaci Adra na pomoc obětem trestné činnosti. Její zástupce soudu napsal, že jim od Zámečníka přišlo už víc než dvacet finančních příspěvků v celkové výši přes osm tisíc korun a že si této pomoci váží.
Odsouzený také argumentoval tím, že může na svobodě rychleji splácet svůj dluh pozůstalým. Částka se pohybuje kolem jednoho milionu korun.
Jednání soudu trvalo přibližně čtyřicet minut, senát nakonec Zámečníkovi nevyhověl. „Nejsou splněny podmínky pro podmíněné propuštění. Máme za to, že není prokázáno, že došlo k nápravě pana odsouzeného,“ zdůvodnila zamítavé stanovisko soudkyně Siegelová.
Poslechněte si, co řekla Zámečníkovi soudkyně a jak na to reagoval:
Čtverák, který střílel do hlavy a zabíjel zezadu
Ludvík Černý vraždil poprvé před 26 lety - v dubnu 1991. Spolu s Karlem Kopáčem, který byl považován za organizátora orlického gangu, tehdy vylákal do Rudné u Prahy podnikatele Aleše Katovského. Záminkou byla směna valut, která se však neuskutečnila.
Když se pak všichni tři vraceli autem do Prahy, střelil Černý Katovského sedícího na předním sedadle zezadu do hlavy. Podnikatel měl u sebe 800 tisíc korun, které chtěl směnit. Peníze mu Černý s Kopáčem vzali a jeho tělo zabalené do drátěného pletiva hodili do Orlíku (o tom, jak policie oběti našla, si můžete přečíst zde).
Druhého člověka zastřelil Černý v lednu 1992. Do domu v Rudné, který patřil dalšímu členovi skupiny Vladimíru Kunovi, tehdy přijel číšník jugoslávského původu Leorent Lipoveci. Chtěl koupit zbraň. Tušil sice možný podraz, a proto se vyzbrojil nožem, ale neměl šanci. Černý ho ve sklepě usmrtil několika výstřely. Nečekanou střelbou překvapil Kopáče s Kunou.
Před zaraženými parťáky pak Černý vyskočil do vzduchu, zakmital nohama a prohlásil: To jsem ale čtverák!
„Čtverák“ ve filmu. Ukázka ze Sametových vrahů:
Kopáčovi se tohle zvolání zalíbilo. Napadlo ho, že Černý patří do psychiatrické léčebny, a vymyslel mu přezdívku „Pacient“.
Trojice Kopáč, Kuna a Černý následně přemýšlela, jak se zastřeleného Lipoveciho zbavit. S nápadem nacpat oběť do sudu přišel Kuna, Černý pak vymyslel, že tělo zasypou louhem, což ztíží jeho případnou identifikaci. Mimochodem, žíravinu jim údajně dodala jiná známá postava z podsvětí - pozdější sériový vrah Ivan Roubal.
Zaletovaný sud nakonec skončil tam, kde předchozí mrtvola. Na dně Orlické přehrady.
V pořadí třetí obětí gangu se stala Kunova matka Anna Medková. Syn po ní chtěl dědit. Kuna se proto domluvil s Kopáčem i Černým a společně poslali jeho matce poštou balíček. Byla v něm podomácku vyrobená nálož z trinitrotoluenu a semtexu. Medková dostala zásilku 7. února 1992. Po otevření jí explodovala v ruce. Těžkým zraněním žena za pět dní v nemocnici podlehla.
O měsíc později zavraždil Černý několika výstřely do hlavy starožitníka Vlastimila Hodra. Zlatník měl u sebe několik historických pečetí vysoké ceny. Ty se vrahovi líbily.
Tělo mohutného Hodra poté Černý a Kuna ve sklepě rozřezali, napěchovali do sudu, tentokrát bez louhu, a za asistence Kopáče shodili ze Žďákovského mostu do oblíbené vodní nádrže.
Pátou obětí Ludvíka Černého byl švagr Karla Kopáče - Jaroslav Meier, manžel Kopáčovy sestry Ireny. Muž odmítl ručit rodinným domem za bankovní úvěr, na základě kterého chtěl Kopáč se svou sestrou rozjet provoz erotického klubu. Meierová se proto rozhodla nepohodlného manžela zbavit a objednala si jeho vraždu. V červenci 1993 ho zastřelil Černý. Jako odměnu dostal 100 tisíc korun.
Kromě zmíněných pěti vražd se Ludvík Černý pokusil v létě 1992 zavraždit Jána Mata. Chtěl získat jeho byt v Praze 5. Nicnetušícímu muži přiložil zezadu k hlavě pistoli a zmáčkl spoušť. K výstřelu ale nedošlo, náboj se totiž ve zbrani zasekl.
Ján Mato se stal o deset let později - už jako policista ve službě - obětí v případu jiné známé pražské vraždy. Přímo na perónu ve stanici metra Muzeum ho v srpnu 2002 ubodal nožem upevněným na dlouhé tyči Rus Alexandr Kručinin (o případu se píše zde).
Před soudem ze sebe dělal beránka, znalci mu neuvěřili
Černý je vyučeným zedníkem a tahle profese ho živila do roku 1990, pak si opatřil živnostenský list. V 90. letech pracoval příležitostně jako řidič kamionu. Byt si obstaral prostřednictvím známostí a úplatků.
Oženil se v roce 1992, o tři roky později se mu narodil syn. Mezi lidmi ve svém okolí byl oblíbený. Kvůli jeho milé a usměvavé tváři mu známí říkali „Milísek“.
Když v roce 1996 po obvinění z vražd vyšetřovali Černého znalci, snažil se před nimi urputně potlačovat svoji agresivitu. Choval se velice klidně a mírumilovně. Lékaře ale neobelstil. Ve svém posudku tehdy uvedli, že předpoklady pro jeho polepšení jsou „celkově málo příznivé“.
V odůvodnění verdiktu pak soud konstatoval, že stupeň nebezpečnosti Černého i Kopáče zvyšuje způsob, jakým vraždili. S poškozenými se znali a zneužili jejich důvěru, když předstírali běžné setkání nebo dohodnutý obchod. Místo toho je pak Černý na schůzce zastřelil. Motiv byl pokaždé stejný - majetkový prospěch.
„Takovou pohnutku je možno považovat za zvlášť zavrženíhodnou, neboť postavili jakýkoli vlastní hmotný prospěch nad lidský život,“ napsala do rozsudku z 18. dubna 1997 soudkyně Oldřiška Rysová.
Právě její senát poslal Černého do vězení na doživotí. Nejpřísnější trest, který je možné v České republice udělit, v listopadu téhož roku potvrdil Vrchní soud v Praze.
Poslední z orlických vrahů, který zůstává za mřížemi
V případu bylo odsouzeno celkem pět lidí. „Mozek“ gangu Karel Kopáč měl strávit ve vězení 21 let. V dubnu 2004 však spáchal v kuřimské věznici sebevraždu. Oběsil se na šňůrce od pyžama (psali jsem o tom zde).
Vladimír Kuna byl odsouzen na 25 let vězení. Odseděl si dvě třetiny trestu. Podmíněně propuštěn byl v červnu 2013 (více v tomto článku).
Na svobodu se už vrátili i dva zbývající členové skupiny - Petr Chodounský odsouzený za podvody na 14 let vězení a Kopáčova sestra Irena Meierová, kterou soud potrestal v roce 1997 desetiletým vězením.
Ludvík Zámečník je posledním z orlických vrahů, který si svůj trest ještě odpykává. Ze zamítnuté žádosti o podmíněné propuštění byl sice ve čtvrtek zklamaný, stížnost k nadřízenému soudu ale podávat nechtěl.
„Přijímám to a udělám všechno pro to, abych na sobě pracoval dál,“ řekl na závěr jednání. Novou žádost si může podat za šest měsíců.
Orlické vraždy - jeden z nejznámějších případů české kriminalistiky:
