Výsadkový člun švédského námořnictva tvrdě rozráží tmavomodrou hladinu Indického oceánu. Spolu s devítičlenným komandem Jeho královské Výsosti Karla XVI. Gustava pátráme po dvou nahlášených pirátských plavidlech.
Sem, k pobřeží Keni, přijíždějí Somálci za líně se ploužícími obchodními loděmi.
Od pohádkového zbohatnutí a úprku z pekla jejich zpustošené země je dělí jediné: vysoká paluba námořních obrů. Na tu je potřeba se vyšplhat po laně s hákem, a to se zbraní v ruce. Pak už je vyhráno.
Tedy, pokud majitelé nevybavili přepadený tanker tzv. Panic Room, opancéřovanou místností pro posádku. Novodobým bukanýrům totiž nejde o loď nebo zboží, které se dají pojistit. Kořistí je posádka, za kterou se platí milionové výkupné.
Proč se nedaří pirátství vymýtit?
Mateřská loď švédského člunu, HSwMS Carlskrona udává polohu neznámé větší lodi, zachycené radarem. Člun prudce stáčí příď na západ. Vzrušení skrápěné mořskou tříští a umocněné ohlušujícím hřmotem motoru roste.
Během krátké zastávky na sebe vojáci navlékají neprůstřelné vesty a kontrolují půlpalcový kanon na přídi. "Kdyby začala střelba, schováš se za bortem lodi," houkne na mě velitel komanda, poručík Mattias Nielsen.
Do doby, než by dorazila na místo Carlskrona se svou trojicí rychlopalných děl, rozhodoval by o vítězi střetu s piráty jen lepší výcvik vojáků a o něco modernější výzbroj. Překvapivou realitu boje proti somálským pirátům nic neodhalí lépe.
Vojenské satelity, obří válečné lodě, letadla s citlivými kamerami, špičkově vycvičené posádky. To všechno však proti Somálcům vybaveným zastaralými kalašnikovy, přístroji GPS a pár kanystry benzinu nestačí.
"Tohle území je velké jako celá Evropa," vysvětluje švédský kapitán Haakan Nilsson, "Evropská unie tady má desítku lodí, Rusové, Číňani a ostatní tak patnáct. Představte si, jak bojujete proti zločinu v celé Evropě s pětadvaceti policejními auty!"
Evropská unie zahájila svou vůbec první námořní bojovou misi koncem roku 2008. Jejím hlavním cílem není hon na piráty, ale ochrana lodí Světového programu výživy s pomocí pro miliony hladovějících Somálců.
A to se daří. Piráti rozeznají ostré tvary šedivě natřených korvet a fregat na vzdálenost mnoha námořních mil. Eskortovaným nákladním obrům se raději zdaleka vyhnou. Evropské lodě ochránily už 96 humanitárních misí.
Druhým úkolem vojáků je dohled nad nejvytíženějšími částmi strategické obchodní tepny, kudy proudí pětina globálního obchodu. Aby na cestě do Suezského průplavu nebo z něj bezpečně doplulo co nejvíce nákladních lodí.
Takových, jako je ta, kterou jsme na švédském hlídkovém člunu po dvou hodinách plavby konečně dostihli. Radar totiž na dálku neodliší nákladní plavidlo od rybářského škuneru předělaného na pirátskou plovoucí základnu. Posádka signalizuje, že vše je v pořádku a hledané somálské lodě v okolí nejsou.
Vynucená rovnováha násilí
Mezitím se dozvídáme jednu tak trochu absurdní věc: "Ano, víme většinou přesně, kde kotví unesené lodě s posádkami," přikyvuje první důstojník lodi Frank Johnsson, "a samozřejmě bychom tam dokázali připlout a osvobodit je. Francouzi, Rusové i Nizozemci to už udělali. Ale vždycky to znamená vychýlení rovnováhy násilí."
Jinými slovy, útok na piráty by mohl znamenat nejen smrt pro zajaté rukojmí, ale i větší risk pro další posádky. Doteď piráti zabili pouze dva rukojmí. Jejich brutalita by ale mohla rychle vzrůst, pokud by začali umírat při střetech s vojáky. Za takový risk zatím podle všeho průměrné výkupné dvou milionů dolarů za posádku nestojí.
Konec absurdní hry je v nedohlednu. Ani Západ, ani Východ nemají dost válečných plavidel, aby ochránily všechny lodě v nebezpečných vodách kolem Somálska. A zastavit piráty na jejich pobřežních základnách je ještě větší oříšek. Země nemá vládu už skoro dvacet let a všechny mezinárodní pokusy zemi stabilizovat se utopily v krvi.
Přes snahu námořníků plujících pod vlajkou se třemi korunkami a jejich kolegů z ostatních zemí budeme o pirátech slýchat i v dalších letech.
