Podle listu The Guardian si zákazníci každý rok odnesou z britských supermarketů sedmnáct miliard igelitových tašek. Šedesát tisíc tun jich skončí na skládkách.
"Měli bychom změnit zvyky. Lidé by si měli uvědomit, že taška, kterou dostanou zdarma v supermarketu, vlastně vůbec není zadarmo. Doplácí na ni naše životní prostředí," řekl BBC londýnský radní Merrick Cockell. Navíc likvidaci odpadů všichni platí z daní.
"V Británii je přepytlíkováno. U pokladen vám automaticky cpou zboží do nových a nových tašek. Dokonce i když je vůbec nepotřebujete," napsal Ian Hancock v jedné z internetových diskusí na téma: brát, či nebrat si novou igelitku.
Polemiku loni rozpoutal dokument kameramanky BBC Rebeky Hoskingové, jež v Pacifiku natáčela albatrosy, želvy a delfíny, jak se dusí v pytlících, které vítr rozfoukal na otevřené moře. Svými záběry přesvědčila všech 43 drobných obchodníků z rodného městečka Modbury v jižním Devonu, aby používali snáze recyklovatelné papírové tašky.
A debata přerostla nejen hranice městečka a stala se tématem pro intelektuální hovory v politických kruzích. Je až s podivem, kolik emocí dokázala vzbudit. "Nenávidím igelitky!" svěřil se Rupert Dodds.
"Když jsem se na anglický venkov přestěhoval z Ameriky a chodil do obchodů s plátěnou brašnou, vytrvale jsem odmítal igelitky. Měli mě za podivína. Nyní se inspirovali a prodávají plátěné tašky s obrázkem naší vesnice," napsal na BBC Američan Steve.
