"Všichni souhlasili, že se z toho lesa nedostaneme. Loučili jsme se mezi sebou. Litovali jsme, že jsme neprovedli naše plány v ČSR a že jsme nepobili více komunistů." Toto jsou jen některá dramatická slova bratrů uvedená v knize.
Měli jsme vůli a houževnatostRozhovor s Josefem Mašínem |
Věty se vztahují ke chvíli, kdy Mašínové bojovali obklíčeni východoněmeckou komunistickou policií v roce 1953. Spolu s Milanem Paumerem se jim podařilo doslova prostřílet z Československa do Západního Berlína.
Vzpomínka na přestřelku"Díval jsem se na VoPo (příslušník komunistické policie), jak se obrací, a za ním za rohem se vynořovala celá banda VoPo, kteří ládovali bouchačky v běhu. (...) Sáhl jsem pro zbraň do náprsní kapsy. Vytáhl jsem pistoli a namířil ji na VoPo stojícího přede mnou s pistolí v ruce a moje rána se smísila s přívalem střelby. Vypálil jsem ještě několik ran a spěchal ven, jelikož okolí vypadalo velmi nezdravě. V chodbě ležela tři těla a na zemi byla krev. Vzduch čpěl střelným prachem." Josef Mašín |
"Kule hvízdaly a zarývaly se všude okolo a já čekal na tu svoji. Pak jsem upadl slabostí. Hned jsem se však zvedl a startoval po čtyřech. Pepu jsem slyšel nalevo za mnou křičet: Kličkujte! Kličkujte! Bylo mi divné, jak mohu ještě kličkovat, když jsem rád, že vůbec běžím," popisuje na jiném místě knihy třetí člen skupiny, Milan Paumer.
Hrdinové, nebo vrazi? Stále rozdělují veřejnost
Není mnoho postav, které rozdělují společnost tak jako bratři Mašínovi a Milan Paumer.
Jedni je považují za hrdinné bojovníky proti komunismu, kteří postupovali podle zásady na hrubý pytel hrubá záplata. Druzí je označují za vrahy, kteří při sabotážních akcích na území Československa zabili nevinné lidi. Například pokladníka z továrny, když potřebovali peníze.
Jediným českým politikem, který Mašínovy vyznamenal, byl v roce 2008 tehdejší premiér za ODS Mirek Topolánek.
Mašínové vadí, prokurátor Vaš ne?Glosa Jana Gazdíka |
Senátoři navrhují Mašínovy pravidelně na vysoké státní vyznamenání, což Hrad odmítá s tím, že jejich protirežimní aktivity jsou společností vnímány příliš kontroverzně. Knihu Cesta na severozápad vydává Academia počátkem června.
"Jsme rádi, že ta kniha vyjde. Na druhé straně se nechceme lacině prodávat, omlouvat se. Snad nás lidé pochopí. Tato kniha je silná svou autentičností," řekl Josef Mašín.
Přestože vzpomínky sepsali Mašínovi už na konci padesátých let, v Česku vycházejí až nyní.
Vzpomínka na obklíčení"Naše životy se daly počítat ještě tak na vteřiny. Milan neměl zbraň a bylo domluveno, že nikdo z nás nepadne živý nepříteli do rukou. Pepa se ho proto ptal: Chceš ji teď? Milan odpověděl: Heleď, radši ještě chvíli počkej. A vzpomněl jsem si, jak nám v hodinách taktiky vysvětlovali, jak správně zalehnout. Že když člověk správně leží, kule ho netrefí." Ctirad Mašín |
"Dříve knihu nechtělo vydat exilové nakladatelství Josefa Škvoreckého, protože příběh je prý nepravděpodobný. Při porovnání s historickými dokumenty jsou však ty vzpomínky velice přesné," říká historik Petr Blažek, který je spolueditorem knihy Cesta na severozápad.
Mučili a věšeli i další
Ve stejném roce 1953, kdy se bratři Mašínové s Paumerem, Janatou a Švédou rozhodli prostřílet do Západního Berlína, komunistická moc mučila a věšela protivníky, střílela na hranicích politické uprchlíky a členy jejich rodin nebo je zavírala na desítky let do žalářů a zabavovala jim majetek.
Ve zmanipulovaných procesech byla již dříve na popraviště poslána například bojovnice proti nacismu i komunismu Milada Horáková, generál Heliodor Píka, bez něhož by ve druhé světové válce zřejmě jen těžko vznikl čs. armádní sbor v SSSR. Popraveny byly i desítky dalších vojáků či odbojářů.
