Hodinář v noci na středu před zraky pozvaných znalců a novinářů otevřel Lincolnovy starodávné cibule, uchovávané ve washingtonském Muzeu amerických dějin. Trvalo mu to pár minut, než pinzetou otevřel mechanismus.
"Nyní přichází okamžik pravdy. Je tam nějaký nápis, nebo ne?" říkal při tom. Byl tam - schovaný na štítku pod kolečky. Lidé v sále vydechli údivem. "Třináctý duben, 1861. Fort Sumpter se dostal pod palbu rebelů. Bohudíky, že máme vládu," stálo tam napsáno malým písmem.
Atakem na základnu Fort Sumpter odstartovala americká občanská válka. Stoupenci jižanské Konfederace zaútočili na opevnění Severu, resp. tehdejší americké vlády, v jejímž čele stál Abraham Lincoln. Příčin nenávisti bylo mnoho, tu hlavní však nepochybně sehrálo prezidentovo tažení proti otroctví.
Jeho poselství, s nímž jako republikánský kandidát zvítězil ve volbách do Bílého domu, spočívalo v myšlence, že využívání otroků nelze povolit dalším americkým státům kromě těch, kde už praxe byla zaběhlá. To se jižanským politikům nelíbilo a rozhodli se pro odtržení. Válka skončila jejich porážkou.
"Bohudíky, že máme vládu," si onen památný den povzdechl hodinář Jonathan Dillon. Ten den se nacházel právě ve Fort Sumpteru v Jižní Karolíně. Dovnitř hodinek, které mu prezident dal k opravě, vryl tajně svůj pocit. Lincolnovi to pak neřekl, jen se o tom zmínil své rodině.
Historka se tradovala tak dlouho, než se o ní v roce 1906 dozvěděl reportér deníku The New York Times. Dillona vyhledal a ten mu pověděl, že nápis tam opravdu je a zní: "První dělová rána padla. Otroctví je mrtvé. Bohudíky, že máme prezidenta, který alespoň učiní pokus." Už si na to zkrátka nepamatoval přesně.
Lincolnovi hodinář nic neřekl
Jenže po tomto článku zase vše utichlo, nikdo se nepídil po tom, co v sobě cibule skrývají. A mezi potomky hodináře se historka opět jen přenášela z pokolení na pokolení. Tak ji před desetiletími od svého strýce vyslechl i Doug Stiles, hodinářův praprapravnuk.
Nakonec mu to nedalo a pomocí internetového vyhledávače Google našel onen článek z počátku minulého století. Vypravil se za kurátory muzea ve Washingtonu. Ti o údajné rytině uvnitř hodinek nikdy neslyšeli. "Tohle byla reakce mého předka na to, že vypukla občanská válka," podotkl dojatý Stiles poté, co si písmo zblízka prohlédl.
Hodiny patřily k cennějším věcem, které si Lincoln přivezl z Illinois, když se ujal vlády v Bílém domě. Nosil je na své hrudi dlouhá léta. Poté, co byl zavražděn, zůstaly v majetku rodiny. Ta je v roce 1958 věnovala muzeu.
"Je to postřeh z dávných dějin. Když se na to díváte, přenesete se do jiných časů," zdůraznil kurátor muzea Harry Rubenstein. "Zachycuje vzrušení a naději jednoho washingtonského hodináře."
