Světová politická scéna tuto lidožravou obludu respektovala, byla přijímána, zvána, vážena asi přec jen ne. Tento negramotný a krvavý vládce umřel mnoho let po zločinech, v poklidu, v saúdskoarabském exilu.
Nikdo jej nezatkl, nepostavil před soud. Byl prostě šéfem státu a hotovo. Poslední měsíc jej drželi při životě pomocí přístrojů, ačkoliv mu ty přístroje už dávno měli nacpat do chřtánu.
Balkánským zločincům to musí být líto. Líto to musí být i Saddámovi. Proč oni ano, zatímco lidožravý řezník ne? Naši nikdy nepotrestatelní komunističtí zločinci mohou kývnout hlavou: vida, spravedlnost existuje nejen v ČR, ale i v Arábii.
Ta spravedlnost má podivný rozměr. Když jsi státníkem, můžeš své zločiny páchat beztrestně. Jsou povýšeny na jakési státní akty. Z důvodů zcela neznámých nezatknou lidožrouta Amina v Arábii a nedají jej soudu.
Jeho lednice s hlavami nejsou zločinem - nýbrž politikou. Je tato svatost a beztrestnost vládců vzpomínkou na časy, kdy se panovníci rodili z lůna bohů? Mezi zločinem a trestem stojí státní hranice: nevměšování do záležitostí jiného státu je pro lidožravé vládce dalším štítem.
Jednoduchá námitka, copak to je nějaký stát, když tam žerou lidi, neplatí. Amin byl přitažlivý pro Rusy - jako bojovník proti imperialismu a neokolonialismu. Byl přitažlivý pro Araby - jako vášnivý antisemita. Milovali jej Afričané - pyšní, že mají vlastního černého pána. Politický zločin je stále ve věku nevinnosti. Pořád ještě se mu vznešeně a lživě říká: politika.
