Šedesátiletý František Madunický se zřejmě nakazil v hospodě, protože hostinský už byl v nemocnici s tuberkulózou před ním.
„Dříve jsem nevěděl, kde leží plicní sanatorium Martiňák, teď už to vím. Anení to daleko. Vypadám na umření? Vidíte, že ne. Kdyby tuberkulóza byla nebezpečná nemoc, tak už ji dostal celý dům. Nic mě nebolí, ale musím brát patnáct prášků denně a to asi dává tělu zabrat,“ říká Madunický.
Muž tvrdí, že TBC do Poustevny, která má něco přes tisíc obyvatel, zavlekli němečtí turisté z druhé strany hranice. Poustevna je totiž zároveň hraniční přechod. Obvodní lékařka Dagmar Cornová si vzpomíná na místního „polobezdomovce“, který před třemi roky na tuberkulózu zemřel.
„Tuto nemoc se v Čechách nikdy nepodařilo úplně vymýtit, i když si lidé mysleli, že ano. Ale nikdy nepamatuji tolik případů najednou v jednom městě, a to ordinuji ve Šluknovském výběžku už dvacet osm let,“ tvrdí Cornová.
Specialisté z plicního sanatoria Martinovo údolí na Českolipsku jí doporučili, aby byla po nějaký čas obezřetnější a lidi s příznaky, jako je váhový úbytek, kašel či zvýšená teplota, posílala na další vyšetření do nemocnice v Rumburku.
„Tuberkulózy se tady bojí asi všichni, moji sestru už na vyšetření pozvali,“ říká obyvatelka vsi Milena Motračuková. Na vyšetření museli členové rodin nakažených a přátelé. Lékaři doporučují všem lidem v městečku, aby si došli na kontrolu.
Tři nemocní z Dolní Poustevny už byli propuštěni do domácího ošetření, čtvrtý zůstává v plicním sanatoriu Martinovo údolí. Léčba vyžaduje půlroční pracovní neschopnost.
„Nejčastěji se lidé nakazí těsným kontaktem s nemocným, vdechnutím vykašlaných infikovaných kapének. Obecně se dá říci, že jde především o problém lidí, kteří žijí na okraji společnosti, ve špatných hygienických podmínkách,“ vysvětluje severočeský krajský epidemiolog Josef Trmal.
V severních Čechách se vyskytne zhruba sto případů tuberkulózy ročně. V České republice se objevuje asi šestnáct případů tuberkulózy na sto tisíc obyvatel, ve většině západoevropských zemí dvanáct.
