Prohlídka je na adrese www.numberten.gov.uk. Návštěvníka zavede do vstupní haly, zasedací místnosti vlády či do velké státní jídelny.
Kdo by však chtěl nahlédnout do pokojů premiéra Tonyho Blaira, bude zklamán. Soukromá část v prohlídce není. Blair navíc nebydlí v čísle 10, ale vedle v jedenáctce. Hned na začátku vlády si totiž vyměnil rezidenci s ministrem financí.
Britští premiéři sídlí v Downing Street 10 od roku 1735, kdy tento dům daroval král Jiří II. Robertu Walpolovi, jenž byl prvním ministerským předsedou. Walpole dar přijal pod podmínkou, že bude rezidence sloužit i všem jeho nástupcům.
Jednou z nejdramatičtějších operací bývá stěhování. Podle britské ústavní tradice se premiér stěhuje pryč druhý den po prohraných volbách. V ten samý den se do domu stěhuje jeho nástupce.
Politik se stává premiérem se všemi pravomocemi ve chvíli, kdy ho jmenuje panovník. Funkce pozbývá okamžitě, jakmile podá demisi nebo prohraje volby.
Horké chvilky na chodníku
Dveře u čísla deset nemají zvenčí kliku, takže každý návštěvník, ať je sebevýznamnější, musí počkat, až mu zevnitř otevřou.
To už se v historii vymstilo mnoha britským politikům, které uprostřed skandálů obléhali novináři. Politici netrpělivě přešlapovali před dveřmi premiérské rezidence, než je personál vysvobodil a vpustil dovnitř.
Krátká ulice, v níž dům stojí, je pojmenována po bývalém špionovi a realitním makléři siru Georgi Downingovi, který stavěl domy za účelem rychlého zbohatnutí.
Ulice byla ještě v 70. letech minulého století volně přístupná a tisíce turistů se fotografovaly u patrně nejznámějších domovních dveří světa, často i s osamělým "bobíkem", tedy londýnským policistou, který zde postával.
Poté, co se sídlo premiérů stalo terčem minometného útoku irských teroristů, byla ulice opatřena na obou stranách vysokým železným plotem, je hlídána speciální policejní jednotkou a turisté se mohou vyfotografovat nanejvýš u zmíněné mříže.
Samotný dům není z ulice příliš výstavný. Dříve měl číslo pět a jeho cihly byly žluté. Kvůli smogu však zčernaly a tato barva se natolik ujala, že při rozsáhlé rekonstrukci v roce 1960 bylo průčelí domu již na černo úmyslně nabarveno.
Nevelké průčelí ovšem skrývá poměrně rozsáhlý dům, který je převážně orientován do zahrady, takže není z ulice vidět.
Chodník na ulici proti premiérově sídlu je dnes hlavním pracovištěm novinářů, kteří zpravodajsky pokrývají vládní aktuality.
