Před několika lety byla situace podstatně dramatičtější než dnes. Krym, kde dvě třetiny obyvatel tvoří Rusové a ukrajinštinu není téměř možné zaslechnout, otevřeně usiloval o připojení k Rusku. "Nyní separatismus poněkud utichl, není už na pořadu dne," říká politolog Volodymyr Prytula. "Neznamená to však, že se otázka sjednocení s Ruskem nemůže vrátit. Lidé tady nikdy zcela nepřijmou, že jsou součástí Ukrajiny." Krym věnoval Ukrajině v roce 1954 sovětský vůdce Nikita Chruščov v rámci oslav třístého výročí připojení Ukrajiny k Rusku. Nepočítal s tím, že by se SSSR mohl někdy rozpadnout. V roce 1991 se tak najednou Sevastopol, vojenská základna s důležitým místem v ruské historii, ocitl pod správou Kyjeva.
Hádky o rozdělení kdysi mocné černomořské flotily trvaly mnoho let. Letos se Kyjev a Moskva definitivně dohodly, že ruské námořnictvo bude sdílet přístav s ukrajinskou flotilou ještě nejméně dvě desetiletí.
Představa, že Rusko si nyní musí od Ukrajiny pronajímat vojenské objekty v Sevastopolu, je pro většinu obyvatel dosti těžko stravitelná. Ukrajinské vládě se však podařilo zkrotit krymské politiky, otevřeně propagující návrat k Rusku. Separatismus navíc nikdy nezískal výraznější podporu v Moskvě.
Jen moskevský starosta Jurij Lužkov, jeden z nejvlivnějších mužů země, občas halasně zopakuje, že Krym patří Rusku.
Lidi v Sevastopolu, městě pahorků, přístavních mol a rezavých lodí, dnes však spíše zajímá, jak se bude dále vyvíjet ekonomická situace. "Nic tady nefunguje a nikdo nic nedělá," říká bývalý námořník prodávající suvenýry ve stínu stromů v centru města. Tajně pátrá po památkách bi tev krymské války, ve které v pol ovi ně mi nulého století Sevast opol vzdoroval vojskům Anglie, Francie a Osmanské říše. Nálezy pak prodává turistům: britskou kulku za půl dolaru, knoflík dělostřelce za dva. "Vrátíme se k Rusku, to je jisté. Slované se znovu postupně spojují, to je po Kosovu jasné," dodává.
Lidé na Krymu rádi hovoří o hrdinských činech předků. "Moji příbuzní tu byli mnohem dříve než Rusové," směje se taxikář Oleg Molodyj, jehož otec byl Řek. Před pětadvaceti stoletími založili Řekové město Chersonésos, jehož rozlehlé rozvaliny na okraji Sevastopolu připomínají relativitu času a národnostních sporů. Ruská námořní základna tam vznikla až v roce 1783, kdy byl Krym připojen k Rusku.
Matka taxikáře Olega byla Ruska, a on proto návštěvníkům poloostrova s hrdostí ukazuje i mladší pamětihodnosti. "Tady stály ty světoznámé Potěmkinovy vesnice," ukazuje na kopečky za Sevastopolem. Není těžké si představit falešné vesnice, kterými se kníže Potěmkin snažil dokázat před dvěma stoletími Kateřině Veliké, že kolonizace poloostrova se daří.
Ve vsi Čistěnkaja tehdy vládkyně odpočívala a myla se. S Potěmkinem se setkala v obci Prijatnoje Svidanije. Tak alespoň praví legenda, a o legendách se na Krymu nepochybuje.
Paláce z minulého století i panelové ozdravovny na skalistém jižním břehu Krymu připomínají vzestupy a pády ruských básníků, carů i komunistických vůdců. "I proto je pro mnohé v Moskvě těžké smířit se s tím, že Krym je na Ukrajině," říká místní novinář Alexandr Loevskij.
Dřív byl Krym rájem turistů z celého SSSR, v posledních letech však přijíždí méně a méně lidí. Krymské úřady se bojí, že loňská krize v Rusku zasadí letos turistice další těžkou ránu.
Obyčejní lidé nemají peníze, bohatší už jezdí jinam. A ruské smetánce se na Ukrajinu moc nechce. "Po pravdě řečeno, Krym se Rusku stále více vzdaluje," říká Loevskij.
Hádky o rozdělení kdysi mocné černomořské flotily trvaly mnoho let. Letos se Kyjev a Moskva definitivně dohodly, že ruské námořnictvo bude sdílet přístav s ukrajinskou flotilou ještě nejméně dvě desetiletí.
Představa, že Rusko si nyní musí od Ukrajiny pronajímat vojenské objekty v Sevastopolu, je pro většinu obyvatel dosti těžko stravitelná. Ukrajinské vládě se však podařilo zkrotit krymské politiky, otevřeně propagující návrat k Rusku. Separatismus navíc nikdy nezískal výraznější podporu v Moskvě.
Jen moskevský starosta Jurij Lužkov, jeden z nejvlivnějších mužů země, občas halasně zopakuje, že Krym patří Rusku.
Lidi v Sevastopolu, městě pahorků, přístavních mol a rezavých lodí, dnes však spíše zajímá, jak se bude dále vyvíjet ekonomická situace. "Nic tady nefunguje a nikdo nic nedělá," říká bývalý námořník prodávající suvenýry ve stínu stromů v centru města. Tajně pátrá po památkách bi tev krymské války, ve které v pol ovi ně mi nulého století Sevast opol vzdoroval vojskům Anglie, Francie a Osmanské říše. Nálezy pak prodává turistům: britskou kulku za půl dolaru, knoflík dělostřelce za dva. "Vrátíme se k Rusku, to je jisté. Slované se znovu postupně spojují, to je po Kosovu jasné," dodává.
Lidé na Krymu rádi hovoří o hrdinských činech předků. "Moji příbuzní tu byli mnohem dříve než Rusové," směje se taxikář Oleg Molodyj, jehož otec byl Řek. Před pětadvaceti stoletími založili Řekové město Chersonésos, jehož rozlehlé rozvaliny na okraji Sevastopolu připomínají relativitu času a národnostních sporů. Ruská námořní základna tam vznikla až v roce 1783, kdy byl Krym připojen k Rusku.
Matka taxikáře Olega byla Ruska, a on proto návštěvníkům poloostrova s hrdostí ukazuje i mladší pamětihodnosti. "Tady stály ty světoznámé Potěmkinovy vesnice," ukazuje na kopečky za Sevastopolem. Není těžké si představit falešné vesnice, kterými se kníže Potěmkin snažil dokázat před dvěma stoletími Kateřině Veliké, že kolonizace poloostrova se daří.
Ve vsi Čistěnkaja tehdy vládkyně odpočívala a myla se. S Potěmkinem se setkala v obci Prijatnoje Svidanije. Tak alespoň praví legenda, a o legendách se na Krymu nepochybuje.
Paláce z minulého století i panelové ozdravovny na skalistém jižním břehu Krymu připomínají vzestupy a pády ruských básníků, carů i komunistických vůdců. "I proto je pro mnohé v Moskvě těžké smířit se s tím, že Krym je na Ukrajině," říká místní novinář Alexandr Loevskij.
Dřív byl Krym rájem turistů z celého SSSR, v posledních letech však přijíždí méně a méně lidí. Krymské úřady se bojí, že loňská krize v Rusku zasadí letos turistice další těžkou ránu.
Obyčejní lidé nemají peníze, bohatší už jezdí jinam. A ruské smetánce se na Ukrajinu moc nechce. "Po pravdě řečeno, Krym se Rusku stále více vzdaluje," říká Loevskij.
