Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

VESNICKÁ POŠŤAČKA: Dozvím se ledasco. Lepím radši Večerníčka než Zemana

  10:01aktualizováno  10:01
Pošťačka na venkově zná dobře většinu svých zákazníků, ostatně občas k ní chodí jen tak poklábosit. „Dozvím se tu hodně věcí. Kolikrát i to, co nechci,“ říká v rozhovoru pro projekt Lidé Česka Petra Kučerová. Do Smolotel na Příbramsku se mladá žena vrátila z Prahy, aby se starala o postiženého bratra a vedla místní poštu.

Petra Kučerová, vedoucí vesnické pošty ve Smolotelech na Příbramsku. | foto:  František Vlček, MAFRA

Už něco přes rok řídíte poštu ve Smolotelích na Příbramsku. Kolik pod vás spadá adresátů?
V naší obci žije asi 250 obyvatel, s okolními vesnicemi kolem šesti set. Kromě Smolotel sem chodí lidé ze Smolotelek, Zálab, Pečiček, Drah nebo taky lidé z Bohostic, kteří u nás dělají v zemědělském družstvu.

Lidé Česka

Seriál iDNES.cz

Lidé Česka

Zapomeňte na politiky, vrcholové sportovce, hvězdy showbyznysu a další celebrity. V Česku žilo k 1. lednu 2014 přesně 10 512 419 lidí a příběhy mnoha z nich jsou často zajímavější.

Portál iDNES.cz proto přináší seriál rozhovorů s mediálně neznámými lidmi. Pečlivě vytipoval reprezentanty sociálních či zájmových skupin napříč Českem a během roku zveřejní několik desítek rozhovorů, ve kterých zprostředkuje radosti i starosti zpovídaných.

Motto projektu zní:
Každý má co říci, na každém je něco zajímavého.

Projekt je inspirovaný cyklem slovenského deníku SME, který dohromady spojuje dva jiné nápady - motiv z fotografického projektu Humans of New York a motiv z knih výtvarníka Vladimíra 518 Kmeny a Kmeny 0 mapující osudy různých subkultur.

Máte zajímavý tip na dalšího hosta našeho seriálu?
Napište nám na na adresu: lideceska@idnes.cz

Máte pod sebou i doručovatelky? Jak vypadá váš pracovní den?
Doručovatelky spadají pod poštu v Kamýku nad Vltavou. Já sama nedoručuji, poštu jim pouze předávám. Ráno přijede vůz, vyloží tu všechnu poštu, noviny, balíky, popřípadě peníze a poukázky. Já si to vše poté připravím. V osm hodin otvírám a začínají chodit lidé. V deset pak zavírám a dávám doručovatelkám do schránky věci, které mají doručit, v případě, že si pro ně nikdo nepřišel. Odpoledne pak otevřu ještě od půl třetí na hodinu.

Kolik lidí během dne za vámi na poštu zavítá?
Jsou takoví stabilní zákazníci, kteří si každý den chodí pro noviny. Těch je tak kolem deseti. Ti opravdu nepřijdou, jen když jsou nemocní, jinak dorazí pokaždé. Stává se, že když vyjde nějaký časopis nebo je v televizi reklama o někom známém, tak rázem přijde víc lidí, protože si to najednou chtějí všichni přečíst. Lidé se také nahrnou v době, kdy si chodí pro důchody, nebo když se berou peníze v družstvu a zaměstnanci si je u mě vybírají.

Dá se tedy říct, že většinu místních obyvatel znáte?
To ano.

Chodí si k vám lidé i jen tak popovídat? Plní pošťačka funkci jakéhosi vesnického zpovědníka?
Je pravda, že se dozvím dost věcí. Kolikrát i to, co nechci. Máme to rozdělené s obchodem, který je přes silnici. Tam si lidé dávají i pivo, kafe a povídají si. Občas se tam sejde celá skupinka. U mě si však povídají také často.

Takže díky tomu máte přehled, co se ve vsi šustne...
Vím hodně věcí, které bych jinak nevěděla. A to také díky bráchovi, který si chodí povídat do obchodu.

Chodí si k vám na poštu povídat i mladí?
Mladí spíš minimálně. Ti si většinou přijdou přímo vyřídit, co potřebují. Ale že by si chtěli jen popovídat, to ne.

Jak často musíte řešit různé stížnosti na práci pošty? Třeba ztracený dopis, poškozený balík...
To jsem za minulý rok řešila vlastně jen jednou. Přišel poškozený balík. A občas přijde v době uzávěrky někdo cizí, kdo neví, že nemám otevřeno celý den, tak bývá naštvaný. Když ale zákazníci přijdou v půl čtvrté, tak už je zkrátka obsloužit nemůžu. Když jsem tady nastupovala, tak se krátila provozní doba pošty. Původně ji chtěli úplně zavřít, ale lidé napsali petici. Jen díky tomu pošta stále funguje.

To je dnes obecný trend - pošty na vesnicích se ruší. Dokážete si představit, že by vaši pobočku zavřeli?
Možné je všechno. K tomu ale potřebují souhlas obce a zastupitelstvo tomu rozhodně nakloněno není. Přeci jen je tady hodně starších lidí, pro které by zrušení pošty znamenalo, že by museli s poštovní poukázkou až do Příbrami nebo do Kamýku. O zavření pošty se tady nicméně spekuluje pořád, protože tu přece jen není takový odbyt.

Petra Kučerová

Narodila se v roce 1986 v Příbrami. Studovala politologii v Ústí nad Labem a nyní dokončuje navazující magisterské studium politologie na Univerzitě Karlově v Praze. Žije ve Smolotelích na Příbramsku, kde se stará o handicapovaného bratra. Je vedoucí a zároveň jediná zaměstnankyně tamní pošty.

Dává se na poště „dýško“?
Ano, to občas lidé dávají. Zejména ti starší.

Posílají lidé stále pohledy nebo tato praxe spíš postupně mizí?
O Velikonocích a o Vánocích bylo pohledů opravdu hodně, to mě samotnou překvapilo.

A co korespondenční lístky, které bývaly běžné?
Tak ty jsem měla za celou dobu asi jen dva. Ty už moc nefrčí.

Jak často odesíláte a přijímáte balíky?
Jak kdy. Za měsíc jich ale většinou tak těch osm dám.

Kupují si dnes ještě lidé běžně známky, nebo spíš přijdou na poštu a nechají si psaní ofrankovat u vás?
To je tak půl na půl. Třeba o svátcích, když si koupí větší množství pohledů, tak si k tomu většinou koupí i známky. Pohledy pak buď hodí do schránky, nebo mi je rovnou s těmi známkami přinesou a já je pošlu. Často ale přijdou jen s dopisem a frankování nechají na mně, protože je to pro ně jednodušší.

Stává se, že si někdo vybírá známku podle motivu, že třeba nechce známku s prezidentem?
Já je nedávám. Mám totiž jiné, buď velikonoční, nebo vánoční motivy a pak, když známky objednávám, tak většinou přijdou jiné než se Zemanem. Teď nedávno přišla výroční známka s Večerníčkem. Takže si samozřejmě vyberu spíš Večerníčka než prezidenta. Já zas takový odbyt nemám, takže mi stačí jen známky, které mi pravidelně Česká pošta posílá. A přichází většinou nové edice. S prezidentem Zemanem jich také pár mám. Ale když si lidé vybírají, většinou volí jinou známku, třeba Cimrmana...

Fotogalerie

Pošty bývají cílem přepadení. Nebojíte se pracovat s penězi?
Máme různá školení, jak se v té situaci zachovat. Dokud se s tou situací nesetkáte, tak nemůžete stoprocentně říct, jak byste se zachovala. Mně se zaplať pánbůh nic takového nestalo. A nevím, jestli by zrovna moje pošta byla cílem, že by si tím někdo pomohl. Peníze připravuji jen když vím, že si pro ně lidé přijdou, jinak tam mám naprosté minimum peněz.

Co když se pošťačka přepočítá? Jak by se řešilo, kdyby vám čísla nevyšla?
Není to úplně sranda. Nesu hmotnou odpovědnost, mám proto zaměstnaneckou pojistku. Kdyby se stala chyba, tak záleží na jejím typu. Kdyby to byla vyloženě moje chyba, třeba kdybych někomu špatně vrátila, tak bych to platila pravděpodobně já. Kdyby došlo k přepadení, tak je určený limit peněz, které u sebe na přepážce mohu mít. Ten nesmím překročit. Kdybych ho překročila, tak už by to byla opět moje chyba a pošta by to neproplatila.

Nosíte uniformu?
Nosit se má. Nicméně jelikož se dělá až po roce, co jste na poště, tak pro mě se teprve šije. Brzy jí dostanu.

Jako pošťačka pracujete relativně krátce. Kromě toho studujete dálkově magisterský obor politologie. Nechtěla jste pracovat v tomto svém oboru?
Vždycky mě zajímalo politické dění. Politologie mě baví, protože to je kombinace práva, ekonomie a všeobecného přehledu. Když jsem začínala studovat, tak jsem určitě chtěla pracovat v tomto oboru, ale vzhledem k situaci, kterou mám, to zatím nedopadlo.

Můžete tu svoji situaci přiblížit? Proč se mladá žena, vysokoškolačka, rozhodne usadit na malé vesnici? Tendence jsou většinou opačné...
Zemřeli mi rodiče, táta už dávno, mamka pak před pěti lety. Rozhodla jsem se tenkrát, že se budu starat o bratra, který je po dětské mozkové obrně a má kombinované postižení, jak mentální, tak fyzické. Jsme dvojčata, on nemoc prodělal hned po porodu, kdy dostal infekci, která obrnu vyvolala. Lékaři tehdy mysleli, že nebude ani chodit. Hodně jsme s ním ale cvičili, takže chodit naštěstí začal, i když špatně. Péče o něj je náročná a v této situaci je rozhodně lepší život na venkově než ve městě. Bratr byl navíc po operaci a byl vyloženě imobilní několik měsíců, takže jsem rozhodně ani nepřemýšlela nad tím, že bych se vrátila do města. Pro něj je to takhle lepší. Můžu ho tu i bez obav pustit ven.

Další rozhovory:

Lidé Česka

Nepropásněte ani jeden díl, objednejte si zasílání avíz na nová pokračování seriálu do e-mailu ZDE. 

Minulý díl:
HYDROGEOLOG: Půl dne práce s virgulí a jste vyždímaný jako hadr

Kdo se o bratra stará, když jste v práci?
Ráno ho před prací odvezu do stacionáře.

A co v případě, že potřebujete někam odjet třeba večer?
Ve stacionáři jsou do sedmi do večera. Když chci jít večer třeba do divadla, tak si zaplatím pracovníky odlehčovací služby, což jsou pečovatelé, kteří ho pohlídají. Někdy poprosím sousedku nebo tetu. K tetě brácha chodí někdy i jen tak na zahradu.

A jak jste se v této situaci dostala k práci na poště?
Dozvěděla jsem se, že bývalá vedoucí jde do důchodu. Rozhodovalo se tenkrát, jestli poštu zavřou nebo ne. Nezavřeli. Já jsem tedy poslala životopis na Českou poštu. Pozvali si mě na pohovor a přijali mě. Bylo pro mě logisticky jednodušší skloubit práci s péčí o bratra, než kdybych pracovala v Praze a na plný úvazek. Předtím jsem pracovala ve městě, i na studiích jsem se živila sama.

Bylo obtížné práci se naučit?
Jak se to vezme. Vlastně se musíte tu práci učit pořád, protože se permanentně něco mění.

Životní plány jsou k ničemu, překonala jsem sebe samu

Plánujete na venkově zůstat trvale?
Já už neplánuji. Od jisté doby totiž vím, že plány jsou k ničemu. To, že tu jsem dneska, neznamená, že tu budu zítra.

Radost, strach a život

odpovídají všichni hosté projektu

Co vám dělá v životě radost?
Velká radost je, když vidím rozzářené oči bráchy.

Z čeho máte největší strach?
Strach je negativní emoce. Snažím se nemít strach.

Jak se vám žije v Česku?
Občas je vidět, že spoustu věcí tu lidé vymýšleli od stolu. Ale všude je něco. Žiji tady a žije se mi dobře.

Co se vám na venkovském životě líbí?
Jednoznačné plus to má v tom, že tu je opravdu klid. Výhoda je, že bráchu můžu pustit ven. Vím, že je tu v bezpečí, protože lidé ho tu znají, a kdyby něco, tak vím, že mu pomohou. Může třeba sám chodit na hřiště.

Co děláte ve volném čase? Jaké jsou tu pro mladého člověka příležitosti vyžití?
Já svůj volný čas trávím hlavně s bráchou, chodíme na procházky, cvičíme. Je třeba s ním pracovat. Když někam chci jet, tak si zařídím hlídání a vyjedu většinou do Příbrami nebo do Prahy. Příležitostí vyžití tu tolik není. Ale je tu hospoda a občas se tu konají různé akce, třeba každoroční pouť nebo hudební zábavy.

V práci neustále komunikujete s lidmi. Jste poté ráda, když si můžete v klidu pomlčet?
Já bych si ráda pomlčela, ale můj brácha je právě velmi komunikativní, takže to tolik nejde. Ale jsem ráda, když mám čas třeba vzít si knížku a jen tak si číst.

Jak často se dostanete do města?
Tam musím často, většinou do Příbrami. S bráchou jezdím po lékařích a na větší nákupy. Také do kina nebo do divadla. Do Prahy už teď jezdím minimálně. Logisticky je to totiž náročnější.

Kolik tu žije lidí ve vašem věku?
Jsou tu spíše starší lidé, ale určitě to není jen vesnice seniorů. Teď tu pár mladých staví.

Prozradíte své životní sny? Co byste si ještě ráda splnila?
Myslím, že už jsem samu sebe vlastně překonala. Možná to zní nabubřele, ale nikdy bych předtím nevěřila, že toho budu zvládat tolik. Už to, že jsem se za téhle situace dostala ke státnicím... Už nějakou dobu mám pocit, že za této situace jsem pro sebe nemohla dokázat víc.

Projekt iDNES.cz Lidé Česka: přečtěte si další rozhovory

Lidé Česka
Článek se mi líbí


Témata: Lidé Česka




Hlavní zprávy

Cuketovo čokoládový chlebíček
Cuketovo čokoládový chlebíček

Potěšte rodinu rychlou dobrotou.

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.