Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

METEOROLOG: Předpovědi v médiích nesleduji. Lovím bouřky a počítám blesky

  9:04aktualizováno  9:04
Jako batole zažil silnou vichřici a krupobití, od té doby jej bouřky fascinují. Dnes se meteorologií živí a ve volném čase „loví“ bouřky. S partou je následuje, fotí a natáčí. „Není dobré být úplně v jádru bouře, ale nějakých deset patnáct kilometrů stranou,“ říká meteorolog David Rýva v rozhovoru pro seriál Lidé Česka.

Meteorolog David Rýva | foto:  Tomáš Krist, MAFRA

Na jak dlouho dopředu můžete předpovědět počasí skutečně s přesností?
To se nedá říct úplně jednoznačně. Když je situace stabilnější, tak se předpověď povede třeba i pět dní dopředu. Jindy ale, hlavně pokud jde o bouřky, je to problém i dvanáct hodin dopředu. Předpověď závisí na spoustě věcí, například jestli přejde očekávaná studená fronta a ochladí se, nebo jestli se zpozdí třeba v Německu nebo Polsku a chladno bude tam, kdežto u nás zůstane déle horko.

Ještě ošemetnější je to u zvlněných studených front, na kterých se vytvářejí vlny oddělující teplý vzduch před frontou od studeného za ní. Přes nás může přeházet jedna frontální vlna za druhou a počasí je pak velmi proměnlivé a závislé na tom, která část fronty nás zrovna zasáhla. Ty rozdíly v počasí a teplotách pak mohou být velmi zásadní i pro místa vzdálená od sebe pouhé desítky kilometrů.

Lidé Česka

Seriál iDNES.cz

Lidé Česka

Zapomeňte na politiky, vrcholové sportovce, hvězdy showbyznysu a další celebrity. V Česku žilo k 1. lednu 2014 přesně 10 512 419 lidí a příběhy mnoha z nich jsou často zajímavější.

Portál iDNES.cz proto přináší seriál rozhovorů s mediálně neznámými lidmi. Pečlivě vytipoval reprezentanty sociálních či zájmových skupin napříč Českem a během roku zveřejní několik desítek rozhovorů, ve kterých zprostředkuje radosti i starosti zpovídaných.

Motto projektu zní:
Každý má co říci, na každém je něco zajímavého.

Projekt je inspirovaný cyklem slovenského deníku SME, který dohromady spojuje dva jiné nápady - motiv z fotografického projektu Humans of New York a motiv z knih výtvarníka Vladimíra 518 Kmeny a Kmeny 0 mapující osudy různých subkultur.

Máte zajímavý tip na dalšího hosta našeho seriálu?
Napište nám na na adresu: lideceska@idnes.cz

Že předpověď vyjde, si tedy nemůžeme být zcela jisti nikdy?
Na déle než tři dny by to člověk měl brát hodně s rezervou. Do tří dnů je to většinou spolehlivé. Ale, jak říkám, u bouřek bývá problém někdy i den dopředu, hlavně tady ve střední Evropě.

Proč právě tady je přesná předpověď obtížnější?
Střední Evropa má hodně členitý terén. Máme mnoho horských pásem a ta jsou navíc orientovaná různými směry, takže v každém regionu se počasí chová trochu jinak. Hodně to tu ovlivňuje také blízkost Alp.

K čemu jsou tedy měsíční výhledy počasí, které ČHMÚ pravidelně vydává? Mohou mít nějaký praktický užitek?
Já nejsem zrovna příznivcem dlouhodobých předpovědí. Mohou mít ale experimentální přínos. Kolegové v západní Evropě experimentují dokonce i se sezónními předpověďmi na delší dobu. Třeba na jaře predikují, jaké by asi mohlo být období následujících tří měsíců, jestli teplejší, srážkově průměrné, nadprůměrnější atd. Takové výhledy se nejlépe dělají v tropických oblastech, kde je možné třeba říct, jestli monzun bude silnější nebo slabší. Ale tady u nás ve střední Evropě, kde lidově řečeno hodně záleží, ze kterého směru zrovna foukne, je to hodně ošemetná věc. U nás se předpovídá špatně a měsíční výhledy je potřeba brát opravdu hodně s rezervou. Lidé nám už také psali, jestli má vůbec smysl je vydávat.

Z čeho meteorologové mohou předpověď několik týdnů dopředu odvozovat? Jaké jsou vstupní informace?
Jednak předpovědi numerických modelů. A potom samozřejmě statistiky z minulosti, kdy se přihlíží k rozložení tlakových útvarů. Přihlíží se k tomu, jak se počasí vyvíjelo v podobné situaci v minulosti.

Sám předpovědi počasí přizpůsobujete svůj program? Plánujete s ohledem na předpověď třeba dovolenou?
Předně, já nesleduji předpovědi nikde, v televizi, ani na našich stránkách. Sleduji přímo numerické předpovědní modely, které jsou dnes už volně dostupné na internetu. Rodina se mě často ptá, jestli ráno vytáhnout deštník. To jsou prakticky dennodenní dotazy typu: „Jak bude? Bude pršet? Když půjdu teď na nákup, nezmoknu do sedmi, než budu zpátky?“

A kdo tyto předpovědní modely vytváří?
Ty nejznámější jsou od americké meteorologické služby, která dělá model pro celý svět. Druhý model vytváří evropské centrum v Británii, u něho ale není vše dostupné veřejně. Vytváří ho ve spolupráci evropské státy a kupodivu je přesnější než ten americký.

Využívá tyto modely Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ), kde pracujete?
ČHMÚ má i vlastní předpovědní model Aladin, který byl vytvořený v mezinárodní spolupráci, ale každý stát si ho upravil lehce po svém. Dokáže sice například velmi dobře předpovědět povodňové situace z dlouho trvajících dešťů ale zrovna na předpovědi bouřek, které mě zajímají, mi připadá spíš slabší.

Stěžují si na ČHMÚ rozzlobení lidé, když předpověď počasí nevyjde?
Pamatuju si, že když jsem pracoval před pěti lety v Komořanech, tak volal pán z Kutnohorska, a ptal se, co to je za brajgl, že nebyla vydaná žádná výstraha a jemu právě krupobití rozmlátilo kytky na okně. Stížnosti na předpovědi asi budou vždycky. Navíc je to i z toho důvodu, že spousta lidí sleduje předpovědi na komerčních stanicích, které nemají předpovědi od nás, ale od soukromých společností. Lidé také píší kvůli dotazům na to, co zobrazuje radar. Často jsou totiž problémy s poskytovateli bezdrátového internetu. Bezdrátové linky pracují na podobných nebo stejných frekvencích mikrovln jako radar a ten radar to pochopitelně ruší a vytváří to takové dlouhé modré paprsky.

Chválí vás lidé také někdy?
Minimálně někteří nadšenci ano. A když sleduji reakce lidí na Facebooku ČHMÚ, tak i tam se mnohdy najdou pochvaly. Spíš ale převládá ta kritika.

David Rýva

Narodil se roku 1985 v Kolíně, kde žije dosud. Vystudoval elektroenergetiku na střední průmyslové škole. V současnosti při zaměstnání studuje kombinovaným studiem fyziku na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V roce 2010 pracoval na pracovišti ČHMÚ v Komořanech. Od loňska pracuje na radarovém oddělení observatoře Praha Libuš. Je jedním ze zakládajících členů občanského sdružení Amatérská meteorologická společnost.

Jak na ni reagujete?
Snažíme se lidem vysvětlit, že to není tak jednoduché a není a nikdy zřejmě nebude možné předpovědět přesně na minutu, jak bude za týden v konkrétní vesnici.

Na čem pracujete v Českém hydrometeorologickém ústavu?
Pracuji na radarovém oddělení, takže mám na starosti zpracování dat z meteorologických radarů a detektorů blesků. Ty dokáží detekovat většinu blesků, které se vyskytnou v bouřkách v České republice a okolí. Zpětně jsme proto schopni lidem říct, jak silná byla bouřka z pohledu toho, kolik bylo blesků. Data jsou k dispozici i v reálném čase na webu ČHMÚ.

K čemu jsou tato data užitečná, když je neznáte předem?
Je to důležité třeba pro pojišťovny. Když se stane, že lidem poškodí elektroniku blesk, tak se na nás pojišťovna obrátí s dotazem, jestli opravdu byla v tu dobu v dané lokalitě bouřka a jestli tam udeřil blesk. Ale hlavní význam je pro velmi krátkodobou předpověď dalšího vývoje bouřky. Když v ní například velmi rychle přibývá četnost blesků, tak se dá čekat, že mohou zesílit i další doprovodné jevy, ať už v podobě silnějšího lijáku, ale mohou se objevit i velké kroupy, ničivé nárazy větru nebo i tornádo.

Mohou se přístroje a znalosti meteorologů ještě zlepšovat, aby se předpovědi dále zpřesnily, nebo meteorologie už dosáhla svého vrcholu?
Myslím, že dneska žijeme v době, kdy se ukazuje, že poznatků může být čím dál tím víc. Říká se, že každý rok a půl až dva roky se vědomosti lidstva jako celek zdvojnásobí a myslím, že v meteorologii to platí také. Je ještě spousta věcí, které je třeba zkoumat. V meteorologii je navíc problém, že spousta poznatků přichází ze Spojených států, kde se po druhé světové válce významně rozvíjel výzkum. Bylo to spojeno s rozvojem letectví, protože pro letectví je meteorologie klíčová. Spoustu poznatků tak přebíráme od Američanů. Tady v Evropě pak musíme mnoho z nich přizpůsobit našim podmínkám, sledovat, jak se co odlišuje tady ve složitějším terénu oproti americkým velkým pláním.

Jste členem skupiny amatérských meteorologů, zajímáte se o právě bouřky, které monitorujete a fotíte. Čím vás tak uchvátily?
Bouřky mě fascinovaly od malička. První impuls asi nastal když mi byl rok a půl a přes Kolínsko, kde žiji, se přehnalo velké krupobití. Padaly kroupy s průměrem šest až dvanáct centimetrů. Roztřískalo nám to střechy, vymlátilo okna, zabilo slepici. Doteď si pamatuji útržky toho dne. Stáli jsme na verandě domu a měli jsme nad vchodovými dveřmi žlutou plastovou stříšku a pamatuji si, že to do ní začalo dělat díry. Po krupobití jsme vyšli na ulici a viděli jsme, jak jsou rozbité střechy domů.

Fotogalerie

Při takovémto zážitku by se mnoho dětí spíš vystrašilo.
Nepamatuju si už, jaký jsem měl z toho pocit tehdy. Ale vím, že další roky mě bouřky fascinovaly. Hrozně rád jsem koukal na blesky. Vždy jsem si přál, aby bouřka byla. Hodně to ale změnily zážitky kolem mého patnáctého roku. Byl jsem na prázdninách u babičky a v noci se tam bez jakéhokoli varování prohnala silná bouřka s vichřicí a krupobitím. Kus od Kolína to tehdy v kempu zabilo malou holčičku. Byla asi hodina času, než to přišlo od Prahy, přitom nikdo nikoho nevaroval. Tenkrát jsem si uvědomil, že bouřky jsou dost nebezpečná věc a řekl jsem si, že bych s tím chtěl do budoucna něco udělat, aby se takové tragédie stávaly co nejméně. Od té doby jsem tak nějak směřoval k meteorologii.

Dnes mám tedy z bouřky smíšené pocity. Je to určitě krásná podívaná, když je člověk někde v bezpečí, hlavně večer, když se blíží bouřka z dálky, hezky se na to kouká. Ale člověk z toho má ne úplně dobrý pocit, když ví, že to může něco zničit, nebo dokonce i někoho zabít. Třeba nedávno, když byly silné bouřky, tak v Polsku bylo několik mrtvých a desítky zraněných.

Sám patříte mezi „lovce“ bouřek, kteří bouřky vyhledávají. Co je jejich cílem?
Záleží jak u koho. Některé to baví čistě kvůli fotkám, pak jsou takoví, kteří se snaží o celkovou dokumentaci, aby z toho byl nejen estetický zážitek, ale opravdu hodnotné informace pro vědecké účely. Bohužel stále je málo lidí, kteří by hlásili různé nebezpečné jevy a škody jimi způsobené do celoevropské databáze.

Jaké informace lovci potřebují oproti běžné předpovědi?
Zaměřují se hodně na to, jak se bude bouřka chovat, nejen jestli bude. Chtějí vědět, co za typ bouřek bude, co od toho mohou čekat, jestli to bude fotogenické, nebo jestli budou vznikat nějaké zajímavější druhy bouřek. Nebo přesněji řečeno konvektivních bouří, protože bouřka je jen ten elektrický doprovodný jev. Nejzajímavější je tzv. supercela, která je mezi lovci bouřek považována za takový Svatý grál. Je to bouřková buňka, která rotuje. Má zvláštní strukturu, díky které dokáže vydržet aktivní po celé hodiny. Kvůli rotaci dokáže vytvářet takové jevy, jako jsou tornáda. Ne, že by byla větší, že by to bylo nějaké monstrum přes celou republiku. Je to jedna normální bouřková buňka, která má deset, dvacet kilometrů v průměru. Velmi často ale bývá doprovázena ničivým počasím, třeba velkými kroupami, vichřicemi, tornádem.

Jak lov bouřky probíhá?
Předně je potřeba dobrá předpověď, aby člověk věděl, jestli to vůbec za výjezd stojí, co od toho může zhruba čekat, jak se situace bude vyvíjet, kam by bylo nejlepší se přesunout. Většinou se nás sejde parta a složíme se na výdaje. Druhý den následuje přesun na místo. Často se nás tam sejde i vícero. Pak přichází nejotravnější část - několik hodin čekání, co vlastně bude, jestli něco bude. Není dobré být úplně v jádru té bouře, protože je tam často přívalový liják, kroupy a takové množství blesků, že člověk by se měl spíš skrýt v autě a nebýt na otevřeném prostranství. Je dobré být nějakých deset patnáct kilometrů stranou, ale záleží na situaci.

Nebojíte se?
Upřímně po jednom zážitku se bojím docela dost. Před čtrnácti lety bylo po bouřce, už jen tak drobně pršelo půl hodiny. Myslel jsem si, že už se nic stát nemůže, na severu se ještě v dálce blýskalo. Šel jsem se podívat na terasu. Na druhém konci máme bleskosvod, do kterého zrovna blesk udeřil. Člověk v tu chvíli nevěděl, jestli ještě žije nebo ne, tři dny mi pískalo v uších, nic moc jsem neslyšel. Byl to hodně hnusný zážitek.

Poměrně nebezpečnou situaci jsme zažili také v roce 2010 s Českou televizí, čekala se velmi výrazná situace, pak jsme se podívali na reálná data, ale ono to tak růžově nevypadalo, že by něco mělo přijít. Chvilku jsme se obávali, jestli předpověď vůbec vyjde a neztrapníme se před televizí. Nakonec se bouřky začaly vytvářet. Přišlo krupobití, vichřice. Byl to adrenalinový výjezd, vichřice nakonec přišla o trochu dřív, než jsme čekali a přímo před nás spadl strom při ujíždění do bezpečí.

Jak se nebezpečným situacím vyvarujete?
Pokud je člověk v otevřené krajině a blesky jsou blíž, tak schovat se do auta. Nezajíždíme někam, odkud bychom se nedostali, když je třeba po lijáku polní cesta rozbahněná, nebo kde by nás mohlo uvěznit spadlé elektrické vedení. Vždycky je dobré mít poblíž třeba benzinovou pumpu, kam se člověk může schovat třeba před silným krupobitím.

V červenci se nad Českem přehnala bouřka, při níž během jedné noci udeřilo přes 50 tisíc blesků. Hovořilo se o tom, že by to mohla být rekordní bouřka.
Úplně rekordní nebyla. Jedna z rekordních asi ano, ale v minulosti byly i silnější. Při opravdu nejsilnějších bouřkových situacích může být za jediný den na území republiky i několik desítek tisíc blesků. Při výrazných situacích bývají nad střední Evropou i stovky blesků za jednu minutu. V každý okamžik je pak někde po světě průměrně kolem 2 000 aktivních bouřek a v nich se vyskytne asi100 až 500 blesků každou vteřinu.

Co záhada kulového blesku? Bude někdy objasněna?
Tak to nevím. Těch pozorování je ale docela dost na to, aby se dalo věřit, že ten fenomén opravdu existuje. Ale vždycky byl tak krátkodobý a nikdy se ho, pokud vím, nepodařilo podchytit nijak vědecky. V laboratoři se sice podařilo podobné jevy několikrát napodobit, ale jestli je to opravdu to samé, co přírodní kulový blesk, to nikdo zatím neví.

Jezdíte za bouřkami i do zahraničí?
Několikrát jsme byli. Předloni jsme vyjížděli do Německa, kde to vypadalo na velice silné bouřky, nakonec to nebylo tak drsné, jak se předpokládalo. Často ale do zahraničí nevycestováváme. Jsou tam problémy s přístupem k zahraničním datům.

Další rozhovory:

Lidé Česka

Nepropásněte ani jeden díl, objednejte si zasílání avíz na nová pokračování seriálu do e-mailu ZDE. 

Minulý díl:
COSPLAYERKA: Když se sejde pět Supermanů, není to ono. Mám ráda pestrost

Zažil jste už tornádo?
Jednou jsem ho viděl, naštěstí z dálky. Bylo to při noční vichřici na Kolínsku. Prošlo kolem nás asi šest set metrů. Tehdy to přijel vyšetřovat můj současný šéf, tak jsme se seznámili.

Spolupracují lovci bouřek s meteorology?
Ano. Činnost lovců bouřek může být pro běžné lidi nepochopitelná, ale pro profesionální meteorology je to užitečná věc. Když to vezmu z pohledu profesionála, tak my sice můžeme díky přístrojům vidět řadu věcí, družicové záběry nám ukáží bouřková oblaka, ale nemáme přímou informaci, co se tam dole pod tím bouřkovým oblakem děje. Proto jsou pro nás důležité informace od amatérských pozorovatelů, protože si na tom můžeme verifikovat předpovědi, ověřit nakolik vyšly. Profesionálové nedokáží pokrýt všechno a technika je už dneska natolik cenově přijatelná a rozšířená, že běžně amatéři mohou dělat pozorování, které mají cenu i pro profesionály.

Jaké používáte pro tento koníček přístroje?
Videokamery, foťáky. Jeden čas jsem měl u babičky na zahradě meteorologickou budku vlastní výroby, kterou mi zničila vichřice. Mnozí kolegové amatérští meteorologové ale mají vlastní automatické meteorologické stanice, které zaznamenávají nepřetržitě vývoj teploty, vlhkosti a tlaku vzduchu, ale i údaje o srážkách a větru a často svá měření sdílejí na webových stránkách. Po povodních v červnu 2013 se na amatéry s automatickými meteostanicemi obrátil i Český hydrometeorologický ústav, aby se doplnilo co nejvíce dat o srážkách ze všech oblastí a profesionální stanice pochopitelně nemohou podchytit vše.

Na jaký záběr jste nejvíce pyšný?
Asi nebude žádný jeden konkrétní záběr. Napadají mě třeba dva roky staré fotky, které se mi hodně líbí. Přicházel větší bouřkový systém a byl tam jev, kterému se říká derecho, kterým já se dlouhodobě zabývám spolu s kolegou z Německa. Jsou to rozsáhlé, silné vichřice spojené s bouřkami, které zasáhnou třeba několik států. Bohužel velice často někoho zabijí. Snažím se tyto jevy zdokumentovat a vystihnout i podmínky, ve kterých se vyskytují, aby se to dalo lépe předpovídat. Na čele těchto bouřkových systémů bývá velice pěkná struktura.

Je pravda, že uprostřed tornáda může být klid?
U větších tornád je pomocí amerických pojízdných radarů skutečně změřeno, že je tam oko klidu nebo slabšího větru oproti tomu, co je v okrajových částech, kde ten vítr opravdu může dosáhnout i 500 kilometrů za hodinu. Je schopný vyškubat trávu s kořeny, servat asfalt ze silnice. Takže připoutat se k trubkám, jako ve filmu Twister, by tedy asi nepomohlo. Při tom, kolik s sebou tornádo nese prachu, štěrku a všech možných trosek, tak kdo ví, jestli by z těch lidí zbyly aspoň kostry. Po tornádech se stává, že lidé vylezou z úkrytů a mají po sobě tmavé skvrny. To je drobný prach a písek, který se jim nárazy zaryl do kůže.

Jak se vlastně díváte na katastrofické filmy typu Twister?
Hodně s úsměvem. Je to obvykle velmi přehnané. Twister je možná ještě takový nejstřízlivější. Můj známý byl přímo poradcem u natáčení takového filmu a říkal, že na to, co jim jako meteorolog radil, stejně nebrali ohled. Chtěli, aby to bylo efektní. Když zjistili, že v kanceláři předpovědní služby je v podstatě klid, není tam žádná akce, kterou oni chtěli, tak si to udělali po svém a vytvořili si předpovědní centrum v ateliérech, dodali tomu šťávu.

Radost, strach a život

odpovídají všichni hosté seriálu

Co vám dělá v životě radost?
Spousta věcí. Když občas potkávám sympatické lidi. Když se mi daří a daří se i mým přátelům. Někdy i úplné maličkosti. Třeba včera, když jsem se vracel z práce, šel jsem v Kolíně podél řeky a byl naprosto nádherný západ slunce. To byla paráda, člověk na chvilku na nic nemyslel a jen se kochal těmi barvami.

Z čeho máte největší strach?
Ze selhání, z toho, že zklamu ostatní lidi nebo nechtěně někomu ublížím.

Jak se vám v Česku žije?
Dřív jsem si na spoustu věcí v Česku stěžoval. Ale teď v souvislosti s tím, jak spousta lidí prchá před válkou, tak člověk si tak nějak uvědomí, že se tu nežije vůbec špatně. Žije se nám mnohem líp než většině lidí na zemi a myslím, že bychom se měli naučit patřičně si toho vážit.

Existují mezi meteorology, třeba i přímo mezi vašimi kolegy, rozpory ohledně pohledu na globální změny klimatu?
Řešit spory ohledně změn klimatu je obtížné, protože to je dlouhodobá věc a naše měření a pozorování jsou desítky, maximálně stovky let, což je strašně krátká doba. Ale myslím si, že o tom, že se otepluje a o tom, že to je pravděpodobně z velké části činností lidí, není pochyb.

Můžeme to vidět i letos na těch vlnách horka. Takové teploty, jaké se v současnosti vyskytují, tedy kolem 38 stupňů a ještě k tomu několik dní po sobě, nejsou úplně obvyklé.

Zároveň jsme poslední dva roky v podstatě neměli žádnou zimu, možná jeden den se sněhem, pokud se tomu poprašku dá říkat sníh. Nebyla žádná období silnějších mrazů, což je podle mého názoru určitě dopad globálního oteplování. Málokdo už dnes tvrdí, že globální oteplování neexistuje. Spíš jsou rozepře, nakolik je to vliv lidí.

Je pravda, že postupně mizí období jara?
Vím, že to říká víc lidí. Jestli se to dá takto zjednodušeně říct, si nemyslím. Ale je pravda, že jsou větší výkyvy teplot a na jaře ten dojem může vzniknout tím, že jeden týden máme sníh a za dva týdny letní teploty.

Je meteorologie jen o přístrojích, nebo člověk časem získá určitou intuici?
Vzhledem k tomu, že je dokázané, že čím delší praxi prognostik má, tím vydává lepší předpovědi, tak to jednoznačně není jen o přístrojích. Je to i o zkušenostech těch lidí, o místních znalostech. Proto jsou důležité jednotlivé pobočky ČHMÚ, které jsou různě po republice. Lidé v nich pracující znají svůj kraj a specifika počasí v něm mnohem lépe, než lidé v sousedních regionech nebo v Praze.

A i od kolegů ze Spojených států vím, že vychovat dobrého prognostika pro předpovědi konvektivních bouří je otázkou nejméně tak pěti let, což zase svědčí o tom, že nestačí podívat se na výsledky nějakého předpovědního modelu a ty de facto opsat. Předpovědi různých modelů se mohou výrazně lišit, každý model má své silné a slabé stránky a ty dlouhodobé zkušenosti jsou při předpovědi nesmírně cenné.

Stává se vám, že aniž byste se podíval na předpověď, podíváte se na oblohu a víte, jak bude?
Do určité míry se to dá odhadnout podle druhu oblaků, které vidím. V zimě, když nefouká a je jasno, tak se dá očekávat, že pokud se nezatáhne nebo se neudělá mlha, tak se ochladí a mráz bude poměrně tuhý. Ale že by člověk předpověděl na několik dní, jak bude, to určitě ne.

Fungují některé pranostiky?
Jestli fungují, to nevím, ale já jim moc nevěřím. Mnohdy ani medardovské deště nepřijdou, teď místo nich bylo v podstatě období sucha.

Jaké počasí je vám osobně nejpříjemnější?
Vzhledem k tomu, že jsem hodně teplomilný člověk, tak je pro mě nejideálnější teplota kolem 35 stupňů. Takže vlny veder mi vyhovují. Nemám rád zimu. Horké počasí je navíc často spojeno s bouřkami, ač to teď tak kvůli suchu zrovna není a zapršet by opravdu potřebovalo. Letos je navíc těch vln veder více po sobě a zdá se, že ta aktuální bude trvat dlouho, to už nemám rád ani já.

Projekt iDNES.cz Lidé Česka: přečtěte si další rozhovory

Lidé Česka
Článek se mi líbí






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.