Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

EXEKUTORKA: Český dlužník je pštros. Neděsím ho, posílám vždy muže a ženu

  10:20aktualizováno  10:20
Typický dlužník je podle brněnské exekutorky Lucie Valentové člověk, který padá do exekuce opakovaně. „Mám pocit, že český dlužník je pštros, který schová hlavu do písku a čeká, co se bude dít,“ říká v rozhovoru pro seriál Lidé Česka. Častěji než samotní dlužníci prý k exekutorce přicházejí problém řešit jejich manželky.

Brněnská soudní exekutorka Lucie Valentová | foto: Anna Vavríková, MAFRA

Když se řekne exekutorka, představím si člověka, který fyzicky přijde do domácnosti a zabavuje věci dlužníkům. Je to hlavní náplní vaší práce?
To právě nedělám osobně. Nejsem přímo tím, kdo jde a odnese počítač, televizi nebo kolo. To dělají vykonavatelé, kteří jsou mými zaměstnanci a musí pro to mít splněné určité odborné předpoklady. V republice je exekutorů celkem 158. Máme řadu zaměstnanců, které běžná veřejnost s osobou exekutora zaměňuje. Mým úkolem je vést úřad a zaučit tým lidí, kteří budou exekuční činnost vykonávat. Jsem přenesená ruka státu, aby fungoval výkon soudního rozhodnutí.

Lidé Česka

Seriál iDNES.cz

Lidé Česka

Zapomeňte na politiky, vrcholové sportovce, hvězdy showbyznysu a další celebrity. V Česku žilo k 1. lednu 2014 přesně 10 512 419 lidí a příběhy mnoha z nich jsou často zajímavější.

Portál iDNES.cz proto přináší seriál rozhovorů s mediálně neznámými lidmi. Pečlivě vytipoval reprezentanty sociálních či zájmových skupin napříč Českem a během roku zveřejní několik desítek rozhovorů, ve kterých zprostředkuje radosti i starosti zpovídaných.

Motto projektu zní:
Každý má co říci, na každém je něco zajímavého.

Projekt je inspirovaný cyklem slovenského deníku SME, který dohromady spojuje dva jiné nápady - motiv z fotografického projektu Humans of New York a motiv z knih výtvarníka Vladimíra 518 Kmeny a Kmeny 0 mapující osudy různých subkultur.

Máte zajímavý tip na dalšího hosta našeho seriálu?
Napište nám na na adresu: lideceska@idnes.cz

Další věc je, že spousta lidí si exekuci spojuje jenom s tou mobiliární, tedy že exekutor přijde k dlužníkovi domů a zabavuje vybavení domácnosti a jiné věci. To je ale až jedna z posledních možností. Větší a často i náročnější část práce exekutora se dělá takzvaně od stolu.

Jakým způsobem tedy probíhá většina exekucí?
V nějakých osmdesáti procentech případů to probíhá tak, že poté, co je podán exekuční návrh a soud mě pověří jejím provedením, tak nejprve zjišťujeme majetek dlužníka. Dotážeme se bank, zdravotních pojišťoven, katastrů nemovitostí a dalších subjektů, jestli u nich dlužník má evidován nějaký majetek. Zjistíme, jestli pracuje, jakou pobírá mzdu atd. Kvůli jednomu exekučnímu spisu se dotážeme třeba padesáti nebo šedesáti subjektů a jejich odpovědi pak musíme vyhodnotit. V okamžiku, kdy zjistíme, že má dlužník účet v bance, vydáme na něj exekuční příkaz a obstavíte mu ho. Banka je povinna zablokovat částku, na kterou se exekuce vede. Paralelně s tím informujeme dlužníka, že je na něj vedeno exekuční řízení a poučíme ho o možných způsobech obrany. Pokud namítá, že exekuce probíhat nemá, protože má například doma složenku, že dluh zaplatil, tak podá návrh na zastavení exekuce.

O exekuci se tak dlužník dozví až v okamžiku, kdy jsou již jeho účty, pokud nějaké má, zablokovány?
Jistě, exekuce v podstatě funguje na principu překvapení, jinak by neměla smysl. Kdybychom dlužníkovi řekli: „Vede se na tebe exekuce, zaplať. Víme, že máš účet, ale necháme ti ho volný,“ tak by na účtu za pár hodin nic nebylo.

Jak často se podaří s dlužníkem domluvit kompromis, například splátkový kalendář?
Že se nakonec domluvíme, je časté. Ale moc často se nestává, že by dlužník přišel a domluvit se chtěl. Cílem exekučního řízení je, aby dlužník splnil něco, co na začátku splnit dobrovolně nechtěl. Pokud má zájem na domluvě splátkového kalendáře a ten odpovídá výši vymáhané pohledávky, není výjimečné, že se na splátkách domluvíme. Dlužníci ale o jednání často vůbec zájem nemají.

Mám pocit, že český dlužník je pštros, který schová hlavu do písku a čeká, co se bude dít. Možností obrany, které v exekučním řízení má, je obrovské množství. Ale nevyužívá jich. Málokdy například zavolá a chce se domluvit. To už častěji volají manželky dlužníků. Žena, když narazí na problém, tak má spíše tendenci ho řešit. Od dlužníků se bohužel spíš dozvíme, co si o nás myslí, než aby nám napsali návrh řešení.

Když se provádí mobiliární exekuce v domácnosti, bývají dlužníci při tom? Nebo se exekuce může provést i v jejich nepřítomnosti?
Může se provést i v nepřítomnosti, v praxi se tomu ale snažíme předcházet. Moji vykonavatelé jsou poučeni, aby udělali maximum pro to, aby dlužníka našli, dostali na místo a jednali primárně s ním, protože to je jeho dluh. To znamená, že navštívíme jeho místo bydliště a snažíme se ho tam zastihnout. Pokud se to nepodaří, tak zjišťujeme, kdy se tam pohybuje, kdy odchází a přichází.

Snažíme se to sladit tak, abychom do domácnosti vcházeli všichni společně. Abychom si jasně řekli: „Jsme tady, abychom se domluvili na nějakém postupu.“ I v tuto chvíli se dlužník může domluvit na splátkách, návštěva může skončit uzavřením splátkového kalendáře a nemusí ani dojít na polepení movitých věcí vykonavatelem. Stává se, že věci, které v domácnosti vykonavatel najde, nejsou pro účely exekučního řízení přijatelné, protože jsou bezcenné a mají jen užitnou hodnotu, nedají se však prodat.

Lucie Valentová

Narodila se v roce 1981 v Olomouci. Vystudovala právnickou fakultu Univerzity Palackého, kterou absolvovala v roce 2005. Jako koncipientka působila na exekutorském úřadě ve Zlíně a v Olomouci. V roce 2011 byla jmenována do uvolněného exekutorského úřadu Brno - město. Má jednu dceru.

Dochází při exekuci ke konfliktům, případně i k fyzickému násilí?
Stát se to může. Vykonavatelé se mají snažit těmto situacím předcházet. Osobně se tomu snažím předcházet už tím, že za dlužníkem posílám ve dvojici muže a ženu. To na dlužníka psychologicky působí pozitivně. Při jednání s ženou nemá tolik tendenci situaci eskalovat. Zároveň je tam i někdo silnější, kdo se za ní může postavit. Mně ovšem nejde o to někoho lekat nebo strašit, ale probíhající exekuci vyřešit.

Není to tedy vyloženě nebezpečná práce...
Nebezpečná ve smyslu, že by se vám něco fyzicky stalo, ne. Psychicky je to ale velmi náročné. Nikdy nevíte, s jakým člověkem budete jednat. Víte jen, že přicházíte s něčím, co mu rozhodně nebude milé a nejspíš to nebude chtít řešit. Ti lidé jsou ve stresu, takže je velký potenciál ke konfrontaci. Vykonavatelé si proto dávají čas, mobiliární exekuce nemusí být hotová za pět minut ani za hodinu.

Jak lidé reagují, když na dveře zaklepe vykonavatel?
Jednají ve vlnách. Nejdříve jsou překvapeni a obvykle vůbec neposlouchají, co jim říkáte. Jen na vás hledí a nedostává se vám zpětné vazby. Takže jim to zopakujete. Začínají pak přemýšlet, jak by to mohli řešit. Poučíte je tedy, jaké mají možnosti. Ale chce to dost času a trpělivosti. Někdo vám bouchne dveřmi před nosem a řekne, že se s vámi nebude bavit. V tom případě zvoníte znovu, protože tam jste zkrátka od toho, aby se s vámi bavil.

Podle exekučního řádu je možné exekutora požádat o natáčení exekuce? Využívají to lidé?
Od září má soudní exekutor dokonce povinnost provádět audiovizuální záznam u všech mobiliárních exekucí. Dlužníci mohou také, chtějí-li. Ale zatím jsem se nesetkala s tím, že bychom přišli, dlužník zmáčkl telefon a začal si nás natáčet. Natáčení exekucí by mělo pomoci řešit sporné situace, kdy si někdo stěžuje na postup vykonavatele. Je to hlavně preventivní záležitost.

Jak exekutor zjišťuje, které věci patří dlužníkovi v domácnosti, kde žije více členů?
Pokud vymáhám po sedmdesátileté paní poplatky za popelnici, tak jí z logiky věci nezabavím herní konzoli, byť se u ní v bytě nachází. Proto chceme, aby byl při exekuci přítomen dlužník a nejlépe i někdo další z domácnosti. Můžeme se pak snadno domluvit. Například: „Počítač je v domácnosti dlužníka, takže jej polepíme. Ale historický obraz zdědila manželka, takže do společného jmění nepatří.“ Vycházíme tak částečně z tvrzení dlužníků a dalších členů domácnosti. Ovšem v okamžiku, kdy je dlužník například držitelem zbrojního pasu a tvrdí, že zbraň je manželky, která zbrojní pas nemá, tak ji stejně sepíšeme. A manželku poučíme, že pokud trvá na tom, že je její, tak má právo podat návrh na vyškrtnutí věci ze soupisu.

Fotogalerie

Dochází tedy i k omylům?
Já si myslím, že toto není omyl. Ta věc v domácnosti je a dlužník v tu chvíli není schopen dokázat, že mu nepatří. Vykonavatel ji tedy musí sepsat a polepit a zároveň nechá lhůtu třiceti dnů na to, aby se prokázalo, komu věc patří. Chápu, že doma dlužníci nemají ve složkách založené jednotlivé doklady o tom, co všechno je a není jejich. Právě proto existuje ta lhůta na podání návrhu na vyškrtnutí věci z exekuce. To bych tedy nepovažovala za omyl. Naši vykonavatelé se snaží situaci odhadnout. Řeknou třeba: „V pořádku, invalidní vozík skutečně není váš. Ale máme za to, že domácí kino vaše je. Pokud tedy tvrdíte, že je souseda, tak nám řekněte jeho jméno a adresu a my mu pošleme poučení o tom, že může požádat o vyškrtnutí domácího kina ze soupisu.“

Co se děje se zabavenými věcmi?
Buď se ponechají na místě označené nálepkou a dlužník je poučen, že s nimi nesmí nakládat, protože jsou zahrnuty do soupisu. Nebo se odvezou a uloží ve skladu soudního exekutora, který čeká na uplynutí třicetidenní lhůty. Poté se prodají v dražbě. U movitých věcí je možná i elektronická dražba přes dražební portály.

Je o tyto dražby zájem?
To se samozřejmě odvíjí od věcí. Velký zájem bývá o auta. Ale táhne třeba i bílá technika, televize nebo rotopedy.

Zabavila jste někdy při mobiliární exekuci i nějaký nezvyklý předmět, kuriozitu?
Když jsem byla ještě na pozici koncipienta v Olomouci, tak jsme zabavovali pštrosy. Tehdy se ještě na zvíře pohlíželo jako na věc a řešila se pohledávka vůči majiteli pštrosí farmy. Přijeli jsme tam a dávali nálepky na ta zvířata.

Skutečně jste polepovali i pštrosy?
No jistě. Musíte vše polepit a vyfotit, i když to na nich vydrželo asi pět vteřin. Bylo to legrační, protože oni se pochopitelně stále pohybovali. Ale někdy zkrátka dlužníkovi musíte dát najevo, že to myslíte vážně. Čím je dlužník zkušenější, tím později na exekutora reaguje. Člověku, který dluží poprvé, stačí zaslat jednu výzvu a zaplatí. Pokud má za sebou ale exekucí deset, tak už k němu musíte přijet domu. On si totiž myslí, že dokud jen sedíte v kanceláři, tak se ho to vlastně ani netýká. V tom případě majitele pštrosí farmy nám pak za dva dny přišla vymáhaná částka na účet. Takže jsme mu napsali, že může strhat polepky ze pštrosů...

Další rozhovory:

Lidé Česka

Nepropásněte ani jeden díl, objednejte si zasílání avíz na nová pokračování seriálu do e-mailu ZDE.

Minulý díl:
VINAŘ: Z dobrého vína žáha nikdy nepálí. Sudovky bych se nenapil

Při exekuci se tedy může zabavit i zvíře?
Pokud má někdo stádo krav, tak ho samozřejmě exekuovat lze. Ale mazlíčky ne, takže psy, kočky nebo křečka vám určitě nezabavíme.

Co dalšího exekutor nesmí zabavit?
Určitě vám nevezmeme oblečení, pokud se nebavíme o krajním případě, kdy máte ve skříni norkový kožich. Určitě ne zdravotní pomůcky, snubní prsteny, postel, knihy nebo hračky, pokud samozřejmě nevedeme exekuci na výrobce hraček. Exekutor by tedy neměl zabavit obvyklé vybavení domácnosti. Vykonavatel musí posoudit, co konkrétně toto obvyklé vybavení je. Pokud má někdo americkou ledničku za tři sta tisíc, tak už to zřejmě obvyklé vybavení není. Řídit bychom se měli selským rozumem. Mrzí mě, že u exekutorů se často předpokládá zlý úmysl. Lidé si myslí, že se snad vyžíváme v tom, že někoho trápíme.

Jak vypadá typický dlužník?
Mám pocit, že poslední dobou narážím stále na ty samé lidi, na které vedeme opakované exekuce. Ne téhož člověka vedeme třeba i deset spisů. Typický je tedy chronický dlužník, který se do toho dostává opakovaně. Málokdy se stane, že přijde exekuční návrh na člověka, který dosud neměl žádnou exekuci, jen něco opomenul nebo došlo k nějakému omylu. Většinou se exekuce cyklicky nabalují. Potvrzuje to i statistika, podle které na jednoho exekuovaného připadá průměrně šest exekucí a pořád se to zahušťuje. Nových případů, kdy se jedná o první exekuci, jsou asi jen čtyři procenta.

Pokud je na někoho vedena desátá exekuce, zřejmě už toho moc mít nebude. Má smysl se v tom případě o exekuci snažit?
Ze zákona nemohu odmítnout provést exekuci, která na mě připadne, i když to znamená, že půjdu do minusu. Odhaduji, že úspěšných je asi jen třicet, čtyřicet procent exekucí, kolem sedmdesáti procent tak děláme „zadarmo“. Z hlediska judikatury Ústavního soudu je soudní exekutor v tomto ohledu podnikatel. Nese podnikatelské riziko, které spočívá v tom, že dlužník nemusí nic mít.

Pokud vedu exekuci na člověka, který má 28 exekucí, je téměř jisté, že se mi nevrátí ani náklady. Přesto na té exekuci musím stále pracovat, stále musím zjišťovat, jestli dlužník nenabyl nějaký majetek, dokud oprávněný neusoudí, že to už nemá smysl, a nepodá návrh na zastavení exekuce. Problémem jsou dlouhodobé exekuce, které se na člověka vedou třeba i deset let. Exekutor je sám o sobě nemůže zastavit.

Čas od času slyšíme i o případech, kdy je kvůli dluhu několika stovek uvalena exekuce v řádu několika tisíců, navýšená o soudní náklady. Setkáváte se s tím často?
Takovou exekuci nemám. Případy, o kterých mluvíte, jsou často pohledávky dopravního podniku, případně poplatků za pobyt v nemocnici. K ceně nezaplacené jízdenky je vám uložena pokuta dopravního podniku v průměrné výši tisíc korun. A v případě neuhrazení a následného soudního sporu se k tomu přičítají náklady na advokáta, soudní poplatky a podobně. A s tímto to jde do exekuce.

Radost, strach a život

odpovídají všichni hosté seriálu

Co vám dělá v životě radost?
Dcera, rodina a pocit bezpečí a zázemí doma i na úřadě.

Z čeho máte největší strach?
Co se týká rodinného života, tak asi ze ztráty blízkých a nemocí. V pracovních věcech mám strach z toho, že převládne populismus nad rozumem.

Jak se vám žije v Česku?
Nežila jsem nikde jinde. Ale žije se mi tu dobře. Myslím, že řadu věcí si bohužel kazíme sami.

Od čeho se odvíjí odměna pro exekutora?
Od výše vymáhané pohledávky. U pohledávky do dvaceti tisíc korun, pokud dlužník dobrovolně zaplatí ve lhůtě třiceti dnů od doručení výzvy exekutora, platí na odměnu exekutora pouze 1 500 korun. Poté jsou to minimálně tři tisíce nebo patnáct procent z vymáhané částky. Ale toto platí samozřejmě pouze pokud je exekuce úspěšná. Pokud ne, tak odměnu nedostane, protože není z čeho.

Co vás vlastně přivedlo k volbě exekutorského povolání?
Více méně asi náhoda. Po absolvování právnické fakulty jsem se rozhodovala mezi advokacií, notářstvím, exekucemi a soudnictvím. Uspěla jsem ve výběrovém řízení u soudního exekutora ve Zlíně a stala jsem se koncipientkou. Před čtyřmi lety mě jmenovali do uvolněného exekutorského úřadu v Brně. Týden na to jsem porodila dceru. Do práce jsem pak začala chodit čtyři měsíce po porodu. Myslím, že náhoda to dobře zařídila. Nelituji ani jednoho jediného dne. Čím déle jsem byla v praxi jako koncipientka, tím víc jsem si byla jistá, že to je v pořádku, že to je pro mě správná dráha.

Exekuce jsou podle mě strašně zajímavé. Jsou trochu obestřené tajemstvím. Děláte něco, o čem všichni mluví, ale málokdo tomu rozumí. Vy víte, k čemu to je a jak to funguje. Ale zároveň narážíte na nepochopení ostatních účastníků. To je buď chtěné, protože se jim to zkrátka nelíbí a nechtějí to respektovat, nebo nechtěné, protože exekuce jsou v současnosti poměrně složité. Ale je to krásné.

Je vám někdy dlužníků líto?
Od toho, co vám dlužník říká, se nikdy nejde úplně oprostit. Na mě hodně působí třeba případy vymáhání výživného. Lidsky se mě to dotýká, protože jsem také matka. Ale exekutor musí být nezávislý a nestranný. Z principu tohoto povolání jsme neustále pod tlakem obou účastníků řízení. Pro povinného - dlužníka je exekuce moc rychlá a moc drsná. Pro oprávněného - věřitele, kterému povinný dluží, je zase moc pomalá. Zdá se mu, že nevymáháme dost rychle, nebo že jsme mu nevzali vše, co jsme mohli. Minimálně jedna strana je tedy vždy nespokojená. Dobrá exekuce se pozná tak, že je nespokojený pouze jeden. Pak jsou ale i exekuce, kdy jsou nespokojení oba.

Už jste říkala, že práce je to po psychické stránce náročná. Jak se s tím vyrovnáváte?
Mám velkou oporu v rodině a v domácím zázemí. Mám malinké děvčátko. Když přijdu domů a ona ke mně běží s obrázkem, tak je to krásné. Hodně také pomáhá sport. A samozřejmě také dobrý tým v úřadě. Vím, že část úkolů můžu přenést na někoho jiného a soustředit se na aktuální otázky. Exekutorem jsem čtvrtý rok a myslím, že to je zatím brzy na nějaký syndrom vyhoření.

Vaše práce je pro některé lidi nejvíce nenáviděným povoláním. Boj proti exekutorům se objevuje i v politických kampaních. Proč myslíte, že je populárnější boj proti exekutorům než proti dlužníkům?
Já nevím. Vynucení povinností, které bylo někomu uloženo soudem, je jedním ze základních pilířů právního státu. To přece musí fungovat. Pokud je někdo povinen něco udělat, zaplatit a nechce, tak musí existovat někdo, kdo to na něm vynutí. Politici boj proti exekutorům využívají z populistických důvodů. Exekuce jsou vidět a je snadné se do nich trefit. Najdou přitom pochopení u velké části společnosti, protože drobných dlužníků je více než věřitelů, kteří bývají větší a určitým způsobem centralizovaní. Často to jsou banky a velké společnosti. Člověk si řekne: „Jim to nechybí.“ Exekuce mají ale i výchovný účel. Někomu nestačí domlouvat. Myslím, že to je tak trochu syndrom Davida a Goliáše. Druhá věc je, že exekutoři jsou na konci, jsou proto viditelní, dobře se na ně ukazuje.

Jaké předpoklady by měl mít dobrý exekutor?
Musí vědět, co dělá a proč to dělá. Musí být praktik, který skutečně chce aplikovat právo. Je opravdu rozdíl mezi teorií na škole a praxí. Musí to být člověk schopný vést lidi a předat myšlenku. A musí to být ekonom, který má odvahu podnikat.

Mě osobně baví, že ta práce má více podob. Na jednu stranu si musím udržovat určitou odbornost, takže musím sledovat právní úpravu. Na druhé straně musím být manažér a zajistit chod úřadu. Baví mě na tom právě ta pestrost. Když budu chtít, tak tu budu dva dny sedět a bádat nad novelou a zabývat se odbornou stránkou věc. Třetí den půjdu mezi zaměstnance, zjistit, co se aktuálně řeší.

Projekt iDNES.cz Lidé Česka: přečtěte si další rozhovory

Lidé Česka
Článek se mi líbí


Témata: Lidé Česka




Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.