Cosplayerka Veronika Matějková

Cosplayerka Veronika Matějková | foto: Yan ReneltMAFRA

COSPLAYERKA: Když se sejde pět Supermanů, není to ono. Mám ráda pestrost

  • 62
Od dětství si vytvářela fantasy kostýmy, v patnácti začala šermovat a postupně objevila cosplay. Proměňuje se tak v různé postavy z počítačových her či knih. „Myslím, že každý má v sobě více postav a v kostýmu si je může částečně prožít,“ říká cosplayerka Veronika Matějková v rozhovoru pro seriál Lidé Česka.

Můžete na úvod vysvětlit, co to vlastně je cosplay?
Myslím, že přesná definice neexistuje. Slovo cosplay je složenina slov costume a play. Cosplayeři jednoduše řečeno hrají, napodobují různé postavy, a tvoří si pro to kostýmy.

Lidé Česka

Seriál iDNES.cz

Lidé Česka

Zapomeňte na politiky, vrcholové sportovce, hvězdy showbyznysu a další celebrity. V Česku žilo k 1. lednu 2014 přesně 10 512 419 lidí a příběhy mnoha z nich jsou často zajímavější.

Portál iDNES.cz proto přináší seriál rozhovorů s mediálně neznámými lidmi. Pečlivě vytipoval reprezentanty sociálních či zájmových skupin napříč Českem a během roku zveřejní několik desítek rozhovorů, ve kterých zprostředkuje radosti i starosti zpovídaných.

Motto projektu zní:
Každý má co říci, na každém je něco zajímavého.

Projekt je inspirovaný cyklem slovenského deníku SME, který dohromady spojuje dva jiné nápady - motiv z fotografického projektu Humans of New York a motiv z knih výtvarníka Vladimíra 518 Kmeny a Kmeny 0 mapující osudy různých subkultur.

Máte zajímavý tip na dalšího hosta našeho seriálu?
Napište nám na na adresu: lideceska@idnes.cz

Čím se inspirují?
Ztvárňují postavy z anime (japonské animované filmy a seriály, pozn. red.), z komiksů, kreslených i hraných, z filmů a seriálů. Vytváří postavu tak, jak vypadá v díle. Hodně lidí dělá například cosplay na League of Legends nebo World of Warcraft (online hry - pozn. red.). Může to být fantasy, sci-fi, v podstatě cokoliv. Neexistují žádná pravidla nebo omezení, každý si dělá to, co ho baví.

To je na tom krásné. Nikdo člověku neříká: „Prosím tě, máš to špatně,“ jako to je třeba u historického šermu. Tam se všichni musí řídit tím, jak konkrétní doba skutečně vypadala. Člověk je proto dost omezený. Když se neví jistě, že se nějaký prvek oděvu v konkrétní době nosil, tak se prostě raději nenosí. Používá se jen takové oblečení, které prokazatelně v příslušné době bylo. Mně tak trochu připadá, že pak všichni vypadají stejně, protože musí nosit jen několik málo typů oblečení, u nichž je jisté, že se nosily. Kdežto cosplay je velmi pestrý.

Jakou má cosplay v Česku tradici?
Hlavní vlna cosplaye přišla z Japonska. Sem přicházel postupně. Dnes se to poměrně hodně rozrůstá. Cosplayi se věnuje čím dál více lidí. A dostává se to i do povědomí, takže když jde na ulici člověk v kostýmu, tak na něj lidé nekoukají jako na blázna. Není to už nic tak divného.

Jak tedy dnes lidé na ulici reagují na postavy v kostýmech?
Řekla bych, že téměř nijak. Lidé už se dnes ničemu nediví. Všímají si spíše děti. Na historické kostýmy už reakce nejsou opravdu téměř žádné. Ale když jede člověk v tramvaji v kostýmu postavy známé z filmu, jsou reakce větší. Lidé poznávají superhrdiny a chtějí se s nimi třeba fotit.

Často se pletou pojmy cosplay, historický šerm a LARP. Jaký je mezi nimi rozdíl?
U historického šermu se lidé snaží ztvárňovat dobu se vším všudy tak, jak byla. Zkoumají, jaké se v historii používaly materiály, střihy. Například uskupení Hradecký dvůr je taková elita, mají kostýmy za desítky tisíc, které naprosto věrně kopírují historické předlohy. Pořádají historické turnaje nebo sněmy přesně tak, jak probíhaly, a ztvárňují konkrétní historické postavy.

LARP je zkratka pro live, action a roleplay. Je to hraní příběhů v reálném čase bez diváků. Lidé si je hrají podle sebe a pro sebe navzájem. Jsou různé typy LARPů. Například malé komorní třeba pro čtyři lidi, které se hrají v jedné místnosti a jsou vyloženě konverzační. Postavy předem dostanou instrukce, kdy a za jaké situace se děj odehrává, každá má daný cíl, čeho chce dosáhnout. Ve hře pak interagují podle sebe. Není dané, co přesně mají říkat. Další typ je bojový LARP, který je méně o hraní. Hraje se například bitva pěti armád inspirovaná Tolkienem. Lidé mají kostýmy podle toho, ke které armádě patří. Mají vypolstrované zbraně a mydlí se mezi sebou.

Kdo jste ve světě cosplaye vy?
Já mám poslední rok kostým Cristiny Vespucci z druhého dílu Assassin´s Creed (historicko-akční série počítačových her - pozn. red.). Teď chystám nový cosplay ze seriálu Arrow. Vybrala jsem si postavu Nyssu al Ghul. Patří k lize asasínů, střílí z luku a hrozně se mi líbí. Jsou lidé, kteří si na každou akci dělají nový kostým. Když je pak třeba kostýmová premiéra filmu Avengers, tak tam lidé v těch kostýmech jdou.

Proč jste si vybrala právě tyto postavy?
Na Nysse se mi líbí, že je taková akční. Doteď jsem dělala Cristinu, která je spíš nevýrazná. Je to dívka z renesanční Itálie, slušná, jemná. Když na cosplayových soutěžích předvádíme scénky, tak s Cristinou je to těžké. Je to vedlejší postava a interakcí se svým milencem Eziem také moc nemá. Jediné, co se dá dělat, je na pódiu se líbat. Na Nysse se mi líbí, že se dá udělat bojová scéna, běhat po pódiu, dělat akční scény.

Jsou vám postavy, které ztvárňujete, nějakým způsobem podobné?
Určitě ano. Člověka tak nějak přirozeně láká ztvárňovat postavu, která je jeho vzor nebo je mu nějak přirozeně podobná. Obě jsou mi přinejmenším podobné věkem. Cristina asi ztvárňuje tu jemnou dívku ve mně, naopak Nyssa je bojovnice. Myslím, že každý má v sobě více postav a v kostýmu si je může částečně prožít.

Nyssa střílí z luku. Učíte se to tedy také?
Ještě před Nyssou jsem byla na pár lekcích lukostřelby a hrozně mě to chytlo. To byl impuls, že chci cosplayovat nějakou postavu, která střílí z luku. Kromě toho šermuji, k čemuž jsem se dostala někdy ve svých šestnácti. Líbí se mi, že cosplay se dá se šermem krásně propojit. Na člověku je strašně vidět, když zbraň umí držet. Třeba fotky postav s lukem, které jsem viděla, by mohly být mnohem lepší, kdyby ho lidé uměli správně natáhnout. Většinou je vidět, že to je jen někdo, kdo drží luk, ale moc to neumí, nepůsobí, že by z něho uměl vystřelit.

Jak jste se vlastně ke cosplayi dostala?
Dělala jsem si kostým na svatbu inspirovaný Cristinou a tím to všechno začalo. Na první akci jsem se přihlásila do cosplayové soutěže a hned jsem vyhrála. Můj muž, kterému jsem také vyrobila kostým, vyhrál druhé místo. Tenkrát mě to opravdu nadchlo. Od té doby už v tom jedu.

Předtím jsem moc netušila, že něco jako cosplay existuje. I když už tak deset let zpátky mě lákalo vytvářet si různé fantasy kostýmy. Hrávala jsem hodně Heroes of Might and Magic. Inspirovala mě postava hlavního hrdiny - Nekromanta. To je mág, který používá černou magii a vyvolává nemrtvé. Byl to muž, napůl živý, napůl nemrtvý, ani kladný, ani záporný. Kostým byl více méně podle mé fantazie, ale dneska by se to dalo považovat za cosplay, protože jsem ztvárňovala jednu konkrétní postavu.

Veronika Matějková

Narodila se v roce 1988 v Praze. Vystudovala Českou zemědělskou univerzitu. V současnosti pracuje v pojišťovně. Od šestnácti let se věnuje historickému šermu, postupně se z ní stala cosplayerka.

Na který svůj kostým jste nejvíce pyšná?
Asi právě na Cristinu. Považuji ji za svůj mistrovský kousek. Je to asi první kostým, na který jsem fakt pyšná, jak je ušitý. U předchozích jsem ještě neuměla tolik šít, takže jsem tam některé věci tak nějak zašudlala. Tím pádem se to teď trošku rozpadá. Kostým Cristiny je vymakaný se vším všudy.

Cristina je ve hře zavražděna. Nevadí vám hrát postavu, která skončí tragicky?
Ani ne. Cristina tam má krásné romantické chvíle. Je to velká láska hlavního hrdiny.

A hlavního hrdinu Ezia ztvárňuje váš muž.
Ano. Začalo to tak, že měl tuto hru moc rád a já jsem mu proto vytvořila kostým k Vánocům. Před rokem a půl jsme plánovali svatbu a od začátku jsme věděli, že nechceme klasiku, ale že chceme jít v kostýmech. Manžel chtěl jít původně v kostýmu Nekromanta, se kterým byl léta sžitý, ale já jsem ho přemluvila na kostým Ezia, protože se mi líbil mnohem víc a Nekromant se na svatbu zrovna moc nehodí. Já jsem si k němu vybrala postavu Cristiny, se kterou tvořil pár. Ve hře jejich láska neskončí dobře, proto jsme si udělali vlastní alternativní happy end a v kostýmech jsme se vzali.

Svatebčané byli také v kostýmech?
Většina ano. Byly tam kostýmy historické i fantasy. Pár lidí bylo i bez kostýmu. Naši rodiče v kostýmech šli a byli z toho strašně nadšení. Kromě mého taťky, ten by se v tom necítil dobře.

Když jste s tímto koníčkem před deseti lety začínala, nebyl v Česku moc známý. Jak se na tuto zálibu dívalo vaše okolí?
Kamarádi z toho byli rozjaření. Rodiče šťastní nebyli, protože když jsem začala jezdit na akce, tak mi bylo šestnáct let a oni se mě báli pustit s bandou cizích lidí někam pod stan. Ale pouštěli.

Jaké jsou vaše vysněné role do budoucna? Chtěla byste být superhrdinka?
Jednou bych si chtěla udělat kostým Ciri ze Zaklínače, což byla jedna z prvních fantasy knížek, které jsem četla, a četla jsem ji pak ještě několikrát. Do budoucna mám naplánovaný kostým z anime, abych zabrousila i do tohoto směru. Líbí se mi postavička Leone z japonského seriálu Akame Ga Kill. Obecně mám ráda postavy, které nejsou úplně kladné ani záporné, jsou něčím charismatické.

Druhá věc je, že si vybírám postavy, které nejsou úplně hlavní. Ty hlavní totiž cosplayuje hodně lidí, proto už mě to tolik neláká. Když se sejde pět Supermanů, není to ono. Mnohem lepší je, když se akce účastní různorodé postavy. Když se sejdou tři stejné kostýmy, už se porovnává, kdo ho má hezčí. Ztrácí to kouzlo, než když se porovnává, jestli se mu víc líbí Batman nebo někdo z anime.

Další rozhovory:

Lidé Česka

Nepropásněte ani jeden díl, objednejte si zasílání avíz na nová pokračování seriálu do e-mailu ZDE. 

Minulý díl:
BALETKA: Chtíč, disciplína a bolest. Boj sama se sebou byl mou zálibou

Věnujete se cosplayi, historického šermu i LARPu. Stává se při hraní, že to někdo ostatním kazí, dělá si z toho legraci?
Ne, to jsem ještě nezažila. Chodí tam lidé, kteří mají opravdu zájem hrát. Občas jsou nováčci, kteří ještě tolik hrát neumí, ale to nevadí.

Kostýmy na cosplay si sama vyrábíte, nebo někdy i kupujete?
Všechny si vyrábím. Strašně mě to baví. To byl asi jeden z důvodů, proč jsem z historického šermu přešla na cosplay. Baví mě ta variabilita. Díky tomu můžu kostýmy tvořit, jak mě napadne. Určitě bych si kostým nekupovala. Baví mě právě proces té tvorby. Občas si koupím menší součást. Třeba Nyssa je ze současnosti, má zvláštní hábit a pod ním má normální vínové kalhoty. Pokud náhodou seženu takové kalhoty v obchodě, koupím si je. Pokud ne, tak si je ušiji.

Takto si vyrábí kostýmy všichni cosplayeři?
Nechci mluvit za všechny, ale většina těch, které jsem potkala, si kostýmy většinou vyráběli sami. Někteří si je ale kupují nebo si různě vzájemně vypomáhají. Koupí si část, kterou si nějak dotvoří.

Radost, strach a život

odpovídají všichni hosté projektu

Co vám dělá v životě radost?
Můj muž a naše psí miminko. A jakékoli tvoření, to mě naplňuje.

Z čeho máte největší strach?
Já nad strachem moc nepřemýšlím.

Jak se vám v Česku žije?
Mně se tu žije dobře, nemám tendence jít někam do zahraničí. Jsem tady spokojená.

Na kolik takový kostým vyjde?
To je hodně individuální. Dá se udělat kostým, který bude levný, pokud si přetvořím věci, které už mám, nemusím do toho dát ani korunu. Na druhou stranu, když vyrábím cosplay třeba na asasína, tak to je vlastně historický kostým a ten je poměrně drahý. Musím si koupit všechny odpovídající materiály a látky. Takový kostým spotřebuje hodně materiálu, je hodně zdobený. Investujeme hodně i do doplňků.

Například látky na Cristinu mě stály nějakých šest tisíc. To už já osobně považuji za poměrně drahé. Látky na Nyssu vyšly asi na 1 700 korun. Ona ale zase má hodně kožených doplňků a toulec. Protože jsem se začala věnovat lukostřelbě, byla jsem ochotná si připlatit a toulec si nechat vyrobit z kůže. Kdybych ho používala jen na cosplay, tak si ho vyrobím sama z levnějšího materiálu. Za ty kožené doplňky sice zaplatím asi deset tisíc, ale nechci, aby každý můj kostým byl takto drahý. Investuji do toho tolik jen proto, že to nebudu používat jen na cosplay. Je pravda, že do toho teď investujeme hodně peněz, protože nás to hrozně baví.

Jak pracujete na charakteru svojí postavy? Studujete její pohyby, gesta?
Třeba Nyssu mám dost nakoukanou. Cosplay není jen o kostýmu, ale také hodně o hraní. Nezbytnou součástí je, aby se člověk choval tak jako postava, kterou hraje. Když někdo cosplayuje Jokera z Batmana, je nutné, aby byl stejně šílený.

Jak v cosplay komunitě funguje komunikace?
Komunikace hodně funguje na Facebooku, tam jsou lidé hodně provázaní mezi sebou. Mají své umělecké stránky, kde dávají třeba fotografie v kostýmech. Řekla bych, že cosplayeři se mezi sebou víceméně všichni znají. Scházíme se, chodíme do hospody, dokonce v Praze existuje hospoda, kde se schází hlavně cosplayeři, často v kostýmech.

Existují i celé cosplayové rodiny, které převlékají do kostýmů i děti?
To ano. Myslím, že my taková rodina určitě budeme. Je pravda, že miminka se cosplayují špatně, ale když vidíte miminko v kostýmu princezny Leiy ze Star Wars, je to docela srandovní. Na šermu se děti vyskytují ještě poměrně víc. Řekla bych, že tam je průměrný věk vyšší, takže se účastní mnoho lidí, kteří už mají děti. Celkem běžně tam jezdí celé rodiny. Tříleté děti tam běhají ve vlněných šatičkách a dobových tunikách, což vypadá opravdu kouzelně.

Projekt iDNES.cz Lidé Česka: přečtěte si další rozhovory

Lidé Česka

Článek se mi líbí
Lide Česka