Měl by být novinář ten, který ostatním přináší zprávy a informace, aby se sami mohli rozhodovat, aby sami mohli o věcech přemýšlet? Má rovnou publikum vzdělávat, vychovávat, kultivovat, v naší obrozenecké tradici má být buditel, ochránce čistoty jazyka a společenských zvyklostí?
Eventuálně má být odpůrce zkorumpovaných, zaujatý zastánce a ochránce utlačovaných, ať už si pod tím představíme každý něco jiného. Být nezávislý, s vlastním názorem.
Má mít dokonce politické ambice, sice nikým nevolený, ale přesvědčený o své pravdě? Má události zachycovat, vybírat a předávat dál, nebo je má sám vytvářet? Nechat se ovlivnit, aby nějakou informaci zdůraznil, nebo se snažit jen popsat fakta?
Takhle obecně to vypadá celkem jasně: vytvářet události novinář nemá, stejně jako nemá podléhat různým marketingovým tlakům, vymýšlet si, dělat někomu neplacenou reklamu a používat média k šíření toho, čemu se kdysi s kladným znamínkem a dnes se záporným říkávalo a říká propaganda.
Lid prý ale přemýšlet nechce. Nechce být buzen a kultivován. Nechce znát fakta a informace, ale kuloárové dohady, netušené detaily, a to všechno pokud možno na živo.
To byl možná důvod, proč novináři bez zaváhání vyrazili, když byli pozvaní na jednání sociálních demokratů, ODS, zelených a KDU-ČSL o tolerování trojkoaliční vlády, a na tiskovou konferenci, kde nejprve europoslankyně Jana Bobošíková označila Mirka Topolánka za bezzásadového zrádce a křupana.
A vzápětí paní Topolánková mluvila o tom, že manželovi je schopná odpustit. Zpětně pak média všechna vystoupení zkritizovala a označila za divadelní představení. A to také byla. Dopředu vypočítaná, aranžovaná, nacvičená.
Dokonce existoval i psaný scénář, ze kterého se při jednání o vládě citovalo. Nebyla to sice žádná Oresteia, Antigona, Médea, Boris Godunov, natož Hamlet. Spíš Švanda dudák. Herci sem tam vypadli z role, nicméně drama se konalo a každý, kdo měl čas, ho mohl vidět v přímém přenosu.
Ale tady jsme u toho. Mají tohle média dělat? Jít tam, kam politici zavolají, nastavit kamery, mikrofony a nechat ty evidentně stylizované a upravené věty jen tak volně proudit. Ve jménu informování veřejnosti? Těžko. A když už je řeč o lidu. Lidově se tomu říká skočit někomu na špek.
