Společné memorandum podepsali český ministr zahraničí Jan Kohout a šéfka lichtenštejnské diplomacie Aurelia Fricková v Černínském paláci.
"Knížectví Lichtenštejnsko a Českou republiku spojuje společné evropské dědictví a stoleté dějiny rodu Lichtenštejnů v zemích Čech, Moravy a Slezska. Obě země jsou toho názoru, že se vztahy obou států mohou na základě tohoto společného dědictví rozvíjet a přitom být překonány i rozdílné pozice, které vyvstaly v průběhu proměnlivých dějin," stojí v tiskové zprávě.
Řádné diplomatické vztahy mělo Československo s Lichtenštejnskem v minulosti jen krátce - v letech 1938-1939. Pak přišla druhá světová válka a po ní, když Lichtenštejni o svůj majetek na Moravě přišli v rámci Benešových dekretů. Majetek Lichtenštejnů totiž republika zařadila na soupisku německého majetku.
Zástupci obou zemí se v memorandu dohodli, že otázku minulosti přenechají komisi historiků. Při tiskové konferenci se ale vyhnuli prohlášení, že by historici měli stanovit jasný závěr, jak to s pozemky na Moravě dopadne.
Jedním z cílů smlouvy je i uzavření dohody, která by zabránila dvojímu zdanění. Smlouvu chtěla uzavřít už vláda Mirka Topolánka, nakonec ji ale nechala na Fischerově kabinetu.
Server Lichtenstejnsko.net připomíná, že rod Lichtenštejnů vlastnil na území České republiky rozsáhlý majetek. Na Moravě Lednicko-valtický areál, dále pak například zámky v Adamově, Břeclavi, Bučovicích, Moravské Třebové, Moravském Krumlově, Litovli, Plumlově, Velkých Losinách či Zábřehu na Moravě. Další nemovitosti měli v Olomouci a v Praze.
spor ČESKA s LichtenštejnskemMezi Českou republikou a Lichtenštejnskem byly diplomatické styky navázány pouze v letech 1938-39. Po 2. světové válce obnoveny nebyly. Lichtenštejnsko bylo jediný stát na světě, který Českou republiku v roce 1993 po rozpadu federace neuznal a nenavázal s ní diplomatické styky. Lichtenštejnská vládnoucí dynastie se totiž domáhala návratu majetku na jižní Moravě. Kromě zemědělské půdy to znamenalo i řadu objektů. Majetek byl po roce 1945 zkonfiskován, protože se Lichtenštejnové přihlásili k německé národnosti. Konfiskace proběhla do roku 1948, proto se na ni nevztahoval restituční zákon z roku 1991. Lichtenštejnové se ale brání tvrzením, že jako rod nemohli být považováni za Němce, zrádce či kolaboranty. Lichtenštejnsko je podle nich nezávislým státem, jeho občané mají lichtenštejnskou národní příslušnost. OČIMA HISTORIKAHistorik Pavel Juřík doplňuje, že v roce 1990 Lichtenštejnsko nabídlo Československu obnovení diplomatických styků, pokud Praha bude řešit nároky obyvatel Lichtenštejnska na vrácení zkonfiskovaného majetku, což Československo odmítlo. Když o dva roky později čeští diplomaté kontaktovali svět s žádostí o uznání samostatné České republiky, v případě Lichtenštejnska měli neobvyklou podmínku: chtěli navázat styky jen pokud alpské knížectví přistoupí na to, že ho Česko uznává od roku 1993 (a ne od roku 1806, kdy vzniklo). "Za takových podmínek Lichtenštejnsko na uznání Česka nekývlo," uzavírá Juřík. |
