Mezinárodním společenstvím podporovaná Vláda národní jednoty nedokázala během svého ročního působení sjednotit rozdělenou Libyi ani vyjednat podobu budoucí státní správy. Kabinet řízený premiérem Fáizem Sarrádžem vznikl s jednomyslnou podporou Rady bezpečnosti OSN v prosinci 2015 a měl překlenout spory mezi přechodnou vládou sídlící na západě země v Tripolisu a parlamentem působícím v Tobruku na východě.
Na jednání však nebyl přizván vlivný generál Chalífa Haftar, jehož jednotky zvané Libyjská národní armáda mají na starost ochranu tobruckého parlamentu. Třiasedmdesátiletý velitel se nyní ukazuje být zásadní postavou budoucího politického vývoje. Patrně na jeho naléhání parlament již dvakrát odmítl ministry navrhované Sarrádžem, čímž zablokoval politickou obrodu v zemi. A Haftar mezitím začal vyjednávat s Rusy o vojenské podpoře, informuje stanice al-Džazíra.
„Pokud Haftar nepřistoupí k plánu OSN, nelze krizi vyřešit. Má klíčovou úlohu,“ upozorňuje na patovou situaci Arturo Varvelli, odborník na Libyi z italského Institutu mezinárodních a politických studií.
„Otázkou je, zda se generál hodlá zapojit do Vlády národní jednoty, nebo se sám stát novým vůdcem Libye. Obávám se, že se přikloní k druhé možnosti. Mylně se totiž domnívá, že bude schopen ovládnout celou zemi. Jenže ozbrojenci v Misurátě a Tripolisu to nikdy nedovolí,“ dodává Varvelli s odkazem na milice ovládající přístavní města.
Zatímco OSN usiluje o vytvoření respektované centrální vlády s vyváženým zastoupením soupeřících frakcí včetně islámských skupin a trvá na podřízení ozbrojených složek politické moci, Haftar se snaží islámské vůdce z vyjednávání vystrnadit a zajistit armádě nezávislost na vládě.
Obě dominantní síly přitom musí svádět boj s dalšími frakcemi, lokálními milicemi a především džihádisty z Islámského státu. Vládu národní jednoty tak zaměstnávají hlavně boje s džihádisty v Syrtě, jednotky generála Haftara zase v těchto dnech osvobozují od Islámského státu Benghází.
Haftar si nedávno výrazně pomohl, když dobyl ropná pole na východě země, která dosud kontrolovali ozbrojenci pověření po pádu Kaddáfího režimu jejich ochranou. Uštědřil tak ránu vládě v Tripolisu, pro níž vývoz ropy představuje největší zdroj příjmů při krocení eskalující ekonomické krize, popisuje al-Džazíra.
Mapa rozdělené Libye: Vláda národní jednoty, Tripolis (zelená), Libyjská národní armáda, Tobruk (červená), Tuaregové (žlutá), lokální a kmenové milice (modrá); Islámský stát ovládá část měst na pobřeží:
Ruská spojka
Budoucnost mezinárodně podporované politické dohody byla vždy nejistá, vývoj v posledních měsících však nabral zcela nový směr. Haftar se začal scházet s ruskými politiky a vyjednávat s nimi případnou vojenskou podporu.
„Libye představuje zajímavou příležitost pro ruské geopolitické ambice. Kreml využívá politického vakua, jež v zemi vzniklo po odchodu Američanů, a rozšiřuje svůj vliv do Středozemí,“ vysvětluje pozadí schůzek Varvelli.
Zkušený velitel, který svoji kariéru začínal po boku Muammara Kaddáfího, se minulý týden stavil také na palubě ruské letadlové lodi Admirál Kuzněcov vracející se z bojové mise u pobřeží Sýrie. Zde s ním prostřednictvím video přenosu hovořil ruský ministr obrany Sergej Šojgu. Podle italské televizní stanice RAI uzavřeli generálové dohodu o vybudování ruských základen v Libyi.
Kaddáfího liška pouště. Generál Haftar čistí Libyi a sní o Tripolisu |
Haftar, mezi jehož zahraniční spojence patří také Egypt a Spojené arabské emiráty, usiluje o zrušení mezinárodního embarga na dovoz zbraní do Libye, které OSN přijala v roce 2011. Vláda národní jednoty přitom získala výjimku a se souhlasem Rady bezpečnosti může zbraně dovážet.
„Bylo nám řečeno, že zbraně mohou dorazit až po skončení embarga. A Putin slíbil, že ho pomůže zrušit,“ prohlásil Haftar v lednu během rozhovoru pro italský deník Corriere della Sera. Doporučil přitom Itálii a dalším zemím, aby „se nemíchaly do našich vnitřních záležitostí a nechaly Libyjce, ať se o Libyi postarají sami“. Rusko ovšem tvrzení Haftara o embargu nepotvrdilo.
„Je nepravděpodobné, že by se Rusko pokusilo zrušit embargo, vzhledem k evropskému odhodlání udržet ho za těchto nebezpečných okolností,“ říká Mattia Toaldo z Evropské rady pro mezinárodní vztahy. „Nevěřím, že by Moskva v Libyi usilovala o přímou intervenci jako v Sýrii. Kreml se spíš bude v příštích měsících snažit posilovat svůj vliv zvenčí,“ dodává.
Haftar se podle Toalda nebude podílet na současném mezinárodním řešení politické krize, dokud se nepřesvědčí, zda má bezvýhradnou podporu Putinovy a případně i Trumpovy administrativy. Analytik se přesto domnívá, že východiskem bude nakonec OSN prosazovaný kompromis. I když bude muset projít zásadní reformou a premiér Sarrádž, který ztrácí podporu veřejnosti, nebude jeho součástí. O takové řešení prý usiluje Egypt i další sousední státy.
„V roce 2017 bude pokračovat patová situace, zatímco Haftar postoupí na západ a na jih. Životní podmínky v zemi se budou nadále zhoršovat,“ odhaduje Toaldo vyhlídky Libye, kterou po pádu Kaddáfího režimu před šesti lety pohltila občanská válka a jejíž prohlubující se politická a ekonomická krize uvrhla podle OSN 2,4 milionu lidí, tedy více než třetinu obyvatel, do nouze.
Chaos v Libyi. Od Kaddáfího po Islámský stát:
