Libyjští rebelové strhávají portréty a plakáty Muammara Kaddáfího. (23. srpna

Libyjští rebelové strhávají portréty a plakáty Muammara Kaddáfího. (23. srpna 2011) | foto: AP

Libye má před sebou celou horu problémů. Scházejí jí totiž lidé

  • 17
Šest měsíců poté, co libyjští rebelové pozdvihli zbraně proti vůdci země, podařilo se jim konečně plukovníka Muammara al-Kaddáfího svrhnout. Ač na bojišti vítězní, politických a ekonomických triumfů nedosahují. Mají-li vzbouřenci své revoluci zajistit dlouhodobý úspěch, budou muset překonat ochablost, která je sužuje.

Během prvních dní po vzplanutí povstání 17. února rebelové ustavili politický orgán známý jako Přechodná národní rada (NTC) a kabinet označovaný jako Výkonný výbor. Byť jsou tyto skupiny složeny z osobností rekrutovaných z celé libyjské společnosti a vybavených odbornými schopnostmi, ochromuje je několik problémů.

Kritici se posmívají nedostatku transparentnosti NTC a stěžují si na neprůhledné rozhodování. Zpochybňují i kritéria použitá k výběru jejích členů. Libyjci říkají, že předseda rady Mustafa Abdal-Džalíl protěžuje disidenty, kteří si odseděli nějaký čas v Kaddáfího věznicích, oproti těm, kteří mají vzdělání a dovednosti potřebné k rekonstrukci země. Pokud se NTC s těmito pochybnostmi nevypořádá, není snadné si představit, jak zvládne komplikované výzvy budoucnosti.

Libyjští rebelové se radují u dobytého komplexu Báb al-Azízíja, který patřil Kaddáfímu. (23. srpna 2011)

Akutní nedostatek vůdců

Ohrozit úspěch libyjského povstání ovšem nemusí jen politiky NTC. V některých částech východní Libye, jež jsou pod kontrolou rebelů, je sice Abdal-Džalíl obdivovaný, ale jde o nepřístupného muže, jemuž chybí charisma typické pro revoluční lídry. Jedná se o provinční osobnost, která doposud nedokázala předložit přesvědčivou vizi nové Libye.

Vzbouřenci ovládaný východ země trpí nedostatkem politicky důvtipných lídrů. Krátce po březnovém převzetí předsednictví NTC oznámil Abdal-Džalíl členům rady, že napříště ve volbách kandidovat nebude. Od té doby se však na politické frontě odehrálo velmi málo. Aktivisté se zdráhali spustit kampaně, dokud rebelové stále bojovali, a tak odkládali formování politických stran. V zemi, která nemá s pluralitní demokracií žádnou zkušenost, proto zatím vznikly jen dvě partaje. Momentálně je slyšet velmi málo hlasů důsledně obhajujících změny potřebné pro zajištění přechodu od autoritářského k demokratickému režimu.

Abdal Fatah Júnis na snímku z 12. března 2011

Další potíže NTC jsou na obzoru. V červenci byl za mlhavých okolností zavražděn armádní náčelník štábu Abdal Fatah Júnis poté, co na něj rada vydala zatykač. Jeho kmen požaduje odpovědi, které NTC nemá. Lidé dobře obeznámení s případem tvrdí, že v Júnisově smrti měli prsty vysoce postavení funkcionáři NTC.

Ačkoliv vyšetřování Júnisovy vraždy utlumily nedávné vojenské úspěchy vzbouřenců, jeho kmen požaduje spravedlnost a je připraven usilovat o odvetu, pokud NTC nedokáže věc vyřešit. Takový výsledek by mohl rozštěpit řady rebelů a hrozilo by riziko, že Libyi uvrhne do nově rozdmýchaného násilí právě ve chvíli, kdy projevy nepřátelství měly skončit.

Prostřelené ruce

Nebezpečí občanského krveprolití ohrožuje Libyi po Kaddáfím obecněji. Libyjští povstalci na východě už vykonali pomstu na Kaddáfího věrných, z nichž mnozí působili v jeho obávaných revolučních výborech. V západní Libyi lidskoprávní pracovníci podali zprávu, že Kaddáfího stoupencům byla na znamení jejich zrady prostřelena ruka. Jestliže NTC mezi svými vojáky nedokáže prosadit kázeň, takovéto násilí pravděpodobně ještě zesílí, až budou příslušníci armády a milicí vyklízet Kaddáfího bašty.

Povstalec eskortuje zajaté muže, kteří byli věrní Muammaru Kaddáfím. (23. srpna 2011)

NTC čelí také řadě ekonomických dilemat. Před revolucí Libye produkovala téměř 1,6 milionu barelů ropy denně, což tvořilo 96 % příjmů země z exportu. Od února ale kohouty vyschly, vzhledem k narušení a poničení ropné infrastruktury. Prozatím NTC přežívá převážně díky mezinárodní pomoci a z libyjských aktiv, jež uvolnily zahraniční vlády.

Udržet v chodu ekonomiku na území pod kontrolou rebelů se ale pomocí těchto financí nedaří. Libyjci si stěžují, že jim nebyly vyplaceny měsíční mzdy. Noční výpadky proudu nechaly řadu lidí ve městech jako Tobrúk potmě a přerušení dodávek elektřiny tu a tam zažilo dokonce i hlavní město vzbouřenců Benghází.

Aby z toho nebyla druhá Palestina

Daň za válku dalece převyšuje náklady na opravu ropných zařízení a zajištění elektřiny. Města jako Misuráta byla v bojích zpustošena a bude nutné je znovu vybudovat. Libyi však scházejí odborné kapacity, aby si s těmito problémy poradila. Vzhledem k nedostatku zkušených expertů hrozí postkaddáfíovské Libyi riziko, že bude závislá na zahraniční pomoci, podobně jako Palestinci, kteří se velkou měrou neživí z vlastní ekonomické činnosti, ale z mezinárodní pomoci.

Pro lidi, jimž byla 42 let upírána svoboda, je pád Kaddáfího autoritářského režimu obrovským příslibem. Vzhledem k dosavadnímu vrávorání NTC je však potřeba, aby rada znásobila své úsilí a dokázala obstát v míru, za jehož dosažení tak tvrdě bojovala.

Libyjští povstalci vpadli do poničeného komplexu Báb al-Azízíja v srdci Tripolisu. (23. srpna 2011)

Povstalci se radují v dobytém komplexu Muammara Kaddáfího. (23. srpna 2011)

Bárak Bárfí je badatelem v nadaci New America

Copyright: Project Syndicate, 2011. Z angličtiny přeložil David Daduč, titulek a mezititulky jsou redakční.


Nejlepší videa na Revue