"Rodiče jsou v pořádku. Telefonovali jsme si. Mám o ně ale strach a chci domů," přiznává patnáctiletý George Dib. Děti se nemají jak dostat domů. Cesty jsou kvůli začínající válce uzavřené.
Kdy se budou moct vrátit, nikdo z třicetičlenné skupiny dětí a dospělých netuší. Původně se odletět v neděli. Jenže když začaly na Libanon dopadat první bomby, zjistili, že přes letiště to nepůjde. A ani jinudy.
"Všechno je uzavřené. Nemůžeme domů letadlem, po moři ani autobusem," krčí rameny Rita El-Khoury, která děti na soustředění hlídá.
Ještě ve středu si všichni mysleli, že v jejich zemi vypukl jen nějaký z řady menších konfliktů. enže když pak viděli záběry na televizní stanici CNN, změnili názor. "Teď už říkají, že je to regulérní válka," říká trenér dětí Milan Rožánek. Sám v Bejrútu šest let žil.
Za zády mu v hotelové místnosti běží televize. Záběry právě ukazují rozbombardovaný Bejrút, ve kterém jedou hasiči k jednomu z požárů. "Dnes se nám podařilo s ambasádou a cizineckou policií domluvit prodloužení jejich víz. U nás mohou zůstat jen do neděle, pak přijedou další hosté a oni musí hotel opustit," říká Milan Handschuh, který basketbalový kemp pro děti zorganizoval.
Na basket už ani pomyšlení
Ještě ve středu dvaadvacítka dětí z bejrútské basketbalové školy normálně v Klatovech trénovala. Hrály i zápasy s českými vrstevníky. Na nic jiného než na sport neměly čas, nejezdily ani na výlety.
Když ve čtvrtek skupina viděla, co se v jejich zemi opravdu děje, přestali mít všichni o basketbal zájem. Sledují zprávy v televizi a na internetu. "Tréninky jsme zrušili. Děti nemají na basketbal myšlenky," vysvětluje Milan Rožánek.
Na hřiště už jich chodí jen pár. Co se děje, prý zase tak moc nevnímají. Radost ze hry však nemají. "Nebaví mě to," říká George Dib při driblování s míčem.
O kus dál postává jeden z dospělých. Do telefonu mluví arabsky a mračí se.
Libanonská ambasáda pro skupinu z Klatov domluvila na neděli převoz do Vrchlabí.
Tam by děti měly zůstat v podniku u jednoho z Libanonců žijících v Čechách, nakonec ale setrvají v Klatovech. Jen se přestěhují do jiného hotelu.
"Nevíme, co s námi bude a jak dlouho tu budeme muset zůstat," přiznává ředitel bejrútské basketbalové školy Michel Sfeir. Teď se stará o to, z čeho budou žít. "Máme peníze tak na den dva. Musíme si zajistit převod dalších," říká. "Naštěstí doma jsou všichni v pořádku," pousměje se.
