Připojit se na internet stojí stále méně peněz. Ceny snížili nejenom ti, kteří jej poskytují, ale i výrobci modemů sloužících k telefonickému spojení s touto sítí. Při výběru modemu by měla převládnout jiná kritéria než pouze cena.
V poslední době se objevil zvláštní druh modemů - nazývá se softwarový. Je až o čtyřicet procent levnější než jeho předchůdce, ale nehodí se pro počítače s malým výkonem ani pro uživatele, kteří využívají výkon svého PC pro jiný účel, například ke hrám. Softwarový modem není pro hraní her po internetu příliš vhodný. Hry vyžadují vysoký výkon procesoru, jinak se výrazně zpomalují. Laciné softwarové modemy jsou vhodné jen pro nenáročnou práci s internetem, jakou je prohlížení stránek, pošty, případně stahování souborů. Při tomto typu práce totiž není procesor počítače příliš zatěžován a uživatel si nepovšimne rozdílu proti běžnému modemu. Výrobci využili faktu, že i nejlevnější současné počítače jsou vybaveny silnějšími procesory s kmitočtem kolem 400 MHz, a rozhodli se proto modemy zjednodušit. Zatímco starší typy obsahují speciální řídicí obvody, u softwarových modemů jich přibližně polovina chybí, proto jsou levnější. Procesor počítače pak u něj zastupuje některé chybějící části. Softwarové modemy však ke své práci vyžadují výkonné procesory s kmitočtem vyšším než 200 MHz, a navíc vybavené instrukcemi MMX. Tyto podmínky splňují počítače současného standardu. Naopak pro majitele starších počítačů s procesorem Pentium 166 a horším je softwarový modem zcela nevhodný. V jejich slabém počítači by totiž vůbec nepracoval. Spořiví uživatelé se nesmějí nechat zmást cenou. Plnohodnotný interní modem stojí přes 2000 Kč a softwarový je možné sehnat už za 1200 Kč. Jeho uživatel se však nemusí včas dozvědět, že je pro něj nutné nainstalovat ovladač, který obsahuje speciální obslužný program. Obslužný program je vytvářen až na výjimky pouze pro Windows. Softwarový modem v DOS nebo v jiném operačním systému nefunguje.
Záleží na rychlosti připojení
Softwarové modemy jsou tedy určeny speciálně pro nenáročné uživatele, avšak s moderním PC. Tyto modemy se stávají i součástí základních desek - stačí do nich zasunout konektor a počítač je připraven pro práci s internetem. Pokud jsou splněny minimální požadavky na procesorový výkon, nabízí softwarový modem plnohodnotnou funkci v rychlostech až 56 Kbit za sekundu. Zájemce o modem by se nejprve měl ujistit, zda poskytovatel jeho internetu nabízí připojení touto rychlostí a také který přenosový systém - protokol - využívá. Existují tři hlavní přenosové protokoly - x2, K56flex a V.90. Prodávané modemy nabízejí většinou dvojici protokolů V.90 a x2 nebo V .90 a K56flex. Protokoly jsou navzájem nekompatibilní a uživateli by se při nepozornosti mohlo stát, že by si omylem koupil modem, který si nebude rozumět s modemem poskytovatele připojení (internet provider), a dovolí tak datové přenosy pouze v rychlostech do 33,6 Kbit za sekundu. Přes jistá omezení však softwarovým modemům patří budoucnost. S čím dál výkonnějšími procesory se totiž jejich nevýhody ztrácejí, a naopak vynikají jejich dobré vlastnosti. Jsou velmi levné, malé a nenáročné na spotřebu proudu. Jejich zlepšení (upgrade) je velice jednoduché. Pokud se objeví nová telekomunikační norma nebo protokol, stačí si ze stránek výrobce stáhnout aktualizované ovladače. To je velmi významné pro majitele notebooků a kapesních počítačů.
Připojení rychlostí 56 Kbit za sekundu
Přenosová kapacita telefonní linky je přibližně 34 Kbit za sekundu. Vyšších rychlostí je možné dosáhnout pouze trikem, a to jen směrem od poskytovatele připojení k uživateli (download). Data jsou směrem od uživatele k poskytovateli (upload) přenášena maximálně rychlostí 33,6 Kbitu za sekundu. Tento nepoměr nevadí, protože uživatelé většinou data z internetu stahují. Aby bylo možné realizovat spojení rychlostmi vyššími než 33,6 Kbit za sekundu, je nezbytné, aby byl poskytovatel k ústředně propojen digitálním okruhem a měl na své straně zapojené speciální modemové pole - uživatel by si měl zjistit, zda je typu x2, K56flex nebo V.90, a koupit si modem, který daný protokol také zvládá. Ale ani v tomto okamžiku není vyhráno. Rychlost spojení ještě ovlivňují charakteristiky telefonní linky a schopnost modem u potýkat se s horším signálem. Pak je teprve možné dosahovat rychlostí přes 50 Kbit bez komprese a přes 115 Kbit s kompresí. Pokud je kvalita linky horší, modemy se spojí na nižší přenosové rychlosti.
Softwarové modemy
+
- nižší cena
- snadný upgrade
-
- vyžadují výkonné počítače
- fungují jen pod Windows
Co si ověřit při koupi modemu
* zjistit u poskytovatele připojení, zda nabízí připojení rychlostí 56 Kbit za sekundu a jaký protokol při tom používá
* zjistit u telekomunikačního operátora, zda je telefonické spojení vedeno přes moderní digitální ústřednu. Stará analogová spojení neumožní.
* ověřit, zda je počítač vybaven procesorem s instrukcemi MMX a zda je jeho kmitočet alespoň 200 MHz. Pokud je výkon procesoru slabší, bude nezbytné koupit modem klasický.
* v obchodě si ověřit, zda je modem homologován k použití v jednotné telefonické síti a jaký používá protokol.
V poslední době se objevil zvláštní druh modemů - nazývá se softwarový. Je až o čtyřicet procent levnější než jeho předchůdce, ale nehodí se pro počítače s malým výkonem ani pro uživatele, kteří využívají výkon svého PC pro jiný účel, například ke hrám. Softwarový modem není pro hraní her po internetu příliš vhodný. Hry vyžadují vysoký výkon procesoru, jinak se výrazně zpomalují. Laciné softwarové modemy jsou vhodné jen pro nenáročnou práci s internetem, jakou je prohlížení stránek, pošty, případně stahování souborů. Při tomto typu práce totiž není procesor počítače příliš zatěžován a uživatel si nepovšimne rozdílu proti běžnému modemu. Výrobci využili faktu, že i nejlevnější současné počítače jsou vybaveny silnějšími procesory s kmitočtem kolem 400 MHz, a rozhodli se proto modemy zjednodušit. Zatímco starší typy obsahují speciální řídicí obvody, u softwarových modemů jich přibližně polovina chybí, proto jsou levnější. Procesor počítače pak u něj zastupuje některé chybějící části. Softwarové modemy však ke své práci vyžadují výkonné procesory s kmitočtem vyšším než 200 MHz, a navíc vybavené instrukcemi MMX. Tyto podmínky splňují počítače současného standardu. Naopak pro majitele starších počítačů s procesorem Pentium 166 a horším je softwarový modem zcela nevhodný. V jejich slabém počítači by totiž vůbec nepracoval. Spořiví uživatelé se nesmějí nechat zmást cenou. Plnohodnotný interní modem stojí přes 2000 Kč a softwarový je možné sehnat už za 1200 Kč. Jeho uživatel se však nemusí včas dozvědět, že je pro něj nutné nainstalovat ovladač, který obsahuje speciální obslužný program. Obslužný program je vytvářen až na výjimky pouze pro Windows. Softwarový modem v DOS nebo v jiném operačním systému nefunguje.
Záleží na rychlosti připojení
Softwarové modemy jsou tedy určeny speciálně pro nenáročné uživatele, avšak s moderním PC. Tyto modemy se stávají i součástí základních desek - stačí do nich zasunout konektor a počítač je připraven pro práci s internetem. Pokud jsou splněny minimální požadavky na procesorový výkon, nabízí softwarový modem plnohodnotnou funkci v rychlostech až 56 Kbit za sekundu. Zájemce o modem by se nejprve měl ujistit, zda poskytovatel jeho internetu nabízí připojení touto rychlostí a také který přenosový systém - protokol - využívá. Existují tři hlavní přenosové protokoly - x2, K56flex a V.90. Prodávané modemy nabízejí většinou dvojici protokolů V.90 a x2 nebo V .90 a K56flex. Protokoly jsou navzájem nekompatibilní a uživateli by se při nepozornosti mohlo stát, že by si omylem koupil modem, který si nebude rozumět s modemem poskytovatele připojení (internet provider), a dovolí tak datové přenosy pouze v rychlostech do 33,6 Kbit za sekundu. Přes jistá omezení však softwarovým modemům patří budoucnost. S čím dál výkonnějšími procesory se totiž jejich nevýhody ztrácejí, a naopak vynikají jejich dobré vlastnosti. Jsou velmi levné, malé a nenáročné na spotřebu proudu. Jejich zlepšení (upgrade) je velice jednoduché. Pokud se objeví nová telekomunikační norma nebo protokol, stačí si ze stránek výrobce stáhnout aktualizované ovladače. To je velmi významné pro majitele notebooků a kapesních počítačů.
Připojení rychlostí 56 Kbit za sekundu
Přenosová kapacita telefonní linky je přibližně 34 Kbit za sekundu. Vyšších rychlostí je možné dosáhnout pouze trikem, a to jen směrem od poskytovatele připojení k uživateli (download). Data jsou směrem od uživatele k poskytovateli (upload) přenášena maximálně rychlostí 33,6 Kbitu za sekundu. Tento nepoměr nevadí, protože uživatelé většinou data z internetu stahují. Aby bylo možné realizovat spojení rychlostmi vyššími než 33,6 Kbit za sekundu, je nezbytné, aby byl poskytovatel k ústředně propojen digitálním okruhem a měl na své straně zapojené speciální modemové pole - uživatel by si měl zjistit, zda je typu x2, K56flex nebo V.90, a koupit si modem, který daný protokol také zvládá. Ale ani v tomto okamžiku není vyhráno. Rychlost spojení ještě ovlivňují charakteristiky telefonní linky a schopnost modem u potýkat se s horším signálem. Pak je teprve možné dosahovat rychlostí přes 50 Kbit bez komprese a přes 115 Kbit s kompresí. Pokud je kvalita linky horší, modemy se spojí na nižší přenosové rychlosti.
Softwarové modemy
+
- nižší cena
- snadný upgrade
-
- vyžadují výkonné počítače
- fungují jen pod Windows
Co si ověřit při koupi modemu
* zjistit u poskytovatele připojení, zda nabízí připojení rychlostí 56 Kbit za sekundu a jaký protokol při tom používá
* zjistit u telekomunikačního operátora, zda je telefonické spojení vedeno přes moderní digitální ústřednu. Stará analogová spojení neumožní.
* ověřit, zda je počítač vybaven procesorem s instrukcemi MMX a zda je jeho kmitočet alespoň 200 MHz. Pokud je výkon procesoru slabší, bude nezbytné koupit modem klasický.
* v obchodě si ověřit, zda je modem homologován k použití v jednotné telefonické síti a jaký používá protokol.
