„Když podáme pacientovi určitou dávku cytostatika v určité době, vede to k vyšší toleranci štěpu a postupnému obnovení imunity. Výsledkem je, že dárce je rychle a téměř pro každého k dispozici,“ uvedl Petr Cetkovský, ředitel Ústavu hematologie a krevní transfuze (ÚHKT), největšího českého centra pro léčbu krve.
Postup spočívá v tom, že lékaři musí přesnou dávku podat mezi třetím a pátým dnem po transplantaci. Pacientovi podávají lék, který se dosud používal pouze před zákrokem.
Podruhé darovaný život
V ÚHKT postup lékaři využili před devíti měsíci, a to u 27leté pacientky s myeloidní leukémií. Díky postupu se dárcem kostní dřeně mohla stát matka nemocné ženy.
„Život mi darovala už podruhé,“ uvedla s odstupem času pacientka. Nemoc jí odhalily náhodně testy u firemního lékaře. Ještě týž den nastupovala na chemoterapii.
Použití cytostatikCytostatika jsou obecně látky, které se užívají při léčbě nádorů, protože by měly pomoci zastavit bujení nemocných buněk. Lékaři ale přišli na to, že pokud lék podají v určité době po transplantaci kostní dřeně, pomůže zabránit imunitní reakci a sníží riziko odmítnutí dřeně dárce organismem pacienta. |
„V rodině ani v registru dárců bohužel nebyl nikdo vhodný nalezen, proto jsme sáhli po popsaném postupu. Transplantaci jsme provedli v červnu loňského roku. Pacientka šla po čtyřech týdnech domů ve velmi dobrém stavu a nyní, deset měsíců po transplantaci, je bez známek leukémie,“ popsala ošetřující lékařka ženy Veronika Válková.
O účincích postupu se ví již delší dobu. Před deseti lety na něj přišli lékaři ze Spojených států.
Čeští lékaři jej experimentálně vyzkoušeli už v minulosti. Rutinně jej nyní kromě Prahy provádějí také ve Fakultní nemocnici Plzeň, kde metodu zavedli v roce 2012 a od té doby ji použili lékaři u více než deseti pacientů. Jen za poslední měsíc a půl to byli čtyři. Prvnímu pacientovi ji aplikovali před dvěma lety, dnes je zdravý, ačkoliv jednou za čas musí na kontrolu.
Lékaři si od novinky slibují, že jim pomůže navýšit počty transplantací od příbuzných dárců. A také zvýší šanci, aby nemocný dárce našel. „Donedávna bylo biologicky nepředstavitelné, aby se transplantovalo někde, kde je půlka transplantačních znaků neshodná. Použití nového postupu bránila nedůvěra a velký strach,“ vysvětlil Cetkovský, proč metodu lékaři použili až nyní. Podle něj u první pacientky byla leukémie velmi agresivní a lékaři neměli žádného dárce, proto nový postup vyzkoušeli.
„Pokud hledáme dárce, jako první vyšetříme sourozence. Pokud nejsme úspěšní, vyhledáváme dárce v širší rodině. Pokud ani tady se nenajde, jdeme do registrů dárců kostní dřeně,“ popsal Antonín Vítek, šéf transplantačního programu ÚHKT.
Hledání se někdy vleče
Nevýhodou vyhledávání dárce je, že potřebný člověk nemusí být k dispozici hned. „Někdy se hledání vleče a nemocný se transplantace nemusí dožít,“ podotkl Vítek.
Úspěšnost dlouhodobého přežití po transplantaci kostní dřeně je 50 až 70 procent. Lékaři z ÚHKT odhadují, že nový postup toto procento nenavýší. Umožní ale najít dárce i pro ty, kteří by jinak neměli šanci. Navíc je nalezen rychle a v rodině. Zákrok je také oproti hledání dárce v registrech levnější.
V ÚHKT, kde lékaři provedou zhruba sedmdesát transplantací kostní dřeně za rok, využili lékaři nový postup už u dvou pacientů. Předpokládají, že ročně by jej mohlo podstoupit jen tady bezmála dvacet nemocných. V celém Česku by to pak mohlo být několik desítek lidí.
