Globální neboli světová teplota se odvozuje od velkého počtu měření teplot z různých měřících stanic po celém světě. Zahrnuje jak teplotu zemského povrchu, tak teplotu oceánů. Tyto údaje se podle určitého klíče zprůměrují do jediné teplotní hodnoty, která má podle části vědců vypovídat o globálním klimatu.
Průměrné teploty oceánu letos v březnu byly vyšší než kterýkoli předchozí březen a teplota povrchu země byla pro měsíc březen čtvrtou nejvyšší v historii měření datované od roku 1880. Planeta Země zažila podle měření čtvrtý nejteplejší začátek roku za posledních 130 let.
Nadprůměrné teploty vědci zaznamenali především v severní Africe, v jižní Asii a v Kanadě. Naopak chladněji, než udává dlouhodobý průměr, bylo v západní a severní Evropě, v Mongolsku a ve východním Rusku, v severní Austrálii nebo na jihovýchodě USA.
Nadprůměrně teplý březen potvrzuje například indické Dillí, kde meteorologové naměřili druhý nejteplejší březen od roku 1901. Nezvykle vysoké březnové teploty zaskočily i Tibet. Průměrná březnová teplota tu letos byla druhá nejvyšší od roku 1951. V Česku meteorologové zaznamenali průměrnou březnovou teplotu 3,1 stupně Celsia.
K nárůstu globální teploty podle NOAA přispěl zejména jev El Niňo. Pravidelně se opakující ohřívání vody v tropické části Tichého oceánu má spolu se změnami proudění větru a změnami tlaku velký vliv na počasí na celém světě.
NOAA sleduje celosvětovou teplotu od roku 1880. Existuje však celá řada názorů, podle kterých je celosvětová teplota jen velmi zjednodušeným údajem. Odborníci, kteří nesouhlasí s vahou, která se tomuto údaji tradičně přikládá, tvrdí, že složité zemské kůře nelze připsat jedinou teplotní hodnotu. Údaj, jakým je globální teplota, podle nich navíc často bývá zveličován z politických, hospodářských či ideologických důvodů.
