V ulicích Budapešti nikdy netrvá dlouho, než objevíte první auto se slovenskou poznávací značkou. Jsou jich tu stovky. Sedí v nich buď Maďaři ze Slovenska, nebo ti, kteří si auto raději zaregistrovali u sousedů, protože se u nich platí nižší daně, popřípadě skuteční Slováci, kteří k nám zavítali z nějakého určitého důvodu.
Máme tu například most Marie Valérie, který používají jak Slováci, tak Maďaři. Mohou tu totiž nakupovat levněji. Podél hranic uvádějí obchodníci ceny už také v eurech, na mnohých místech se dokonce objevují i slovenské nápisy. V příhraničním průmyslovém městě Ózd tvoří polovinu nakupujících na trhu Slováci, se kterými se, jako vždy, zdejší trhovci domlouvají pestrou hatmatilkou.
A nic na tom nezměnila ani současná diplomatická roztržka. Mezi jednotlivci vlastně nikdy žádný problém nebyl. Maďarští podnikatelé dávají podmínky na druhé straně hranice za vzor, jak moderní a efektivní je oproti domácím poměrům tamější praxe.
Firmy i auta si registrují u sousedů
Podnikatelské prostředí na Slovensku bylo a je skutečně příjemnější, ekonomika rostla obrovským tempem, v porovnání s tou maďarskou roste dokonce i dnes, přestože mezinárodní finanční krize výrazně dolehla také na slovenskou ekonomiku. Není proto náhoda, že si část maďarských firem nechávají jejich vlastníci zaregistrovat - spolu s auty - u sousedů.
V posledních dnech jsou hospody přeplněné, protože každý ví, že se blíží konec léta, a rád by si odpočinek ještě o pár hodin prodloužil. Ohňostroj ke svátku založení uherského státu byl 20. srpna moc pěkný, sledovala ho spousta lidí, kteří si uvědomovali, že léto tím definitivně končí.
Druhý den se László Sólyom chystal do Komárna na slavnostní odhalení sochy svatého Štěpána, což mělo být přirozeným aktem oslav založení státu.
Diplomatická nóta ze slovenské strany a hypotéza, že prezident republiky chtěl Slovensko provokovat, způsobily v celé zemi velké překvapení, vždyť dnes už jen historici vedou v patrnosti, že to bylo právě 21. srpna, kdy Varšavská smlouva zahájila ostudný útok se záměrem potlačit pražské jaro.
Jsem starší než Slovensko, směje se fotbalový fanoušek
Na konci léta však způsobila velké pozdvižení ještě jedna zpráva: fotbalový klub Debrecínu se probojoval do Ligy mistrů! To, že slovenská vláda zakázala vstup maďarskému prezidentovi na Slovensko, se tak stalo až druhým tématem u stolu.
Jsem starší než Slovensko, prohlašuje usměvavý mladík v budapešťském klubu a bez jakéhokoli politického nádechu si objedná dalšího Zlatého bažanta. Pro něho je otázkou pouze to, zda má Debrecín šanci proti Fiorentině, nebo ne.
Maďarské ministerstvo zahraničí očekává řešení - jako obvykle, dodávají mnozí - od unijních a jiných zahraničních organizací. Je velikou otázkou, zda maďarská diplomacie spolkne i tuto hořkou pilulku, nebo se konečně vzmůže na odpověď.
To, že maďarské občanské organizace a církve společně protestují proti neustálým provokacím Bratislavy, ukazuje, že to Bratislava tentokrát skutečně přehnala; její poslední krok není ochotno akceptovat ani obyvatelstvo, ani diplomacie. A ani mladík, který právě popíjí pivo a který je starší než Slovensko.
Stejnou věc zdůraznil i vedoucí Křesťansko-demokratického fóra mladých Bence Rétvári, který prohlásil, že slovenské kroky nelze akceptovat ani tehdy, když víme, že právě tento stát je nejmladší ze všech zemí Unie. Právě proto chápou mnozí Ficovo úsilí jako zoufalý pokus národa, který teprve hledá svou vlastní identitu.
Dvojitý kříž a tři vrchy na slovenském státním znaku jsou ústředními motivy maďarského státního znaku, což je pro mnohé důkazem toho, že Slováci si museli od jiných vypůjčit dokonce i své národní symboly.
Slováci budou zajisté pokračovat v tom, co dělali dosud, a Maďaři budou čekat na to, že jejich diplomacie konečně bouchne do stolu - a také na úspěch fotbalistů Debrecínu.
