Období nadšeného kapitalizmu se na stařičkém iljušinu podepsalo.

Období nadšeného kapitalizmu se na stařičkém iljušinu podepsalo. | foto:  Petr Topič, MAFRA

LETNÍ JÍZDA: Jak mi mohykán z Havany splnil dětský sen

  • 7
Jsou to svého druhu poslední mohykáni. Letadla přebudovaná na restaurace. V Česku dosud fungují tři. Jednu mi na mé cestě na sever přihrál osud do cesty. Iljušinu Il-18D, sedí kousek od Bakova v oblouku R10. Stačilo odsunout dveře a jako by se mi splnil dětský sen.

V Česku fungovalo podle wikipedie minimálně deset restaurací z odstavených letadel. Zbyly jen tři. Podobný osud potkal i Tu-104A, které jsem okukoval u stadionu olomoucké Sigmy. Nikdy jsem se do něj nepodíval. A že jsem chtěl moc. Ale třeba se mi během mojí cesty podaří navštívit ještě zbylé dva. Ostatně, mám je na trase.

Podobně jako ostatní, měl i Il-18 namále. Ale popořadě. „V osmdesátých letech se rozmohla móda letadel přebudovaných na restaurace,“ vysvětluje jeho současný majitel Josef Kočí. 

V přístavku svého iljušinu má vybudovanou kuchyň i kancelář. A nevědomky mi tak odpovídá na otázku, která mi vrtala hlavou. Kde se vlastně vzal nápad budovat restaurace z letadel. „Za tímto stojí Jednota Mnichovo Hradiště. V době, kdy se tu budovala dálnice, je napadlo koupit letadlo,“ vzpomíná Kočí.

Skrze okénka se pasažéři nejčastěji dívali na kubánskou Havanu. V roce 1984 jej však vyřadili. Už za dva roky však našlo svůj nový domov u dálnice. Prý se před ním tvořily fronty, jak si lidé přáli se podívat dovnitř. Devadesátá léta znamenala začátek konce. Majitel pozemku, který získal v restituci, letadlo odkoupil a snažil se v něm dál podnikat. Moc to však nešlo, až provoz hygiena kolem roku 2000 zavřela, vzpomíná pan Kočí.

Josef Krejčí, majitel Iljušinu Il-18D

Léta kolem něj jezdil, letoun chátral, ztrácely se z něj věci. Pan Kočí se na trase pohyboval a jezdil kolem něj denně. Měl totiž v okolí Mladé Boleslavi několik benzinových stanic. Obchod však spíš nešel a tak se poohlédl po něčem jiném.

Topič Petr: Online #5894

„Koupil jsem ho v roce 2006, úplně zdevastované,“ vysvětluje majitel. Nejdřív jej měl rok na zkoušku za korunu, a když se ujistil, že by na sebe mohlo jako bufet s obchodem vydělat, následovala investice. V řádu milionů.

V současnosti v něm provozuje obchod s rychlým občerstvením. „A zmrzlinou. To je náš nejlepší artikl,“ pochvaluje si. I za špatného počasí tu prý za sezonu prodají tisíc porcí, ujišťuje mě, když nevěřícně kontroluji zakaboněnou oblohu. Samozřejmě že v zimě to tak není, to provoz dotují z toho, co našetřili v létě. Každoročně taky svému Ilku dopřeje týdenní očistnou kúru. Dva horolezci musejí letadlo vydrhnout saponátem. „Jinak by mi obrostlo mechem,“ směje se spokojeně Kočí.

Iljušin Il-18

Posádka: 5
Počet sedadel: 65 - 120
Pohon: 4 × turbovrtulový motor Ivčenko AI-20M
Výkon: 3 125 kW (4 250 k)
Rozpětí: 37,42 m
Délka: 35,90 m
Výška: 10,17 m
Plocha křídel: 140 m²
Hmotnost prázdného letadla: 35 000 kg
Max. vzletová hmotnost: 64 000 kg
Cestovní rychlost: 625 km/h
Dostup: 12 500 m
Maximální dolet: 6 500 km

Zdroj: Wikipedia.org


Nejlepší videa na Revue