Patří mezi ně jméno, datum narození, adresa, číslo kreditní karty či telefon.
Největší změnou je v novém systému nižší počet dat o cestujících, které Američané budou moci získat pro svůj boj s terorismem.
Zároveň je však mohou skladovat delší dobu a přímý přístup k nim bude mít větší počet amerických úřadů. To byl také jeden z největších amerických požadavků.
Smlouva nicméně vyvolává pochybnosti například českého Úřadu pro ochranu osobních údajů, ale i ministerstva zahraničí. EU si sice vymohla snížení množství dat z 34 na 19, většinou jde však o údaje, které lidé při nákupu letenky mnohdy ani neuvádějí, například že chtějí sedět u okénka či velikost zavazadla.
"Dosud Američané žádali přesně vymezené údaje typu e-mailové adresy, nyní jde o obecné druhy dat umožňující získat mnohem více informací," argumentuje Úřad pro ochranu osobních údajů.
Na druhou stranu citlivé údaje týkající se etnického původu či zdravotního stavu budou moci USA použít pouze v naléhavých případech, kdy budou ohroženy lidské životy.
Příspěvkem k posílení ochrany osobních dat má být nové právo pro občany EU domáhat se přímo u amerických úřadů vysvětlení či nápravy, pokud mají podezření, že se s jejich osobními údaji nakládá nesprávně, či pokud jsou chybné.
USA naproti tomu získaly delší dobu na skladování dat. Doposud to bylo na 3,5 roku, nyní mohou být uložena až na patnáct let. Z toho osm závěrečných let k nim bude moci třeba americký pracovník CIA jen za určitých podmínek.
Američanům o nic nešlo
Která strana získala touto složitě domlouvanou smlouvou více? Američané požadující kvůli bezpečnosti co nejvíce údajů o cestujících, anebo Evropa, která zároveň klade důraz na ochranu osobních dat a kde proti posílání dat panuje odpor?
Podle diplomatů měla na rámcové dohodě větší zájem Evropa. "Tahali jsme za kratší stranu provazu, Američané smlouvu tolik nepotřebovali. Kdybychom se nedohodli, uzavřeli by jednotlivé dohody s příslušnými aeroliniemi a byl by v tom zmatek," říká bruselský diplomatický zdroj.
Kontroverzní systém předávání dat patnáct minut před odletem funguje od roku 2004. První dohodu zrušil před rokem Evropský soudní dvůr s odůvodněním, že v evropském právu pro ni neexistuje základ.
Podle verdiktu totiž shromažďování údajů nemá souvislost s kvalitou a bezpečností přepravní služby. Američané na to pohrozili, že bez poskytnutí údajů o pasažérech nenechají příslušné letadlo z Evropy přistát.
"Vyšetřování prokázalo, že tento systém předávání osobních informací by nám během několika málo chvil pomohl identifikovat řadu z devatenácti únosců z 11. září, a to kombinací způsobu placení, telefonních čísel a umístění v letadle," argumentuje americký ministr pro vnitřní bezpečnost Michael Chertoff.
Co se dozví USA
Celkem 19 údajů namísto dosavadních 34. Jde například o jméno, adresu, telefonní čísla, e-mailovou adresu, údaje o úvěrových kartách a platebních transakcích.
V některých případech i citlivé údaje týkající se etnického původu či zdravotního stavu. Například jaké jídlo si cestující objednal či zda platil odborářskou kartou.
K databázi bude mít přístup větší počet amerických orgánů. Údaje budou uchovávány výrazně delší dobu, a to až patnáct let.
Občané EU se mohou nově domáhat u amerických orgánů vysvětlení o nakládání s jejich údaji či jejich opravy.
