Například jen vyškolení jednoho z nejzkušenějších pilotů letounu L-159, sedmatřicetiletého Martina Zušťáka, vyšlo stát na 300 milionů korun. Přesto Zušťák dostal výpověď.
"Je to tak. Není pro mne místo. Letectvo se po vládních škrtech v rozpočtu armády zmenšuje a mne najednou nepotřebují," říká Zušťák.
O budoucnost se neobává: vládne perfektní angličtinou, má nalétáno přes dva tisíce hodin. Sebejistotu, že se neztratí, mu dávají i studia v USA zaměřená na management.
"Česká armáda není dobrý hospodář, nikdy nebyla a pochybuji, že kdy bude. Jsou dokonce rádi, že odcházím. Mají totiž o jeden problém méně. Zaměstnat musí především ty, co mají děti, a pak ty, jimž ještě neskončil závazek. To první ještě nemám a to druhé už mám za sebou. Nikdy bych si nepomyslel, že mi budou mé zkušenosti i kvalifikace na obtíž," říká Zušťák.
"Po odchodu nejzkušenějších instruktorů, kteří měli letos začít s výcvikem mladých pilotů, se armáda může hrozivě přiblížit roku 1998," varuje velitel letecké základny v Náměšti nad Oslavou Martin Hejra, kde Zušťák nyní dosluhuje.
Právě v roce 1998 se při výcviku zabilo nejvíce českých pilotů. České letectvo mělo tehdy větší ztráty než spojenci ve válce v Zálivu. Tehdejší analýza ukázala, že havárie přímo souvisely se zkušeností pilotů.
"Dám krk za to, že čas ukáže, jak zoufale nám budou Zušťák a jemu podobní chybět. Jejich zkušenosti jsou k nezaplacení," varuje Hejra. Už dnes má potíže, jak kvůli nedostatku zkušených zajistit bezpečný výcvik mladých. "Jsme na hraně cesty k leteckým katastrofám," obává se.
Obdobně jako Zušťák je na tom velitel křídla čtyřicetiletý Antonín Karmazin. "Odcházím," říká. "Normální firma si nejzkušenější opečovává. V armádě je tomu naopak. Dají se miliardy do jejich přípravy, aby byli při další redukci propuštěni. Zůstávají hlavně piloti-zelenáči. Jiná firma by už zkrachovala. Armáda ne. Za rok jí přece stát dá další miliardy."
