Posledním důkazem necitlivého přístupu k lidem, kteří bojovali za suverenitu republiky a byli po návratu domů za "odměnu" žalářováni komunistickým režimem, byl červnový pohřeb příslušníka 311. československé bombardovací perutě Royal Air Force (RAF) Bohumila Sklenáře.
"Tatínek měl už roky a v poslední době na tom nebyl dobře. Počítala jsem tedy s jeho odchodem. Citelně se mne ale dotklo jednání úředníků ministra obrany Tvrdíka, když jsem je prosila, aby například i svou přítomnosti na pohřbu vzdali mému otci poslední poctu," říká veteránova dcera Bohdana Sklenářová.
Až dva dny po letcově pohřbu četla s rozčarováním dopis, v němž jí Vladimír Buřič oznamoval, že z "důvodů velké časové zaneprázdněnosti" nemůže nikdo z ministerstva obrany na pohřeb přijet - tečka. "A já bych přitom ocenila i pouhý telegram z odboru pro veterány, který bychom mohli nad tátovou rakví přečíst. Nepřišlo ale nic. Bylo a stále je mi to velmi nepříjemné. Při trošce dobré vůle to snad šlo zařídit. Ale pochybuji, že v Praze vůbec nějaká snaha byla," stěžuje si dcera.
Šéf odboru pro veterány Vladimír Buřič se brání námitkou, že žádost Bohdany Sklenářové obdržel až den před pohřbem, takže už nemohl nic dělat. "Ale máte asi pravdu - alespoň soustrastný telegram jsem poslat mohl. Beru si z toho poučení. Je mi to líto."
Rozčarován z toho, jak se úřad zachoval k zemřelému telegrafistovi bombardéru Liberátor je i šéf personální sekce Vladimír Tetur: "Už se to nebude opakovat. Sdružení veteránů, legionářům i bojovníkům za svobodu dáme vědět, co dělat, aby naše pomoc při posledním rozloučení s vysloužilci byla taktní, a hlavně rychlá. Paní Sklenářové posílám omluvný dopis. Výmluva na zaneprázdněnost je hrozná." "Omluvu přijímám. Veteránů už mnoho nezbývá, snad se to už nebude opakovat," vzkazuje na dálku Teturovi vysloužilcova dcera.
