SPECIÁL: Příběhy železné opony
Mikš měl jediné přání - dostat se na Západ a létat, protože doma by mu to komunistický režim nedovolil. Jenže všechno bude jinak. Ve skutečnosti bude Mikš tu osudnou noc sedět v letadle naposledy. A ani nevzlétne.
Ukázalo se, že letiště v Chocni, kde chtěli vzít dvě letadla, bylo hlídané. Lépe než čekali. Dva příslušníky SNB sice zneškodnili, ale nepříliš dobře. Jeden z nich se dostal z pout dřív, než stačili odletět. Vzal pušku a ... "To jen prská motor," napadlo tehdy Mikše.
Jenže motor byl v pořádku. Střílel příslušník jménem Bernard. Zastřelil jeho kolegu Vlastíka Klenovského a Hedu Prokopovou. Mikš viděl, že příští kulka bude pro něj.
Instinktivně se skrčil. Měl štěstí - nebyl ještě připoutaný. Kulka ho tedy nezabila, "jen" těžce zranila. Když se příslušník ztratil, chtěl přesto uletět. Se dvěma mrtvolami a kulkou v těle. Ukázalo se, že to nedokáže. A do druhého letadla se nevešel.
Nebylo čeho litovat, druhé letadlo s jeho kamarády havarovalo a zřítilo se u Sušice. Akce skončila fiaskem. Mikše bude místo létání čekat třináct let za ostnatým drátem v komunistickém vězení.
Rehabilitace se dočkal až po pádu komunismu. Senát Otakara Motejla rozhodl, že všechny odsuzující verdikty se ruší. Mikš byl nevinen, ve vězení seděl protiprávně, čest mu byla vrácena.
"Obvinění byli soudy označeni za nepřátele lidově demokratického zřízení, ač pro takové závěry neexistovaly žádné objektivní důkazy. Nebyla vyvrácena ani jejich obhajoba, že chtěli republiku opustit jen pro to, že jim bylo znemožněno studium a tím i povolání, které si zvolili a v němž spatřovali smysl života."
A příslušník Bernard? Byl povýšen, přijat do strany, brzy však prý zemřel.
